8. 7. 2004
Němečtí sociální demokraté čelí vážné kriziKdyž německý spolkový kancléř Gerhard Schröder oznámil v březnu 2003 sociální reformy, známé na veřejnosti pod jménem Agenda 2010, měla SPD ještě zhruba 650 000 členů. Za necelý rok poté jich bylo o skoro 23 000 méně. Vyvrcholením všech neúspěchů se bezpochyby staly evropské volby. SPD v nich dostala pouze 20% hlasů, což představuje nejhorší výsledek od konce II. světové války. Tradiční voliči SPD tak rozhodně odmítli dosavadní liberálně reformní kurs rudo-zelené spolkové vlády , jehož cílem je největší změnou od roku 1949 reformovat sociální zabezpečení. |
Tento výsledek, i když samozřejmě oslavovaný mírně oslabenou CDU/CSU, nemůže nikoho těšit. Jedná se zde totiž o něco víc než momentální vítězství pravicové opozice. Jde spíše o otřes dosavadního systému demokratického politického uspořádání v SRN. To dokazují i výsledky veřejného mínění, když 62% občanů sice nesouhlasí s prací dosavadní vládní koalice, ale na druhé straně 80% si myslí, že jejich pravicoví oponenti by nebyli lepší. Tyto volby tak především naznačily značnou nespokojenost německých voličů s politickou situací v zemi. Vždyť v některých oblastech Saska dokonce ultrapravicové strany jako NPD porazily SPD. Politický život v SRN po válce se prakticky odehrával mezi dvěma bloky tzv. lidových stran, a to sociálně-pravicovém bloku CDU/CSU a sociálně-levicovém SPD. Ostatní strany jako Svobodní FPD, či Zelení a po sjednocení i postkomunistická PDS byly vždy funkčními stranami zaměřenými na specifickou politickou klientelu, bez větší šance překročit 20% hranici lidové strany. To se však těmito volbami začalo měnit, ve východním Německu například SPD ztratila charakter lidové strany. V nadcházejících volbách do Saského sněmu se rýsuje situace, že strana Willyho Brandta dosáhne necelých 10% voličské přízně. Zatímco SPD klesá ve své popularitě, pronikavě roste popularita na levici - Strany demokratického socialismu PDS, která v nedávných zemských volbách v Durynsku dosáhla skoro 25% hlasů a odsunula svoji levicovou konkurentku doslova mimo hru. Současně se PDS, která byla ještě před rokem odepisována, podařilo překročit 5% hranici v celé SRN a obhájit tak své místo v Evropském parlamentu. Návrat této strany do Bundestagu v roce 2006 je všeobecně očekáván. Co se tedy mohlo stát? Nad tímto ožehavým problémem se zamýšlí i Egon Bahr, velký stratég SPD a nejbližší spolupracovník Willyho Brandta, v rozsáhlém rozhovoru pro list Berliner Zeitung. Na otázku, jak hodnotí roli PDS odpovídá. "Lituji dodnes , že se na sjednocovacím sjezdu východoněmecké a západoněmecké SPD v roce 1990 neprosadil koncept Willyho Brandta, který řekl " Každý člen SED (vládnoucí strana v NDR ), který nemá krev na rukou a schvaluje náš program, může se zdviženou hlavou vstoupit do SPD. Jeho cílem bylo totiž zabránit vzniku početnějšího levicovějšího subjektu, než je SPD. Z důvodu našich přátel v NDR, zejména pastorů, tomu bylo zabráněno. Proč? Oni proto měli hodně důvodů: Etická neslučitelnost. Obava, že slabá SPD na východě se rozplyne v lépe organizovanějším členstvu bývalé vládnoucí strany. To Brandt také věděl. Člověk si musí věřit, ale východoněmecká SPD si nevěřila. To byla chyba, která je nenapravitelná. Co znamená posílená PDS strategicky pro SPD? Síla SPD je, že musí mít schopnost se změněnou, řekneme sociálně-demokratickou PDS, utvářet koalice. Takové je mínění Egona Bahra, muže , který spoluvytvářel východní politiku NSR v 70. letech. SPD se nachází v těžké situaci a věří, že svoji krizi zdárně překoná, jelikož by měla zůstat pojistku demokracie a proevropského směřování velkého západního souseda. Mírová Evropa a myšlenka sociálního státu je bez silné německé sociální demokracie těžko představitelná a hlavně udržitelná, míní sociální demokraté v Německu. |