Potvrzují dosavadní teoretické poznatky i praktické zkušenosti. Plošné snižování daní je k podpoře investování mnohem nákladnější a méně účinné, než účelově vázané (podmíněné) investiční pobídky a obdobně reinvestiční odpisy včetně odpisu modernizačních investic.

1. Příliv přímých zahraničních investic

V ČR se příliv přímých zahraničních investic od roku 1999 znásobil a je nejvyšší mezi středoevropskými kandidátskými zeměmi na vstup do EU. Předstihl již i Maďarsko, které do té doby bylo na prvním místě mezi těmito zeměmi a svou hospodářskou politiku k tomu výrazně orientovalo nejen jejím celkovým důrazným (neo)liberálním zaměřením, ale i přímou podporou tohoto přílivu včetně nízkého - ve srovnání s ČR asi polovičního - zdanění zisku podniků i investičními pobídkami (v letech 1995-1998 činila tzv. efektivní sazba daně ze zisku podniků v ČR 17,0% a v Maďarsku jen 7% - Leibrecht, Römisch/2002).

Tabulka 1

Stav (zásoba) přímých zahraničních investic v kandidátských středoevropských zemích v letech 1995-2001

	1995		1997		1999		2001
	v USD	v % ČR	v USD	v % ČR	v USD	v % ČR	v USD	v % ČR
Česká republika	712	100	897	100	1708	100	2500	100
Maďarsko	1168	164	1587	177	1922	113	2243	90
Polsko	203	29	377	42	675	40	1009	40
Slovensko	242	34	387	43	591	35	1017	41
Slovinsko	886	124	1112	124	1336	78	1508	60

Pramen: WIIW, Vídeň

Nákladové faktory (včetně přímé podpory přílivu přímých zahraničních investic - daněmi, pobídkami) přitom nejsou jediným a dokonce ani ne hlavním faktorem tohoto přílivu. Podle soudobých teoretických i praktických poznatků patří mezi hlavní faktory především kvalifikace pracovní síly (ještě šířeji věda, výzkum, vzdělávání), přírodní zdroje, velikost, vzdálenost a dostupnost (zejména vyspělých) trhů (výhoda z rozsahu produkce), rozvinutost infrastruktury, institucionální a ekonomická vyspělost a stabilita.

S uvedených hledisek méně vyspělé země - včetně uvedených středoevropských kandidátských zemí - zpravidla nemohou soutěžit o příliv přímých zahraničních investic s vyspělými zeměmi včetně dosavadních zemí EU: kapitál směřuje především (asi ze čtyř pětin) do vyspělých zemí a regionů. Tento dočasný handicap proto méně vyspělé země mohou jen částečně kompenzovat cenovou konkurencí, především nízkou mzdou (včetně jejího kurzového přepočtu). Především však soupeří vzájemně mezi sebou.

Pokud jde o hlavní z uvedených faktorů - institucionální a ekonomickou vyspělost a stabilitu - ČR si dosud udržela svůj historický předstih oproti uvedeným zemím ( kromě Slovinska), ale již jen v oslabené míře:

Tabulka 2

Ekonomická vyspělost a stabilita v kandidátských středoevropských zemích v letech 1990-2001

	HDP na obyvatele (v %, EU=100 %)		HDP (průměrný roční růst v %)		Míra inflace (v %)		Zadluženost v roce 2001 (v % HDP)
	1990	2001	2001/1990	2001/1995	1996 - 2001	veř.rozpočtů	zahraniční
Česká republika	68	61	0,4	1,5	6,5	20,2	38,2
Maďarsko	49	52	1,1	4,0	14,2	53,4	57,6
Polsko	31	40	3,4	4,4	11,6	40,3	39,8
Slovensko	69	51	0,8	4,0	8,1	42,7	54,0
Slovinsko	69	71	2,0	4,1	8,3	25,1	35,7

Pramen: WIIW, Vídeň

ČR má - po Slovinsku - dosud nejmenší míru odstupu své ekonomické úrovně (HDP/obyv.) za úrovní EU (15).V jejím případě však míra tohoto odstupu se proti roku 1990 prohloubila, zatímco u všech ostatních zemí došlo ke zlepšení, nebo alespoň k udržení jejich relativního postavení vůči EU (15). Tím se předstih ČR vůči všem ostatním uvedeným zemím zmenšil - proti Maďarsku a Slovensku dosahuje již jen asi jedné pětiny.

Naproti tomu ČR - na úkor svého pomalejšího růstu - dosahuje mezi uvedenými zeměmi nejnižší míry vnitřní i vnější ekonomické nerovnováhy (inflace, zadluženosti veřejných rozpočtů a - kromě Slovinska - i hrubé zahraniční zadluženosti). Právě v pomalejším růstu spočívá největší risiko ohrožení konkurenční schopnosti ČR včetně její atraktivnosti pro přímé zahraniční investice. Současná připravovaná reforma veřejných financí se snaží ještě více posílit důraz hospodářské politiky na prohloubení rovnováhy a stability ekonomiky. Kdyby však tato snaha byla předávkována, pak by v podmínkách současného ochlazení okolních ekonomik mohla ještě více zrychlit oslabování předstihu naší ekonomické úrovně oproti uvedeným středoevropským zemím. Proto právě zvýšení - a v nejbližším střednědobém časovém horizontu alespoň udržení - růstu a konkurenční schopnosti a tím i reálné konvergence s EU (15) je nejen hlavní podmínkou a prioritou bezporuchové integrace ČR do EU, ale i pro udržení naší atraktivnosti pro přímé zahraniční investice.

Z nákladových faktorů jsou rozhodující především náklady práce a v tom jejich hlavní složka, průměrná mzda, jejíž úroveň v Euro (v kursovém přepočtu) v roce 2001 dosahovala v ČR v roce 2001 jen asi 21% úrovně Německa (západ). Cestou nákladové a především mzdové konkurence jdou i ostatní uvedené středoevropské země (s výjimkou Slovinska):

Tabulka 3

Průměrná měsíční mzda v kandidátských středoevropských zemích v letech 2001 a 2002

 

	v EUR		v %, ČR= 100%
	2001	2002	2001	2002
Česká republika	430	511	100	100
Maďarsko	403	502	94	98
Polsko	562	591	131	116
Slovensko	286	317	67	62
Slovinsko	988	1039	230	203

Nejnižší úroveň mzdy ze srovnávaných zemí má přitom Slovensko - v roce 2001 o více než 30% a v roce 2002 dokonce téměř o 40% nižší než v ČR. To je násobně výraznější faktor nákladové (cenové) konkurence než rozdíly ve zdanění práce a kapitálu (zisku).

V roce 2002 v nefinančních organizacích ČR přitom dosahoval objem hospodářského výsledku (před zdaněním) jen 40% v poměru k objemu osobních nákladů (nákladů práce) a v průmyslu tento poměr činil 46%; v poměru k hlavní složce nákladů práce - ke mzdám - dosahoval objem hospodářského výsledku obdobně 62%, resp. v průmyslu 72%.

Při porovnávání míry zdanění kapitálu (zisku) podniků) nelze přitom porovnávat jen sazby zdanění, ale i vymezení daňového základu. Podle podrobnější analýzy ČMKOS dosavadní sazba DPPO 31% v ČR přibližně odpovídá sazbě 25% v SR (rozdíl ve vymezení základu tedy představuje asi 6% sazby). Snížení sazby v ČR na 28% (podle předpokladů vládního prohlášení) tedy je ekvivalentní sazbě v SR asi na úrovni 22%.

Zbývající rozdíl asi 3 procentních bodů, o něž by byla tato sazba v ČR srovnatelně vyšší proti poslední ohlášené úpravě v SR (na 19%) přitom představuje asi 2 procentní body v poměru ke mzdovým nákladům a tedy jen asi dvacetinu rozdílu ve mzdách mezi SR a ČR. Nákladové a cenové podbízení SR je tedy mnohonásobně více koncentrováno do nízkých mezd než do zdanění zisku.

Současné mýty o risiku přemisťování podniků z ČR do SR bez dodatečných nákladů (jen přemístěním "razítka" podnikového ředitele do provozovny podniku v SR) kvůli nepatrnému rozdílu v sazbě DPPO (v rozsahu 2 -3 procentních bodů) přitom neberou v úvahu, že již současné předpisy ( dvoustranné smlouvy o dvojím zdanění) vyžadují v takových případech rozčlenění zdanění podnikového zisku mezi země podle sídla provozovny. Vyspělé země přitom svými doporučenými směrnicemi (OECD/1995) stále důrazněji prosazují postih úniku daní do "daňových rájů" nekorektními vnitropodnikovými cenami ( vnitropodnikovým transferem zisku do zahraničí vnitropodnikovými cenami - tzv. "transfer pricing"). I když je to náročný a dlouhodobý cíl, je ve středu pozornosti těchto mocných institucí a podniky musí počítat s tím, že takovéto daňové úniky budou stále více spojeny s nepříjemnostmi.

Na druhé straně je nutno počítat s tím, že v současnosti je míra zdanění kapitálu (zisku) podniků neoliberálními ekonomy přeceňována jako určitá prestižní složka podnikových nákladů. Proto některé mezinárodní analýzy (Leibrecht, Römisch/2002) považují současné tendence daňového podbízení v kandidátských zemích za přechodný (jen střednědobý) výkyv a dlouhodobě předpokládají návrat k tendencím převažujícím ve vyspělých zemích EU - návrat k posilování přímých daní z kapitálu i práce.

Tím spíše je dlouhodobě nutno předpokládat, že se s rostoucí vyspělostí těchto zemí bude i u nich snižovat význam nákladové, cenové konkurence a posilovat význam kvalitativních faktorů konkureceschopnosti a produktivity - inovací, vědy, výzkumu,vzdělání a kvalifikace. Především v tomto směru by i ČR měla usilovat o udržení a rozvíjení svého předstihu.

2. Snížení daně z příjmu právnických osob versus investiční pobídky

V současném návrhu reformy veřejných financí se počítá se snížením sazby daně z příjmu (hospodářského výsledku) právnických osob z 31% na 24% do roku 2006.

Účinnost tohoto plošného snížení daně ze zisku podniků a peněžních institucí ve vztahu k podpoře jejich investiční aktivity (a tím jejich konkurenceschopnosti a rozvoje) je účelné porovnat především s účinností účelově směrovaných (podmíněných) investičních pobídek (včetně reinvestičních odpisů).

Uvedené navrhované snížení sazby DPPO by (při nezměněném základu daně) v roce 2006 představovalo relativní snížení jejího výnosu (a tedy i daňového zatížení uvedených zdaňovaných subjektů) asi o 23%, tj. asi o 30-35 mld Kč (pro jednoduchost výkladu uvažujme 32 mld Kč). Přitom je možno předpokládat, že toto zvýhodnění (snížení daňového zatížení) se mezi tržní subjekty (peněžní a nefinanční organizace) rozloží úměrně rozložení zisku mezi nimi. V současné době (v roce 2002) je charakterizováno těmito relacemi:

Tabulka 4

Hospodářský výsledek a zaměstnanost ve finančních a nefinančních organizacích v roce 2002

	Finančni instituce	Nefinanční organizace (se 100 a více pracovníky)
		celkem	zahraničních vlastníků	domácích vlastníků
organizace celkem
Výsledek hospodaření (v mld Kč)	52	169	77	92
Počet pracovníků (v tis. osob)	64	1583	459	1124
Rentabilita vlast. kapitálu (v%)	14,6	9,7	17,6	7,0
organizace ziskové
Výsledek hospodaření (v mld Kč)		214	93	121
Počet pracovníků (v tis. osob)		1114	357	757
Rentabilita vlast. kapitálu (v%)		15,6	24,1	12,2
organizace ztrátové
Výsledek hospodaření (v mld Kč)		-45	-17	-28
Počet pracovníků (v tis. osob)		469	102	367
Rentabilita vlast. kapitálu (v%)		- 12,0	- 34,7	- 8,6

Při obdobném rozložení tvorby zisku (hospodářského výsledku) jako v roce 2002 by tedy v roce 2006 připadlo z uvedeného daňového zvýhodnění asi 20% (asi 6 mld Kč) bankám a ostatním peněžním institucím, které vykazují asi 15% rentabilitu vlastního kapitálu (z toho banky dokonce 31%) a dalších asi 35% (asi 11 mld Kč) ziskovým podnikům pod zahraniční kontrolou, které vykazují rentabilitu 24%.

Přitom banky - navzdory své vysoké rentabilitě a dále rostoucímu přebytku úvěruschopných zdrojů (převis úvěrů nad vklady dosáhl koncem roku 2002 712 mld Kč) - nadále omezují úvěrování podniků (v roce 2002 se objem úvěrů podnikům snížil o dalších 15%). Podniky se zahraniční účastí - navzdory své vysoké rentabilitě a bezproblémovému přístupu k úvěrům - ve svých dosavadních tuzemských podnicích investují podprůměrně a své investice soustřeďují především do výstavby nových podniků "na zelené louce".

Uvedené peněžní instituce a podniky přitom představují kolem čtvrtiny zaměstnanosti peněžní a podnikové sféry. Dalších asi 5% (asi 2 mld Kč) by - podle přibližných odhadů na základě disponibilních údajů jen za průmysl a stavebnictví - připadlo domácím podnikům, pro něž by toto zvýhodnění bylo zanedbatelné, protože by bylo rozptýleno na široký okruh podniků (téměř 20% zaměstnanosti) s nízkou rentabilitou (kolem 3-4 %), a představovalo by tedy méně než 0,3% v poměru k jejich vlastnímu kapitálu. Na tomto zvýhodnění by se přitom samozřejmě vůbec nepodílely ztrátové podniky (téměř 30% zaměstnanosti).

Jen dvě pětiny uvedeného celkového zvýhodnění (asi 13 mld Kč) by tedy připadly domácím rentabilnějším podnikům, které představují jen asi čtvrtinu zaměstnanosti všech uvedených organizací a kde by toto zvýhodnění nebylo nezanedbatelné.

Tři pětiny celkového zvýhodnění by tedy naopak byly vynaloženy převážně "naplano", neboť by připadly buď organizacím (peněžním institucím a zahraničním podnikům), které vzhledem k vysoké rentabilitě plošnou investiční podporu nepotřebují kromě velkých rozvojových investic zpravidla "na zelené louce", spojených s investičními pobídkami, nebo kterým by dostatečně nebo vůbec nepomohla (domácí málo rentabilní nebo ztrátové podniky). Obojí tyto organizace představují asi tři čtvrtiny zaměstnanosti finanční a podnikové sféry.

I když se relace rentability a rozložení tvorby zisku mezi uvedené skupiny organizací mohou do roku 2006 částečně měnit a proto tyto úvahy mohou mít jen přibližný charakter, sotva se změní zásadně jejich základní tendence.

Naproti tomu na účelově vázané (podmíněné) investiční pobídky bylo v letech 1999 až 2003 vynaloženo 19,4 mld Kč, z toho v roce 2003 9,5 mld Kč, což přispělo k vynaložení "pobídkových" investic v uvedeném období v rozsahu přes 4 mld USD (resp. do roku 2005 v předpokládaném rozsahu 4,7 mld USD). V roce 2001 kulminoval rozsah těchto investic na 1,5 mld USD a podílel se téměř čtvrtinou na přílivu přímých zahraničních investic.

Podniky pod zahraniční kontrolou mají - díky svému přístupu do sítí multinacionálních společností - vysokou exportní výkonnost, ale na druhé straně i extrémní dovozní náročnost zejména na dovážené subdodávky (komponenty): v roce 2002 ve zpracovatelském průmyslu činil jejich dovoz v poměru k jimi vytvořené přidané hodnotě 182%, zatímco u domácích podniků jen 75%.

Závěry

I když uvedené porovnání může mít jen přibližný charakter, tendence jsou jednoznačné. Potvrzují dosavadní teoretické poznatky i praktické zkušenosti:

• Plošné snižování daní je k podpoře investování mnohem nákladnější a méně účinné, než účelově vázané (podmíněné) investiční pobídky (a obdobně reinvestiční odpisy včetně odpisu modernizačních investic).
• Plošné snižování sazby DPPO je přípustné nejvýše v míře (patrně na 28%), která by čelila daňovému dumpingu sousedních kandidátských zemí (zejména SR), přičemž srovnatelná úroveň této daně (sazby i jejího základu) je jen jedním (nikoli hlavním) faktorem soutěže o zahraniční investice. Budoucí (až následné) případné rozhodnutí o dalších úpravách této sazby by mělo být kategoricky podmíněno předchozím (patrně do roku 2006) vyhodnocením zkušeností a důsledků snížení sazby na uvedenou hranici.
• Naopak investiční pobídky včetně reinvestičních odpisů - jako nejúčinnější nástroj podpory investic - je nutno nejen dále rozvíjet, ale zásadně je přitom přeměnit tak, aby mnohem více napomáhaly participaci domácích firem na produkci a exportu firem zahraničních vlastníků (zejména rozvojem technologicky náročných subdodávek). Obdobně je nutno zvyšovat (nebo alespoň udržet) dosavadní kvótu kapitálových výdajů v poměru k HDP (včetně investičních pobídek, výstavby průmyslových zón, rozvoje dopravní infrastruktury a podpory bytové výstavby). Obdobně udržet a dále posilovat kvótu běžných prorůstových výdajů (zejména na podporu výzkumu, vývoje a inovací, exportu, restrukturalizace podniků a problémových regionů, drobného a středního podnikání i aktivní politiky zaměstnanosti a rozvoje učňovského a technického školství).
• Tím spíše investiční pobídky (včetně reinvestičních odpisů) ani uvedené ostatní hlavní investiční i běžné prorůstové výdaje nelze omezovat ve prospěch plošného snižování DPPO.
• Rovněž nelze předčasně (v roce 2008 místo v roce 2011) zrušit Českou konzolidační agenturu, která by se naopak měla stát aktivním nástrojem restrukturalizace a revitalizace nadějných, životaschopných vybraných klíčových ztrátových podniků.

.

---

Hlavní prameny

• Bach S., Seidel B., Teichmann D. (2002) : Entwicklung der Steuersysteme im internationalem Vergleich (Kein Trend zu einer starkeren Verbrauchsbesteurung), Wochenbericht 40/2002, DIW, Berlin
• ČMKOS (2003): Srovnání daňového zatížení daní z příjmu právnických osob v ČR a v SR
• ČSÚ (2003): Revidované ekonomické výsledky nefinančních podniků a domácností za rok 2002 a jednotlivá čtvrtletí 2002
• Hunya G. (2002): Recent Impacts of Foreign Direct Investment on Growth and Restructuring in Central European Transition Countries, Research Reports 284, WIIW, Vienna 2002
• Leibrecht M., Römisch R. (2002): Comparison of Tax Burdens, Research Reports 292, WIIW, Vienna 2002
• MPO (2003): Finanční analýza podnikové sféry v průmyslu a ve stavebnictví za rok 2002
• OECD (1995): Transfer Pricing Guidelines for Multinational Enterprises and Tax Administrations, Paris 1979 and 1995
• Podkaminer L. (2002): Transition Countries in 2002: Losing Steam, Research Reports 285/2002, WIIW, Vienna 2002
• Podkaminner L. (2003): Transition Countries Resist Global Sowdown: Productivity Gains Offset Effects of Appreciation, Research Reports 293/2003,WIIW, Vienna