Podle aktuálních informací se otázka legislativního rozdělení drog opět dostala do ohniska zájmu médií. Stanovisko místopředsedy vlády Petra Mareše (US-DEU) je pro nás nesmírně zajímavé hned ze dvou důvodů - nejde o řadového poslance, a navíc jde o člena strany, která jde do voleb v koalici s nejkonzervativnější stranou českého politického spektra, s KDU-ČSL. Drtivý volební neúspěch Koalice (bývalé 4koalice) ve volbách mohl souviset i s tím, že liberálním městským intelektuálům připadala Unie Svobody - DEU pouze jako názorově nevyhraněný obytný přívěs, který si několik výrazných politických osobností snaží připojit za tvrdě konzervativní politické vozidlo KDU-ČSL, poháněné poměrně konstatní voličskou základnou z řad důchodců, katolíků a obyvatel venkova. Je možné, že jde o čistě účelový protitah, který má možná veřejně prezentovat názorové neshody v Koalici a přesvědčit její voliče, že dostačujícím nástrojem k modelování politiky Koalice by mohlo být udělování preferenčních hlasů jednotlivým kandidátům.

Tah Petra Mareše je o to zajímavější, že příchází v době, kdy Lidovci zveřejnili na dnešní dobu zcela absurdní návrhy kriminalizace potratů a diferenciace volebního práva podle počtu dětí. Podle mě potřebovala US - DEU dát jasně najevo, že je spíš liberálně - konzervativní stranou, než křesťansko - konzervativní stranou, a že poslední politické výstřelky KDU - ČSL nejsou oficiálním postojem celé Koalice.

Jsem nyní v situaci, kdy se rozhoduji, zda se k polickému dění vyjadřovat spíš jako nezávislý novinář a komentátor, nebo jako politicky činá osoba. Nebudu zastírat, že mě vnitřní názorové tanečky Koalice už před časem unavily, a že jsem se před rokem stal stoupencem - nečlenem Strany Zelených. Již delší čas sleduji názorový vývoj a vnitřní reformu Strany Zelených a jsem přesvědčen, že může jít v českých podmínkách o zajímavou fúzi myšlenek trvale udržitelného rozvoje a ochrany přírody s teoriemi občanské společnosti. Takže předem upozorňuji, že moji analýzu Marešova postoje je možné chápat jako tendenční a ne zcela nezávislou kritiku. Zároveň bych rád zdůraznili, že jde o můj soukromý politický komentář, a ne o nějaké oficiální stanovisko Občanského hnutí za Legální Konopí.

Pokládá předseda US-DEU a místopředseda vlády Petr Mareš opravdu za reálné takové legislativní rozdělení drog, aby došlo de-facto i de-iure k dekriminalizaci konopí ? I kdyby to pokládal za reálnější cíl, než za jaký vypočítaví politici KDU - ČSL pokládají například kriminalizaci potratů, určitě jde především o politický tah a o snahu zachránit pro Koalici část hlasů a mediálního vlivu městských liberálních intelektuálů. Vypadá to skoro tak, že Unie a Lidovci doufají, že když budou svým názorově nekompatibilním voličům předkládat svoje navzájem neslučitelná stanoviska, tak že preferece Koalice stoupnou (?!). Nebo moje ídíocie (=nezájem o "reálné", tzn. mediální veřejné dění) už dosáhla takového stupně, že jsem nezaregistroval, že se Koalice v poslední době zcela rozpadla ?

Co se týče srovnání postoje Petra Mareše a Sekretariátu rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky (Akutalizováno 4.6.2003: jde o bývalou Meziresortní komisi... ), pak jistě zaujme, že Mareš prohlásil "Trvám na boji proti nebezpečí amfetaminových drog typu extáze a dalších. Ty jsou nyní hlavní nebezpečí." zatímco Sekretariát neutrálněji a realističtěji tvrdí, že by se měl oddělit trh s marihuanou od trhu s pervitinem či heroinem (což se ale podle mě přeci jen už řadu let děje, spíše navzdory zákonům, než díky nim...)

Pokusím se odhlédnout od toho, že sám pokládám extázi za méně nebezpečnou amfetaminovou drogu než pervitin - i když určitě za návykovější a nebezpečnější drogu než je marihuana. Jemné rozdíly ať komentují odborníci, a ne politizující pisálkové jako já. Zkusím se na celou věc podívat ještě z jiné stránky.

Proč vlastně žijeme ve světě, kde je legální právě alkohol, tabák a káva ? Určitě to není kvůli nějaké absolutní "společenské neškodnosti" těchto drog - například historicky existovaly v Evropě silné tlaky na vymýcení kouření jako nebezpečného návykového zlozvyku, a káva byla pokládána za ďáblův nápoj. Skutečným kritériem pro oddělení tvrdých a měkkých drog je zřejmě síla návyku. Ta totiž rozhoduje o tom, zda uživatelé nějaké psychotropní látky jsou schopni vytvořit fungující komunitu, která je schopna z užívání dané látky učinit společenskou normu, nebo nikoliv.

Tabák: cigarety jsou natolik návykové, aby se stávaly během krizových situací tvrdou měnou. Proč asi ? Síla návyku je taková, aby cigaretám dala za všech okolností nějakou hodnotu, srovnatelnou se základními životními potřebami, ale není taková, aby bylo možné kuřáka například přimět k porušení základních etických principů. Neslyšel jsem o tom, že by normální člověk kvůli cigaretě byl schopen zabít.

Káva: návyk je zjevný, ale velice mírný. Dostatečný k tomu, aby se káva dokázala propašovat mezi bežné potravinářské zboží bez větších restrikcí, ale opět - příslibem šálku kávy asi nezlomíte zajatého pašeráka kávy a nedonutíte ho aby prozradil svoje komplice ;-)

Naopak si zkusme představit osoby závislé na pervitinu či heroinu. Není žádným tajemstvím, že gangy pašeráků tvrdých drog jsou stále znovu zrazovány svými členy a odběrateli. Narkoman na heroinu je jistě ochoten za příslib další dárky udat ledaskoho - a od toho se odvíjí též "společenská nebezpečnost" této drogy. Ta je prostě silnější, než bežné sociální vazby.

Do jaké skupiny drog podle mě patří konopí si jistě každý domyslí sám.

Marešem nakousnuté téma extáze je docela zajímavé. Extáze je návyková pouze mírně, ve skutečnosti podle mě méně, než třeba alkohol. Přesto, že přináší určitá rizika (zejména díky možnosti záměny, která je zase důsledkem její kriminalizace.. takže Hlava XXII...), tak asi není drogou zcela nekompatibilní s evropskou kulturou - kultura si s ní možná dokáže poradit podobně jako právě třeba s alkoholem. Ilegální obchod s extází se podobá ilegálnímu obchodu s jakýmkoliv jiným nedostatkovým zbožím - nepřijde mi, že by šlo o obchod s totální potřebou nebo přímo o obchod se smrtí, jako v případě skutečných tvrdých drog. Tudíž mi není zcela jasné, od čeho se odvíjí případné společenské nebezpečí extáze - zvláště s přihlédnutím k odstrašujícím vedlejším účinkům řady antidepresiv, běžně předepisovaných lékaři.

Myslím, že budoucí legislativní rozdělení drog by nutně mělo dodržovat zásadu, že represe vůči uživatelům drog by neměla působit větší škodu, než droga sama. Pokud by stát skutečně dodržoval tento vzorec, tak nakonec politika boje proti tvrdým drogám přejde do kompetence lékařů a učitelů, a politika vyrovnání se s měkčími drogami nakonec skončí u stanovení výše spotřební daně - jako je tomu u cigaret nebo alkoholu.

A je tu ještě jeden zajímavý postřeh, která se dotýká tématiky open source v programování a patentové ochrany zvlášť:

Víte, že kdyby lékař směl podat pacientovi umírajícímu na rakovinu heroin, tak by nemusel (pacient nebo zdravotní pojištovna) nikomu platit žádné licenční poplatky ? Pokud je mi známo, tak na rozdíl od moderních opiátů, které jsou v podobných případech používané dnes, totiž není heroin patentově chráněn. Na pacientech, kteří si vytvořili závislost na Valiu či jiných benzodiazepamech profitují farmaceutické koncerny, lékárny - a obecně systém. Pokud si pro svoje legální antidepresiva chodí pacient, který je na nich beznadějě závsilý, jeví se společnosti celá situace jako bezproblémová - protože přece nikdo nemůže ten samý patentovaný lék načerno vyrábět. Kromě toho pokud léky hradí zdravotní pojišťovna, ani tu neexistuje ekonomická motivace.

Základním rozdíl mezi MDMA a Prozacem nespočívá ani tak v zásadně odlišném mechanismu působení na úrovni neurotransmiterů (i když rozdíly tam podle současných poznatků jsou), ale v tom, že MDMA byla omylem objevena už kdysi dávno, před první světovou válkou, a není patentově chráněna. Naproti tomu Prozac nepochybně patentově chráněný je.

Výroba alkoholu je počestnou živností, na které profitují počestné evropské pivovary a křesťansky založení vinaři. Nemluvě o lihovarnickém průmyslu, který se v totalitních státech často dostává pod přímou kontrolu státu. Pěstování a obchod s tabákem a kávou jsou důležitým zdrojem příjmů pro řadu zemí. Tabák je navíc prakticky ve všech zemích zatížen spotřebními daněmi. Výroba pantentovaných psychofarmak je další výnosným průmyslovým odvětvím.

Není nakonec jediným důvodem kriminalizace některých drog přirozená potřeba společnosti dosáhnout stavu, ve kterém dosahuje největšího zisku ?

Význam drogové represe bude do budoucna klesat, protože populace dnes dává přednost závislosti na televizi, internetu, počítačích a mobilních telefonech. Jenom kultura stanoví hranice mezi tím, které potřeby jsou přirozené a které nepřirozené, a politika vždy vychází z kultury. A multikulturní společnosti se nakonec vždy shodnou alespoň v otázce racionálního vynaložení veřejných financí....

Už dnešní stav, kdy Komorousova Národní protidrogová centrála (jejímž velkým vzorem je nepochybně americká DEA, Drug Enforcement Agency, jejíž některé téměř totalitní pravomoce pokládá přemyšlející část americké veřejnosti za problém), těžko zdůvodní svůj rozpočet nějakými raziemi u pěstitelů konopí, je stavem de-facto dekriminalizace. Ale přesto: Přímé přepsání litery zákona, dekriminalizace de-iure, by bylo obrovským pokrokem, protože by ubylo obětí víceméně náhodné a absurdní zbytkové represe.

Tolik soukromá úvaha webmastera. Těším se rozhodně taky na oficální stanovisko, které k Marešově iniciativě zaujme OSLíK - Občanské Sdružení za Legální Konopí. Kromě toho Legalizace.CZ pravděpodobně brzo přinese informaci o jedné dost zajímavé akci, kterou chystá OSLíK v nejbližší době - a která od vás ani nebude vyžadovat žádné veřejné demonstrování nebo podepisování petic. Vymýšlíme rafinovanější způsoby, jak protestovat - stay tuned ! :-)