Jan Čulík má (podle své recenze na film Český sen) dojem, že každý dokument musí něco vyřešit, odhalit a od podlahy společensky zkritizovat. Není to pravda. Český sen není ani tak společenský, jako spíš osobní dokument -- srozumitelně řečeno neodešel jsem z něj zdeptán stavem společnosti, ale zamyšlen nad stavem sebe sama. Nevím, jestli Jan Čulík chodí nakupovat do supermarketu a jestli se nechá ovlivnit reklamou. Já ano, a proto mi film dodal několik úsměvných námětů k úvahám o sobě. Věřím, že dalším lidem taky.

Důkazem nepochopení záměru filmu je Čulíkova kritika reklamy na něj. Plakáty, které ukazují pány Klusáka a Remundu v krvi, stejně jako upoutávky, v nichž je honí rozlícený dav, SAMOZŘEJMĚ samy dělají to, co ve filmu popisují. Kdo má dost paměti na to, aby si na ně při závěrečných titulcích vzpomněl, dojde k následující úvaze: "Znám ten projekt, vím, o čem film je, díky mystifikaci obou autorů jsem poznal, jak může být reklama klamavá - a stejně jsem znovu naletěl. No nazdar :-)" Upoutávky ani plakáty netvrdí, že jsou vystřižené z filmu, prostě to jen jaksi implicitně předpokládáme. Úplně stejně funguje často i reklama a úplně stejně fungovala i kampaň Českého snu jako supermarketu.

Český sen je chytrý, promyšlený, roztomilý a zaplaťbůh ne aktivistický projekt a jako daňový poplatník jsem rád, že na něj stát dal mimo jiné i moje peníze.

Pozn. JČ: Ne, Jan Čulík má dojem, že každý film by měl obsahovat alespoň jednu myšlenku. Nemusí být aktivistický, to je omyl.