Na obálce konzervativního týdeníku Economist je fotka Tonyho Blaira a George Bushe a nad jejich hlavami je velký titulek, zjevně v aluzi na (nenalezené) zbrané hromadného ničení: PACHATELÉ HROMADNÉHO PODVODU? (Wielders of mass deception?). Na titulní straně aktuálního vydání amerického týdeníku Time je fotografie George Bushe v maskáčích a přes to je velký titulek: MISSION NOT ACCOMPLISHED (Mise nesplněna). Ostře kritický obsah obou časopisů si můžete jen domyslet.

A v Praze jsem při vstupu do letadla v neděli dopoledne dostal výtisk sobotních britských konzervativních novin Daily Telegraph. Jak informujeme v tomto vydání na jiném místě, Američanům se po pěti měsících nepodařilo v Iráku dosud najít vůbec žádné zbraně hromadného ničení, jen v bytě jednoho iráckého vědce našli lahvičku se stopami botulinu. Kreslený vtip na titulní straně sobotního vydání pravicového britského deníku Daily Telegraph zobrazuje amerického státního činitele, pečlivě oblečeného v "atombordelu", s ochrannými rukavicemi a s plynovou maskou. Stojí u pultu s mikrofony na tiskové konferenci a v napřažené ruce drží ostražitě jakousi krabičku. Text pod kresleným vtipem zní:

"V bytě jednoho iráckého vědce jsme našli tuhle konzervu s tuňákem, která měla dávno prošlé datum výroby."

A v nedělním vydání pravicového týdeníku Sunday Telegraph má tentýž karikaturista Matt jiný kreslený vtip: Nad novinami s titulkem "Krize ohledně ZHN" stojí dva armádní plukovníci. A jeden z nich praví: "Proč musíme mít vždycky pro vyhlašování války nějaký důvod?"

Co to všechno znamená?

Shrnuje to redakční komentář týdeníku Economist. Píše: "Existovaly dobré důvody pro svržení Saddáma Husajna, avšak Británie a Amerika to přehnaly."

Přesvědčivými důvody pro svržení iráckého diktátora bylo podle Economist, že Saddám měl ve zvyku napadat vojensky své sousedy, vraždil a utlačoval své obyvatelstvo a ignoroval rezoluce OSN.

Jenže potíž je, že Amerika a Británie Saddáma nesvrhly oficiálně z těchto důvodů. Svrhly ho, protože prý ohrožoval svět zbraněmi hromadného ničení. A vzhledem k tomu, že argument o ZHN je naprosto nepřesvědčivý, zpochybnilo to - určitě v očích arabského světa - útok na Irák, který by jinak býval vypadal legitimně. Jiným rizikem je podle britského týdeníku i to, že Británie a Amerika nyní vyvolaly dojem, že vlastně ZHN nejsou tak závažným problémem, jakým ve skutečnosti jsou. V budoucnu bude zřejmě obtížné zasahovat proti hrozbě zbraní hromadného ničení, zejména preventivně. A chabost argumentace britské a americké vlády vede k riziku, že Britové a Američané přestanou důvěřovat svým vládám. Zatím čelí podstatným problémům hlavně Tony Blair, ale i Bushova popularita klesá.

Potíž je, že to, co zjistili během svých inspekcí zbrojní inspektoři OSN, bylo příliš specializované, takže se z toho nedaly udělat účinné televizní slogany (soundbites) pro politiky. Tak přišli Blair a Bush se svými vlastními obviněními proti Saddámovi, podle toho, co jim sdělili jejich výzvědné služby. Amerika například šířila děsivé zprávy o tom, že Saddám konstruuje jadernou bombu. Obě vlády, britská i americké, měly dobré důvody proč Saddáma svrhnout, i když by se nenašly jeho ZHN, a tyto důvody nyní Bush a Blair silně zdůrazňují - jenže potíž je, že argumentace, kterou Británie a Amerika předložila světu jako důvod, proč musejí zaútočit na Irák, bylo, že Saddám vlastní ZHN.

"Tím, že přidali pánové Bush a Blair k zjištěním zbrojních inspektorů OSN svá vlastní obvinění proti Saddámu Husajnovi, přesunuli důkazní břemeno od Saddáma Husajna na sebe samé," argumentuje Economist.

Je možné, pokračuje týdeník a tutéž spekulaci najdeme i v americkém týdeníku Time i jinde, že Saddám Husajn záměrně vytvářel dojem, že má chemické a biologické zbraně, aby se na něho okolní svět bál zaútočit - avšak ve skutečnosti je neměl. Dokonce prý Saddám vydával falešné rozkazy, aby byly použity chemické zbraně, protože si myslel, že to Američani odposlechnou a budou se bát. Možná se Saddámovi jeho vědci báli říct, že tyto zbraně nejsou schopni vyrobit.

A druhá otázka se týká britské a americké vlády: proč učinily tyto vlády veřejně tvrzení, která nyní vypadají přehnaně? Získali jejich rozvědky chybné informace, anebo politikové na veřejnosti lhali ohledně toho, co jim jejich špioni řekli? Bude nutno, aby byly tyto záležitosti odtajněny a veřejně zkoumány. Zatím je možno dospět k prozatímnímu závěru: Špioni se spletli a politikové lhali, míní Economist.

"Stále si ještě myslíme," uzavírá konzervativní Economist, že útok proti Iráku byl správný. Avšak pánové Bush a Blair se nezachovali vůči svým občanům čestně."

Jaká bude budoucnost obou politiků? V současnosti to lze jen těžko říct. Minulý týden se v Británii konal výroční sjezd Labouristické strany. Takovéto výroční sjezdy britských politických stran jsou v podstatě cirkus. Jsou odměnou pro řadové aktivisty dané strany, kteří po celoroční neúnavné politické práci ve volebních okrscích mají na pár dní šanci sdílet "světla ramp" s prominenty ve straně a vládě. Snad i proto kandidáti Labouristické strany Blairovi letos dali najevo, že navzdory nejrůznějším problematickým aspektům jeho politiky, včetně kontroverzního útoku na Irák, ho stále ještě milují.

Takže je nepravděpodobné, že by Tony Blair musel okamžitě rezignovat. Jenže jeho pověst je ochromena - lidé mu už nikdy nebudou řádně důvěřovat. Co se stane ve Spojených státech v nadcházejících měsících před prezidentskými volbami, se dá taky předem odhadovat jen velmi těžko. Je otázkou, do jaké míry může nacionalistická propaganda amerických Republikánů trvale zakrývat problémy Bushovy vlády. Důkazem toho, že už se to plně nedaří, je například aktuální číslo amerického časopisu Time, jehož velká část se zabývá tématem "Jak Bush chybně posoudil úkol znovuvybudování Iráku.

V rozsáhlém článku pod titulkem "Tak co bylo příčinou tohoto nezdaru?" (So What Went Wrong?) rozbírá Time chyby americké správy v Iráku od té doby, kdy, jak týdeník ironicky poznamenává, oznámil dne 1. května 2003 prezident Bush, že prý "podstatné vojenské operace už skončily".

Článek zaznamenává, jak chladně byl minulý týden přijat ve Valném shromáždění OSN projev George Bushe a s jakým nadšením reagovali přítomní na projev odpůrce útoku na Irák Jacquese Chiraca.

Time také ironizuje tvrzení činitelů americké vlády, že americká armáda byla v Iráku přivítána jako osvoboditelská. "Ano, trvalo to asi týden," píše list. Zda pociťují Iráčané za americkou přítomnost vděčnosti i nyní, to je sporné, dodává a cituje jednoho evropského diplomata v Bagdádu: "Vládnou tady skutečně silné pocity nacionalismu. Je to autentická země a má autentické národní pocity, že je okupována. A i když zdejší lidé nevědí, kdo jim bude zítra vládnout, okupováni být nechtějí."

Jeden překladatel sdělil americkým novinářům v Tikritu: "Město je tu rozděleno na dvě části: na ty, kdo nás nenávidí a na ty, jimž jsme lhostejní, ale kteří chtějí, abychom odešli."

Součástí problémů je to, že se Američané chovají v Iráku hrubě. Pro iráckého policistu udělají místní lidi cokoliv - jenže Američané na místní lidi řvou a ponižují je. To vyvolává nenávist. Opravdu hloupým rozhodnutím bylo podle týdeníku Time rozhodnutí administrátora Paula Bremera rozpustit Saddámovu armádu. Vzniklo obrovské množství nezaměstnaných mužů, většinou bez prostředků, kteří nemají co dělat, a tak se z nich rekrutují bojovníci proti americké okupaci.

Irácká situace bude zřejmě ještě dost zajímavá. A možná i vnitropolitická situace v Americe a v Británii.