Morálním soudům obecně je tak podsouvána antiliberální tendence v tom, že omezují individuální svobodu. To je v konzumní a na hédonismus zaměřené současné kultuře těžký hřích. Již tento náznak podstaty morálky stačí na to, abychom ji odsoudili. Jelikož F. Golgo nepokračuje v této úvaze dále a téma náhle opouští a již se k němu nevrací, zůstává jen tento dojem.

Již tato část mne zcela opravňuje k tvrzení, že F. Golgo se zde uchyluje k demagogii a snaží se o emocionální manipulaci se čtenářem. Toho dosahuje zejména tím, že nerozlišuje svobodu a svévoli, tj. tím, že svobodu pokládá za možnost dělat si, co chci. Jinak by totiž musel připustit, že svoboda předpokládá všeobecné dodržování jistých pravidel, bez nichž se život ve společnosti zvrhne v chaos a ve všeobecný boj o život (což dobře popsal již Hobbes před pár stoletími) a tento stav nutně končí v diktatuře absolutního monarchy. Svévole, jako právo dělat si, co chci, je proto popřením svobody. Svoboda naopak předpokládá zachování stejných práv, jaké přiznávám sobě, i pro ostatní, třeba pro židy.

Druhá linie je složitější. Nejprve argumentuje tím, že nikdo předem nevěděl, co Hitler zamýšlí. Souhlas s nacistickou ideologií je pak jen souhlasem s odčiněním křivdy spáchané na německém národě po první světové válce a Adolf se stává pro něj "S"pasitelem s velkým "S", který pozvedává Německé sebevědomí. Mohli bychom ještě dodat, že Hitler vyřešil nezaměstnanost a začal stavět dálnice.

Adolf však učinil i řadu vědeckých objevů či alespoň významně přispěl k jejich popularizaci, i když zde měl od počátku řadu pomocníků a sympatizantů (viz například J. Pool: Kdo financoval nástup Hitlera k moci, M. Brozsat: Uchopení moci , Gellately, R.: Kdo podporoval Hitlera, .atd. atp.).

Hitler pochopil, že oproti sentimentálním a lživým ideologiím osvícenství a evropského humanismu je nutné postavit "pravdivý" výklad světa, jehož podstatou je boj, v němž "hyne vše slabé a nerozhodné". "Boj je ... vždy prostředkem k podpoře zdraví a odolnosti druhu." Druh či správněji rasa, a to především germánská rasa je to, co vyjde vítězně z toho boje, z tohoto "bezohledného třídění dle síly a zdraví" (zdůraznil M.V.).

Jakékoliv křížení ras je "hřešením proti vůli věčného stvořitele" a popírá přírodu. Rozhodně musí být odmítnuta "židovsky drzá a stejně tak hloupá námitka moderních pacifistů, totiž, "že člověk zdolává přírodu!

Miliony bezmyšlenkovitě tlachají tento židovský nesmysl....".

Citace tohoto "klasika", a to z jeho základního díla Mein Kampf, které bylo šířeno v milionových nákladech již od dvacátých let dvacátého století a jehož hlavní myšlenky neváhal Hitler často opakovat ve svých nesčetných veřejných projevech, nám alespoň trochu přibližují podstatu nacistické ideologie, kterou nám poněkud zamlčel F. Golgo.

A nejen to, praktická činnost NSDAP a především SA, nenechávala nikoho na pochybách, že co Hitler říká a píše o boji a přežití nejsilnějších- vyvolených ras, co říká o nutnosti absolutního podřízení se vůdci, to také myslí vážně a dělá a bude dělat vše proto, aby ji uskutečnil.

Nevinní sympatizanti nacismu by proto museli být slepí, hluší a slabomyslní. Avšak zdaleka ne všichni byli ihned oddanými nacisty a zapálenými antisemity, viz ony výše zmíněné miliony věřící "židovským nesmyslům". Na to bylo třeba rozjet dobře financovanou a dobře udělanou propagandu, která společně s terorem byla základním nástrojem NSDAP od jejích počátků. A na tom se vedle mnoha jiných podílela i Leni Riefenstahlová svou oslavou nacistického kultu zdraví a síly vyvolené rasy. Nikoliv tedy obecně lidského zdraví a síly, i když i to by bylo sporné, ale právě nacistického pojetí vyvolené rasy -- viz znaky, uniformy atd., které nemohou nikoho nechat na pochybách, o co jde.

Již výše uvedené vyvrací další argument F. Golga, v němž tvrdí, že stejně antisemitsky, či obecně rasisticky smýšleli tehdy všichni. Sám "velký vůdce" přece uznával, že miliony smýšlely jinak. Tak například předválečné Československo poskytovalo azyl uprchlým demokratům a židům. Ve skutečnosti byly velké rozdíly v míře autoritářského a rasového smýšlení v tehdejší Evropě. Tyto rozdíly pak vyvolávají onu známou Jaspersovu Otázku viny jako viny kolektivní, společné vztažené na občany jednotlivých států.

Vítězství nacismu nebylo tedy jakousi historickou nevyhnutelností, ale bylo možné jen jako důsledek vítězství v zápase s protikladnými myšlenkovými a politickými proudy v tehdejším Německu a Rakousku. Každý, kdo v tomto boji pomáhal nacistické ideologii a nacismu vůbec, nese proto svou odpovědnost.

Je skutečné šokující a nehorázné, že F. Golgo zde bez uzardění opakuje základní schémata nacistické obhajoby, využívané pohrobky tohoto zrůdného režimu po skončení války.

Nacismus nebyl jen jednou diktaturou vedle mnoha dalších, nacismus je všechny překonal hrůzností svého teroru a svými masově páchanými nezměřitelným zločiny.

Již jsme zapomněli, co to byl nacismus, Osvětim se pro mnoho lidí stal nic neříkajícím zeměpisným názvem. Má to být příležitost pro plíživou rehabilitaci nacismu? Mnozí dnes začínají diskusi o nacismu se snahou o rehabilitaci viníků, o odčinění "křivd" spáchaných spojenci, o vybudování památníků utrpení tehdejších Němců. Je společným zájmem všech lidí, aby tato paměť nezmizela a aby ti, kdož se jakkoliv podíleli na budování hrůzného nacistického režimu, byli stále považování za viníky.

Odpuštění je možné jen tam, kde nastoupí účinná lítost a pokání. Tam, kde tomu tak není, musí být proti těmto bývalým nacistům či jejich současným pohrobkům na obranu naší svobody a lidských práv použita síla!

Jeden filozof kdysi napsal: Kdo zapomene, je odsouzen k opakování!