Předně -- co se týče demokratického rozhodování prohrává moderní EU se starým RU na celé čáře. V RU byl totiž funkční demokratický parlament, EU jej zatím nemá, zákony vznikají jiným způsobem, myslím, že rozhodují nějací úředníci, ti vydávají ty zákony a vyhlášky. Kdo se v tom vlastně vyzná. Ale každý den vzniká cca. 10 nových nařízení a mají jich prý už 99 000 stránek. Oceán příležitostí pro právníky, úředníky a komisaře kontrolující všechno všude. Na ty budeme tedy brzo odkázáni.

EU je však lepší než RU v tom, že je bohatší než my. A my už máme dost ubohosti. Chceme být taky zase bohatí. V RU jsme totiž byli jeho daleko nejrozvinutější částí (60% průmyslové výroby celého RU), ale do EU jdeme zdecimováni a zchudlí na těle i na duchu po 50 letech totality. Budeme tam mít asi tak 2% síly a významu.

Takže házíme za hlavu ideály demokracie a provádíme sňatek z rozumu s bohatým ženichem. Že to je despota nám zatím nevadí, možná že nás bude i trochu tyranizovat, ale která česká nevěstinka by si to kvůli tomu rozmyslela. Je to přece despota dobře vyvinutý - něco ji naučí.

Co ona mu za to dá ? Moc toho nemá, no tak co asi -- no jo, přesně tak. Možná je to dokonce racionální rozhodnutí. Všichni tam přece musí. Nechceme být ostrov. Jé, jak rád bych byl takový ostrov jako třeba Velká Británie. Ale jak se v Česku říká -- není čas na hrdinství. Ten tady není a nebyl už hodně dlouho.

Bohatý strýčku, vyřeš to za nás ! Tak tohle je teď naše krédo. Naše problémy - vyřešte se mávnutím kouzelného proutku, je to tak krásně pohodlné. A to my máme rádi. No, nejen my, je to prostě nějaký druh evropské módy nebo nemoci. V minulém století všechny tři velké evropské průsery vyřešila taky až Amerika.

Fajn, tak budem zase chvíli dělat Švejky, jenže Švejk byl aspoň chytrej, tak bychom měli vědět a být připraveni, že idylické představy vždy brzo končí a že budeme s vysokou pravděpodobností zřejmě aktéry nějakého dalšího druhu rozbíjení "žaláře národů". A co potom ?