Květnové zasedání Generální rady stanovilo pro obnovu mnohostranných obchodních jednání minimální předpoklady, kterými je shoda na rámci dalších negociací, tj. shoda na základních problematikách a směrech, kterými se jednání nadále budou ubírat. Od tohoto zasedání proběhla řada konzultací jak v místě vyjednávání v Ženevě, tak i na jiných fórech, na kterých byli členové reprezentováni nejvyššími politickými představiteli. Na nejvyšších úrovních, jakými byly např. Rada ministrů OECD v Paříži, setkání ministrů obchodu nejméně rozvinutých zemí v Dakaru (Senegal), Konference ministrů Africké unie v Kigali (Rwanda), setkání ministrů obchodu zemí APEC v Puconu (Chile) a Konference o obchodu a rozvoji (UNCTAD) v Sao Paulu (Brazílie), ale i při dvoustranných setkáních generálního ředitele WTO Dr. Supachaie s představiteli nejvýznamnějších členů WTO, byly potvrzeny dřívější politické signály o všeobecném zájmu pokračovat v novém kole mnohostranných obchodních negociací.

Nicméně, politická vůle nebyla -- i přes časovou tíseň - prozatím výrazně přenesena do pokroku v mnohostranných jednáních. Členové jsou důrazně ze strany generálního ředitele WTO vyzýváni k maximální možné flexibilitě a k opuštění svých krajních pozic především v klíčových oblastech, které by se měly stát základem pro další posun jednání. Ačkoli první návrh textu, ve kterém bude zakotven červencový balíček, musí být zveřejněn relativně brzy tak, aby zbyl prostor pro závěrečná vyjednávání, prozatím se nedaří minimalizovat počet variantních řešení, která odrážejí pozice nejvýznamnějších skupin členů. S postupem času je zřejmé, že červencový text jako další naděje WTO, naplní-li se, nebude magickým řešením existujících problémů a zůstane otázkou, zda alespoň přispěje k racionálnímu překlenutí největších rozdílů v zájmech členů.

Členové WTO již dříve dospěli ke shodě na tom, které oblasti patří ke klíčovým a musí být zahrnuty do červencového návrhu na další postup. Patří k nim liberalizace obchodu v zemědělství, liberalizace obchodu s průmyslovými výrobky a tzv. singapurské otázky (tj. vztah obchodu a investic, obchodu a hospodářské soutěže, usnadňování obchodu a transparentnosti veřejných zakázek). V navrženém textu bude zřejmě zachycena problematika obchodu se službami a pravděpodobně také zvláštní a rozdílné zacházení pro rozvojové země. Prozatím se členové zcela neshodli na tom, zda součástí návrhu budou také tzv. implementační témata, tj. témata, u kterých by v souladu se zájmy rozvojových zemí měla být změněna dosavadní pravidla WTO.

Všechna dosavadní jednání a konzultace potvrzují, že nejobtížnější je dosáhnout shody v oblasti zemědělství, a to jednak z důvodu značné komplexnosti problematiky, jednak z důvodu naprosto rozdílných zájmů členů. I když Evropská unie v první polovině května nabídla rozsáhlé ústupky při odstraňování vývozních subvencí, tento krok nenašel adekvátní odezvu na straně partnerů. Ti ho sice přivítali, avšak nenabídli žádnou protihodnotu, která by umožnila sblížení pozic a dosažení rovnovážného výsledku ve všech třech "pilířích" jednání o zemědělství, které kromě subvencí tvoří dále domácí podpory a přístup na trh.

Směr jednání o zemědělském rámci v současné době určuje víceméně skupina pěti zemí, která je známa pod označením FIPs (Five Interested Parties). Jejími členy jsou EU, USA, Indie, Brazílie a Austrálie, tedy zástupci nejvýznamnějších názorově odlišných zájmových skupin členů. Velmi intenzivní jednání skupiny, která se datují od červnové XI. Konference pro obchod a rozvoj (UNCTAD) v Brazílii, se však odehrávají téměř za zavřenými dveřmi. Tato nízká míra transparentnosti se odráží v kritice zemí sdružených ve skupině G 10 (země s výraznými zájmy v zemědělství, které představují 13% světového zemědělského dovozu a které nejsou ve FIPs reprezentovány - např. Švýcarsko, Japonsko, Norsko, Bulharsko), které opakovaně prohlašují, že nebudou ochotni bez námitek přijmout výsledek, jehož sjednávání nemohou ovlivnit.

Z jednání FIPs je nyní zřejmé, že pro oblast přístupu na trh se zemědělskými výrobky se uvažuje s pásmovým přístupem, tj. s rozdělením výrobků do pásem podle výše tarifů a s uplatněním různých přístupů (vzorců) k jejich snížení vůči skupinám výrobků v rámci pásma. Problémem jsou však citlivé výrobky, neboť jsou prosazovány jak názory na hledání řešení pro citlivé výrobky v rámci pásem, tak názory na hledání zvláštního řešení zcela mimo pásma. Významné však je, že z úvah již nejsou - oproti nedávnému období - vyloučeny citlivé výrobky z vyspělých zemí a je hledán způsob jejich ochrany. Přístup k citlivým výrobkům však nebyl prozatím podrobně konkretizován, není jasné, na jakém základě by měly být takové výrobky charakterizovány ani jakým způsobem by měly být tarify pro ně snižovány. Další otázky se váží k případnému zvyšování smluvních kvót a poklesu cel v rámci kvót na nulovou hranici.

V oblasti domácích podpor všichni členové podporují jednání směřující ke snížení těch, které jsou charakterizovány jako podpory obchodu neprospívající a obchod narušující. V konečném výsledku by měly být tyto podpory reformovány a redukovány a podpory s minimálním negativním dopadem na obchod by měly být znovu definovány. Názory členů na některé aspekty, ke kterým patří např. otázka limitování jednotlivých skupin podpor nebo jejich převod mezi skupinami, se prozatím značně liší. Otázka podpor je defenzivním zájmem především USA, avšak výsledek by se mohl dotknout také zemědělské politiky EU.

Problematika vývozní soutěže je soustředěna na vývozní subvence, kde je EU vystavena silnému tlaku partnerů na sjednání konečného data nebo postupných dat pro jejich eliminaci. EU na druhou stranu prosazuje tzv. princip paralelismu, tj. že všechny formy subvencování vývozu musí vyústit ve stejný výsledek (tedy i vývozní úvěry, potravinová pomoc a podpory prostřednictvím státních obchodních podniků, užívané např. v USA).

Pro rozvojové a nejméně rozvinuté země by v oblasti zemědělství měla být dohodnuta opatření, která by umožnila vyjmout některé speciální výrobky ze snižování celních tarifů a měl by být vytvořen zvláštní mechanismus umožňující ochranu zemí v případě náhlého zvýšení dovozu.

K otázkám zemědělství se sejde ve dnech 10. a 11. 7. v Paříži skupina FIPs. Její jednání se uskuteční těsně před zveřejněním prvního návrhu červencového textu v Ženevě, očekávaného dne 11. 7. Návazně budou o současné situaci ve WTO jednat v Bruselu ministři obchodu členských zemí EU (11. a 12. 7.). Pokud FIPs dořeší všechny sporné aspekty vážící se k zemědělské oblasti a závěry budou potvrzeny i následnou schůzkou ministrů rozvojových a nejméně rozvojových zemí na Mauritiu ve dnech 13. a 14. 7., lze předpokládat, že by se mohla posunout vpřed i jednání v dalších oblastech.

Jednoduchá situace totiž není ani v jednáních o liberalizaci nezemědělských výrobků. I když je evidentní, že tato jednání jsou limitována postupem v zemědělských jednáních, přesto se ocitla s nevyřešenými problémy příliš v pozadí. V této oblasti nedošlo prozatím ani k nástinu ve sblížení názorů členů na způsob snižování cel a netarifních překážek. Diskuse o těchto otázkách zůstávají na obecné úrovni. Některé rozvojové země se v obavách ze snižování celních tarifů (a následného snížení příjmů do státních rozpočtů i následné ztráty výhod z výlučných preferencí) soustřeďují na hledání a nastolování nových problémů, což situaci dále komplikuje.

V oblasti témat, shrnutých pod názvem singapurská, prozatím také nedošlo ke shodě na tom, zda v jednáních v rámci programu stanoveného IV. konferencí v Doha zůstane alespoň téma usnadňování obchodu. Řada rozvojových zemí není připravena o této problematice jednat, řada usiluje o vyloučení zbylých tří témat z programu Světové obchodní organizace vůbec. Ke shodě došlo pouze v tom, že červencový text jasně určí, že investice, hospodářská soutěž a transparentnost veřejných zakázek nebudou obsaženy v závěrečném jednotném závazku.

I když obchod se službami nepatří mezi základní témata dohodnutá pro červencový balíček, již nyní je jasné, že v něm budou obsažena. Dohodu na termínech -- byť stanovených doslova na úrovni "co nejdříve" - k předložení a prohloubení nabídek na liberalizaci tohoto obchodu a na zvláštním a rozdílném zacházení pro rozvojové země, které se podařilo dosáhnout, je možno považovat za významný impuls pro další jednání.

Členové WTO se také shodují na tom, že červencový text bude odrážet poskytnutí zvláštního a rozdílného zacházení pro rozvojové a nejméně rozvojové země, a to pravděpodobně zvlášť ve všech klíčových oblastech. Rozvojové země navíc požadují, aby v textu bylo explicitně uvedeno současné kolo negociací jako výlučně rozvojové. Výklad takové charakteristiky by mohl vést k závěru, že výsledkem kola musí být výlučný prospěch na straně rozvojových zemí.

Kromě shora uvedených oblastí, které nepochybně budou obsahem červencového balíčku, snaží se skupina vyspělých i rozvojových zemí prosadit do závěrečného textu také zmínku o nutnosti dalších jednání o zeměpisných označení, konkrétně o rozšíření zesílené ochrany pro zeměpisná označení, která je poskytována pouze vínům a lihovinám, na všechny výrobky (rozšíření zesílené ochrany zeměpisných označení na ostatní výrobky je také jedním z přednostních zájmů ČR). Téma zesílené ochrany zeměpisných označení patří mezi tzv. implementační témata, na nichž obecně mají zájem rozvojové země. Z tohoto důvodu některé rozvojové země nejnověji navrhly, aby pro implementační témata byl zřízen zvláštní negociační orgán a aby témata byla zdůrazněna v červencovém textu. Vzhledem k zeměpisným označením však tato iniciativa narazila na tvrdý odpor tzv. oponentů zeměpisných označení, tj. především členů ze Severní a Jižní Ameriky a Austrálie. Problém implementačních témat tedy patří k nedořešeným otázkám.

Vzhledem k velmi omezenému časovému prostoru, který zbývá k dořešení některých zásadních elementů ve výše uvedených jednání a k závěrečným vyjednáváním o konečném "doladění" červencového textu, bude nutno pravděpodobně pohlížet na červenec jako optimisticky stanovený mezník. I když se k němu upnuly naděje na rámcovou dohodu o klíčových otázkách mnohostranných obchodních jednání, které mělo být dosaženo téměř před rokem v Cancúnu, bude možná nutné konstatovat, že létem jednání ve WTO nekončí. Jak již nyní zdůrazňují mnozí představitelé členských států WTO v Ženevě, ke shodě o obsahu červencového balíčku nesmí dojít pod tlakem termínu a za každou cenu. Vývoj v příštích třech týdnech prokáže, zda lze tyto signály překládat jako ústup od politicky podporovaného záměru vyvést jednání WTO co nejdříve z dosavadní slepé cesty.

Autorka pracuje na Stálé misi ČR při OSN a dalších mezinárodních organizacích v Ženevě