Nedošlo k ničemu. Úřednice opět konstatovala, že se "ubytovaní" nevyklidili sami, novináři opět podupávali v ranním chladu v očekávání věcí příštích, senátor zkonstatoval, že "takhle se s lidmi nejedná, radnice balancuje na hraně zákona a mnohdy už za ní...", mírně zděšen si prohlédl kvalitu ubytování i ceny za něj, Jakub Polák opět opakoval, že Dženo dalo radnici vstřícný návrh - odkup objektu za symbolickou cenu a řešení v režii nevládních organizací. Senátor, který sám provozuje diakonii se státním příspěvkem 40%, se řečnicky otázal, kde na řešení problému státu má neziskový sektor brát peníze, a odpovědi se nedočkal.

Reakce státu jsou prozatím kusé. Novináři zaplnili dvacetimetrový příbytek rodiny Horváthových, aby se ohřáli. Udělali si fotografie, vyslechli si improvizovaný brífing Bárty a Poláka a mohli jít sepisovat své zážitky z ranní "expedice do reality". Jediné, čeho radnice dosáhla, bylo promrznutí několika žurnalistů, kteří jistě neopominou zmínit se o této pracovní zkušenosti ve svých článcích, vzbuzení obyvatel Mexika o páté hodině a výjezd ve stejnou dobu několika lidí z Prahy. Horváthovi mají zase několik dní klid, než úřední šiml znovu zařehtá. Jak dlouho?