26. 6. 2003
Reforma v půli cesty III. ještě jednou |
I proto byla navržena "contentová" aplikace "Summa středoškolských znalostí" - databáze výukových informací v národním jazyce přístupných prostřednictvím dálkového přístupu, zahrnující učební texty, interaktivní výukové aplikace, pomůcky, sumáře encyklopedického charakteru i publikační a komunikační prostředí pro školy, kolektivy žáků i učitelů i jednotlivce (redakční systémy a diskuuzní fóra). Tento návrh Telecom vždy ignoroval, na místo toho se realizovaly nesmyslné nákupy softwaru za desítky miliónů. Na místo Summy pak vznikl komerční portál "zaskolou.cz" Vím, že není možno "dokořán otevřené" technologie realizovat "okamžitě" - jejich koncepční vývoj chce nejen perspektivní návrh, podložený analýzou a standardy, ale i čas na realizaci. Prozatím se ale nic nerealizuje... Nelze ani prosazovat líbívé, ale nerealistické koncepce za halasného křiku spřátelených lobistických sdružení - jako tak činí někteří slavní "znalci" a "odborníci" spojeni s "mediálními hvězdami politického nebe", jejichž ústavní odpovědnost vzhledem k jejich důvěryhodnosti i volbním výsledkům nehrozí - přesto, že jsou vlády učastni. Nelze tímpádem prosazovat ani striktně "liberální" koncepci, rozdávající pouze peníze na nejnižší články - přímo do škol - bez možnosti metodické a koncepční kontroly. Nejde totiž pouze o peníze - jde o obsah. Jde o vzdělávání. Nejde pouze o naplnění učeben výpočetní technikou, ale o vybudování jednotného, koncepčně chápaného výukového prostředí, umožňující uplatňování přetrvávající zodpovědnosti státu za gramotnost (tedy i informační) občanů, za rozvoj kultury a vzdělanosti. Jen tak lze naplnit nejen aktuální úkoly, které před Českou republiku klade Evropská unie - iniciativa E-Europe a E-Europe+, ale i budoucí požadavky knowledge society - znalostní (kvartérní) společnosti. Slabý stát není řešením ani v oblasti hi-tech... A Summa v českém jazyce by tak mohla být originální "lokální" hi-tech projekt, následováníhodný vzápětí celou Evropou. Prostředek zlevnění státních nákupů při zachování mnohosti nabídky a konkurence výrobců i prodejců měla být "státní burza". Nabídkový online katalog a e-shop pro všechny instituce, placené ze státních prostředků, ve kterých by státem "certifikované" firmy, splňující podmínky zákona o zadávání veřejných zakázek, zveřejňovaly své nabídky na základě aktuálních cen trhu, spolu s procentní slevou pro hromadné odběry či slevy pro určité "akce". Stát by "kumuloval" objednávky a dosahoval tak velkoodběratelských cen při zachování maxima servisních výhod a záruk "prověřených" prodejců. Konečná cena by se ale vypočetla z aktuální ceny a všech slev v době odebrání, nikoliv v době uzavření smlouvy. Ceny by se měnily jednou týdně, vzrůst ceny nad deset procent by podléhal zvýšené pozornosti a zdůvodnění, v opačném případě vyřazení z katalogu. Firmy by měly svůj přístup do systému a mohly by své ceny upravovat samy. Odběratelé by do systému vkládali závazné objednávky i s dobou dodání. Bylo by jasné, kdo, co, kolik a za kolik nakupuje. Protože prozatím všechny firmy inkasují prémii mezi "pevnou" cenou v době podání nabídky, dlouhým trváním vyřízení státní zakázky a rozdílem mezi nákupní cenou při aktuálním odběru a spedici k zákazníkovi. Cena výpočetní techniky při tak obrovské a zdlouhavé zakázce, jakou je Internet do škol, samozřejmě drasticky znevýhodňuje stát a činí celý projekt krajně nedůvěryhodným... Zveřejnění nabídek by stabilizovalo hladinu a přispělo k zlevnění techniky u velkých firem i drobných odběratelů. Najednou odebrané množství v daný týden by určovalo, zda konečná cena bude vyšší či nižší. Instituce by pak platili směnkou splatnou k určitému datu tak, aby se nemohlo stát, že dodavatele finančně "položí" v okamžiku, kdy jim ministerstvo financí peníze "nedá" třeba i půl roku. Firmy by měly jistotu zaplacení, stát by měl jistotu nejnižší možné ceny při zachování kvality služeb a zboží. Korupce by nemohla existovat - z principu veřejné a volně přístupné - tedy i kdykoliv porovnatelné - nabídky. Systém by byl prohledatelný kdykoliv kýmkoliv zpětně. Dodavatelé by museli přestat používat individuální pobídky jako základní nástroj získávání zákazníků ve státní správě - rozhodujícím by byla certifikace dodavatele, kvalita a cena. To všechno už mohlo být a není. Nyní je nutné vnímat akutní ohrožení veřejnoprávního prostoru (public domain) komercionalizací a uvědomit si, že v zájmu zachování ekonomicky nediskriminujícího prostředí pro distanční celoživotní vzdělávání maxima občanů a zachování národní kultury a národního jazyka je nezbytné podporovat (i s využitím prostředků fondů EU) veškeré snahy v oblasti zveřejňování informací formou veřejné nabídky, nesvázané autorskými právy - formou projektů a podpory public domain, open source (GNU/GPL) a svobodné, demokratické výměny stále většího množství ověřených, užitečných informací prostřednctvím univerzálně přenositelných formátů (xML ap.). Standardice podle ISO, CC, CEN, ETSI, IDA, IETF, W3C je základ rozvíjení jakéhokoliv systému - GovNet i INDOŠ. Stát je totiž nezastupitelný v roli největšího producenta těchto informací i největšího zákazníka při jejich vytváření - a to i komerčními firmami. Je však nutno prosadit takové ekonomické modely, které by nedovolily firmám vydírat stát ani uživatele monopolistickými a nereálnými cenami za aplikace, inforamce i na ně navazující služby. Konkurenční prostředí musí v tomto víceméně monopolistickém prostředí nahrazovat stát - formou podpory public domain a open source. Podporou vlastní inteligence, která bude dostávat příležitost už během studia i po jeho absolvování. Je nadále nepřípustná podpora monopolu Microsoftu za aktiní účasti ministra české vlády, jezdícího napříč Amerikou za doprovodu manažerů amerických IT firem. Jsme už totiž v Evropě. Stát musí zabezpečit i funkce "veřejných knihoven digitálního věku" - za stejných či ještě velkorysejších podmínek, jako před více než jedním stoletím císařovna Marie Terezie v případě knihoven pro "papírové" knihy... Internet by měl stále více sloužit celoživotnímu interaktivnímu vzdělávání, namísto bezduché a zkomercionalizované zábavy těch, kteří "na to mají". Jen tak se staneme součástí vyspělé civilizace. Nyní klepeme na pootevřené dveře. Stojíme na prahu. Je nutné se aktivně a s plným nasazením bránit komercionalizaci školství - a to ať formou školného, a nebo neodpovědným propojováním komerčních služeb se vzděláváním a zužováním prostoru public domain. Sociální "výdobytky", mezi něž patří i státem garantované a bezplatné školství, jsou dány historií i budoucností země, jejíž občané vždy v historii byli považováni za vzdělané - humanitně i technicky. Země, kde negramotnost neexistuje už více než sto let. Země, kde by neměla existovat ani digitální negramotnost, přežívající stále i za vlády sociálnědemokratické vlády na počátku století jedenadvacátého. Stát musí umět nalézt peníze na vzdělání i zefektivnění veřejné správy. A musí je investovat s jasně daným zadáním , ne nekontolovatelně utratit. Protože to jsou naše peníze. Protože to je náš stát. |
Reforma v půli cesty | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
26. 6. 2003 | Reforma v půli cesty IV. Směrem k outsourcingu ministerstva |
Jiří Kofránek | |
26. 6. 2003 | Reforma v půli cesty III. ještě jednou Ostuda ministerstva, ostuda vlády |
Štěpán Kotrba | |
25. 6. 2003 | Reforma v půli cesty III. Internet do škol -- tvůrčí dílna nebo komerční tržiště? |
Jiří Kofránek | |
24. 6. 2003 | Reforma v půli cesty II. Elektronický podpis nebo elektronické šidítko? |
Jiří Kofránek | |
23. 6. 2003 | Reforma v půli cesty I. Trny prorostlá "česká cesta" k informační společnosti |
Jiří Kofránek | |
14. 1. 2003 | Veřejné zakázky: 3% výpalné z dodávek vládě | Martin Kunštek |
Knowledge society - znalostní společnost | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
26. 6. 2003 | Reforma v půli cesty III. ještě jednou Ostuda ministerstva, ostuda vlády |
Štěpán Kotrba | |
24. 6. 2003 | Reforma v půli cesty II. Elektronický podpis nebo elektronické šidítko? |
Jiří Kofránek | |
10. 2. 2003 | Načo je čipová električenka? | Peter Greguš | |
8. 3. 2002 | Parlament: Debata ústavních právníků o věcech, kterým nerozumějí a přesto o nich musí rozhodovat | Štěpán Kotrba |