Jeho záměrům nahrává právě vysoká nezaměstnanost, kdy se lidé musejí doslova podbízet. Dosáhne tak velmi nízké výrobní ceny svého produktu. Cena práce -- často i vysoce kvalifikované -- tak může v chudých regionech klesnout doslova na úroveň popeláře a někdy i méně. Ale všichni si mohou vybrat: živnost úplně zrušit, nebo podmínky přijmout a "svobodně" živořit...

Vysoká nezaměstnanost snižuje cenu práce pod všechny rozumné meze

Jako znalec pravicové teorie jsem vždy spíše odsuzoval přehnanou ochranu pracujících, která jim zajišťuje výhody, které si třeba ani nezaslouží, protože pracují málo či špatně. Také jsem si myslel, že trh je schopen svým působením pracovní a mzdové prostředí vyrovnávat, ale nejen to, že právě tento mechanismus je tou jedinou správnou silou, kterou je dobré z hlediska celku nechat bez zábran působit. Myslel jsem si, že každý sebevědomý člověk má možnost svobodně volit podmínky, za kterých bude žít nebo pracovat. Je-li mzda příliš nízká, prostě ji nevezmu; tehdy jsem ještě neměl děti...

Existence vhodně vysoké minimální mzdy je důležitá

Není nijak zajištěno, že v určitém regionu musí být dostatek práce pro všechny, kteří něco umějí, či kteří alespoň chtějí pracovat. Je prostě možné, že trh (jak krásně bezejmenné je slovo "trh", kam zmizela odpovědnost politiků?) v určité etapě svého vývoje generuje možnost zaměstnání třeba pouze pro 80 či 70 % práceschopné populace. Velkou výhodu pak mají všichni "podnikatelé", protože za pracovní sílu mohou vynakládat pouze naprosto minimální prostředky.

Je vhodné připomenout, že lépe se zaměstnancům žije v těch zemích, kde minimální mzda je vyšší -- např. 40 % průměrné mzdy. Pokud by toto platilo i v ČR, měla by minimální mzda činit 7600 korun (hrubého). Jistě se shodneme na tom, že i takto "vysoká" mzda -- okolo 6000 čistého -- zajišťuje pouze velmi skromné živoření na hranici bídy.

Hloupý argument: vyšší minimální mzda zvýší nezaměstnanost

Je špatné, když pracující nemají žádnou hrdost. Vždyť žádná práce není zcela obyčejná a i práce málo kvalifikovaná má svoji cenu a mnozí "vykořisťující" podnikatelé by chtěli, aby zaměstnanci na ně dřeli nejlépe zadarmo -- vždyť oni pracují od rána do večera a taky nic nemají (volají). Než budou mít pracující sami dost úcty k sobě, musí jim pomoci určitou ochranou právě existence minimální mzdy.

Falešným argumentem podnikatelů je, že zavedení "vysoké" minimální mzdy položí řadu podniků a ty budou muset propouštět, a tak se zvýší nezaměstnanost. Firmy si prý vyšší mzdy nemohou dovolit...

Vyšší minimální mzda a rekvalifikace zvýší životní úroveň v ČR

Snad nikdo nechce, aby se ČR stala levnou montážní zemí s minimem přidané hodnoty. Je proto lépe, když zaniknou ty neschopné firmy, které nemají dostatek peněz na vyplácení řádných mezd. A je třeba to říct zcela jasně: Podnikatelé, kteří nemohou nabídnout za práci adekvátní protihodnotu, nemají morální právo podnikat. Nelze donekonečna zneužívat bezvýchodné situace řady lidí a doslova je vykořisťovat. Argumentem nemůže být, že lidé se zaměstnávají dobrovolně. Není to však skutečná dobrovolnost, ale holá životní nezbytnost. Je úkolem naší moderní společnosti o těchto souvislostech více přemýšlet.

Jiná situace nastane v budoucnosti, kdy bude dostatek volných, cenově dostupných bytů a základem existence bude vyplácení "životného", tj. univerzální státní dávky, která skromně pokryje nutné životní náklady. Tuto vizi však čeká ještě dlouhé prodírání do plné realizace. Do té doby -- než bude možné, aby každý uzavíral pracovní dohodu zcela svobodně -- musí existovat institut minimální mzdy, která chrání zaměstnance. Existuje bohužel řada "podnikatelů", kteří si kapitalismus a trh vykládají po svém, mnozí z nich ještě stále nepochopili, že existují i vyšší vztahy založené na rovnosti. (Ale to je už jiný příběh...)

Je škoda, že v naší zemi nejsou nastaveny takové parametry, kdy bude zřejmé, že práce znamená nejen vyšší zatížení a odpovědnost, ale také a především vyšší životní standard.

Existují podnikatelé pracující za nižší než nezbytně nutnou cenu své práce

Ještě z "komunismu" si mnozí pamatujeme dobu, kdy špatně placené brigády byly za 6 až 8 Kč za hodinu a ty lepší byly za 15. Podíváme-li se na dnešní hodinovou cenu práce studentů (hlídání dětí, doučování) vidíme, že nejnižší mzdová hladina je okolo 60 až 100 korun za hodinu. Za ještě nižší mzdu dnes nepracují (načerno) snad už ani Ukrajinci. Šedá ekonomika se často týká právě podobně nízkých mezd, protože lidé potřebují v prvé řadě TEĎ přežít a teprve PAK mohou platit řádné pojištění a daně. Nemluvě o tom, že jim nezbývají peníze na "roztočení" ekonomiky a musejí se na každý větší nákup zadlužit. Tyto velmi nízké mzdy nastavují hladinu v celé ekonomice. Mnoho podnikatelů přežívá pouze proto, že si umějí najít takové zaměstnance, kteří jim za "málo peněz dělají hodně muziky". Ale nejde pouze o zaměstnance. V tomto prostředí si ani mnozí podnikatelé neumějí spočítat, jaká je minimální cena jejich práce, taková, aby mohli řádně platit daně a pojištění. Přece není možné, aby tržní mechanismus nastavil tak nízké ceny práce, že na pojištění a daně už nezbývá?

Nelze podnikat za 80 nebo 100 korun za hodinu

V představě mnoha "poctivých" podnikatelů OSVČ však ještě stále (bohužel) zůstává představa, že 150 nebo dokonce 200 korun je už velmi vysoká hodinová mzda. Je to velmi naivní představa, protože je samozřejmě nutné započítat časovou režii a ostatní nutné náklady.

Naivní "podnikatel" pracuje obvykle v šedé ekonomice, musí vykazovat účetní ztrátu, neplatí žádné daně a často dokonce ani žádné pojištění prostě proto, že na to nemá. Jinou jeho možností je zrušení živnosti a cesta na Úřad práce, který mu obratem nabídne místo v supermarketu za 8 tisíc hrubého...

Problém spočívá v tom, že mnoho lidí -- ať už samotných podnikatelů OSVČ nebo jejich zákazníků -- si stále neuvědomuje reálné ceny. A je to začarovaný kruh. Pokud učitel (muž s vysokoškolským vzděláním) po 15 letech praxe bere 12 tisíc čistého, asi jen těžko bude mít představu, že instalatér bez maturity má mít "spravedlivou" mzdu 200 nebo 300 korun za hodinu...

Přímé srovnání ceny hodiny práce OSVČ a hrubé mzdy zaměstnanců je zavádějící

Na živnostenský list pracuje mnoho lidí, kteří nechtějí být odkázáni na sociální dávky a životní minimum. Prostě je lépe být velmi chudým avšak svobodným podnikatelem, než třeba zaměstnancem velkého obchodního řetězce. Je dobré, že dnes existuje tato svoboda volby -- žít skromně a svobodně. Na druhé straně často vzniká situace, kdy soukromník nemá dostatek peněz ani na zaplacení zákonného zdravotního a sociálního pojištění. (Právě takto také vzniká část zadlužení zdravotních pojišťoven.)

100 % pracovní doby pracuje naplno málokdo

Není možné, aby zaměstnanec pracoval zcela naplno 100 % pracovní doby. Samozřejmě existují takové druhy práce, kde to jinak nejde (např. u pásu), ale to je spíše výjimka. Vždy je nějaká část pracovní doby určena pro krátkodobou regeneraci. To je naprosto normální -- živočišný druh Homo sapiens není fyzicky schopen podávat 100 % výkon po dlouhých 8 hodin -- ani duševní ani fyzický. Čistá pracovní doba činí přibližně 60 až 80 % celkové pracovní doby. OSVČ si takový luxus nemohou samozřejmě dovolit...

150 Kč činí hodinová mzda (zisk) průměrného zaměstnance

Podle statistiky 874 205 zaměstnanců (tabulka C1 obsahuje nevážené výsledky, tedy údaje vztahující se pouze k výběrovému vzorku ekonomických subjektů; tyto výsledky používají malý stupeň agregace, jsou tedy nejvíce detailní, a naleznete zde i podrobnější křížová třídění ZDE) mělo v roce 2002 průměrnou měsíční mzdu 19 081 korun (muži 21 608 korun, ženy 15 974 korun), což po přepočtení koeficientem 1,35 znamená průměrné výdaje zaměstnavatele na osobu 25 760 korun měsíčně (muži 29 171 korun, ženy 21 565 korun) nebo lépe 310 000 korun ročně (muži 350 000 korun, ženy 260 000 korun).

Poslední tři čísla znamenají celkové roční PŘÍJMY -- bereme-li v potaz, že daně a pojištění si platí zaměstnanec sám jako své vlastní náklady právě z tohoto svého celého příjmu. Do této měsíční či roční sumy tedy samozřejmě nejsou zahrnuty nutné pracovní výdaje -- telefony, cestovné, kancelářské potřeby, jiný spotřební materiál atd. Na to bychom neměli zapomínat, přemýšlíme-li o tom, jaký minimální obrat -- a hodinovou mzdu -- musí mít OSVČ, aby měla srovnatelný životní standard jako zaměstnanec. (V ceně práce zaměstnance je i nárok na dovolenou.)

200, 250, ale i 500 korun za hodinu práce se zákazníkem znamená STEJNÝ příjem, jaký má průměrný zaměstnanec

V následujících třech případech můžeme sledovat 3 různé podnikatele (OSVČ). Každý z nich má jinou práci, každý má jinou nezbytnou časovou režii i náklady a proto účtují svým klientům -- v době, kdy pro ně skutečně pracují -- jinou hodinovou taxu. A přitom možná mají stejně náročné povolání. Cílem všech tří příkladů bylo dosáhnout stejné hodinové mzdy, jakou měl průměrný zaměstnanec v ČR v roce 2002 (viz tab. 1C z ČSÚ dostupná na Internetu). Možná vás následující příklady překvapí.

1. příklad: cena práce: 200 Kč za hodinu + 3,5 hodiny čisté práce

-- časová režie 12,5 % celkové pracovní doby, nutné náklady 14,2 % hrubého příjmu (1/7)

3,5 hodiny čisté práce + 0,5 hodiny časová režie = 4 hodiny práce celkem

příjem 700 Kč -- 100 Kč náklady = 600 Kč čistý příjem

Hodinová čistá mzda tedy činí 600 děleno 4 = 150 Kč.

Hodinový příjem OSVČ podle příkladu 1 (odpovídající průměrné zaměstnanecké mzdě v roce 2002) činí 200 korun. Tato osoba podniká vysoce efektivně -- má velmi nízkou časovou i přímou finanční režii. Po přepočtu má čistou hodinovou mzdu 150 Kč, ze které si však musí sama zaplatit všechna pojištění i daně.

2. příklad: cena práce: 250 Kč za hodinu + 3 hodiny čisté práce

-- časová režie 25 % celkové pracovní doby, nutné náklady 20 % hrubého příjmu

3 hodiny čisté práce + 1 hodina časová režie = 4 hodiny práce celkem

příjem 750 Kč -- 150 Kč náklady = 600 Kč čistý příjem

Hodinová čistá mzda tedy činí 600 děleno 4 = 150 Kč.

Hodinová mzda OSVČ podle příkladu 2 (odpovídající průměrné zaměstnanecké mzdě v roce 2002) činí 250 korun. Tato osoba podniká efektivně -- má nízkou časovou i přímou finanční režii. Po přepočtu má čistou hodinovou mzdu 150 Kč, ze které si však musí sama zaplatit pojištění a daně.

3. příklad: cena práce: 500 Kč za hodinu + 2 hodiny čisté práce

-- časová režie 50 % celkové pracovní doby, nutné náklady 40 % hrubého příjmu

2 hodiny čisté práce + 2 hodiny časová režie = 4 hodiny práce celkem

příjem 1000 Kč -- 400 Kč náklady = 600 Kč čistý příjem

Hodinová čistá mzda je i zde 600 děleno 4 = 150 Kč.

Hodinová mzda OSVČ podle příkladu 3 (odpovídající průměrné zaměstnanecké mzdě v roce 2002) činí 500 korun. Tato osoba má vyšší podíl časové i přímé finanční režie. Po přepočtu má i tato osoba čistou hodinovou mzdu 150 Kč, ze které si však musí sama ještě zaplatit pojištění a daně.

Teprve takto přepočtená podnikatelská hodinová mzda (150 Kč) je plně srovnatelná s běžnou měsíční hrubou mzdou vynásobenou koeficientem 1,35, což jsou celkové mzdové výdaje zaměstnavatele (včetně daní a pojištění). I OSVČ má jistý měsíční plat očištěný od nákladů, i ona si z něj musí sama zaplatit sociální pojištění, zdravotní pojištění i daně.

Nezapomínejme na fakt, že zaměstnanci mají 4 týdny dovolené

Podle zákoníku práce má každý zaměstnanec právo na několik týdnů PLACENÉ dovolené. Místo výše uvedených 200, 250 a 500 korun bychom měli správně uvažovat 220, 270 a 550 korun. Je nutné prve uvedené částky vynásobit koeficientem 12/11, abychom "našetřili" na dvanáctou mzdu. Jen tak můžeme srovnávat ohodnocení zaměstnanců a OSVČ.

CENA PRÁCE ZÁVISÍ NA CELKOVÉM MNOŽSTVÍ PENĚZ V REGIONU

Existují bohaté regiony, existují chudé regiony. Je možné vzít tužku a na mapě celý region zakroužkovat. Můžeme pak sledovat všechny peníze, které touto uzavřenou křivkou pronikají dovnitř a jiné zase ven. Peníze jdoucí ven mohou být vyvezeny tehdy, když je má v kapse rekreant nebo tehdy, když naopak dovnitř za ně putuje konkrétní zboží. Stejně je tomu v opačném směru: Peníze dovnitř nosí turisté, nebo se musí vyrobit zboží, které koupí kdosi z "venku". Je to vlastně velmi jednoduché. V delším časovém horizontu se množství peněz plynoucích dovnitř, do regionu, přesně rovná těm penězům, které z něj zase plynou ven. (Možná existují ve světě místa, kde se kapitál akumuluje, ale to je zase jiný příběh.)

V chudých regionech chybějí nejen vysoké mzdy vysokých státních úředníků a top manažerů zahraničních firem, ale též mnohamiliardové příjmy z turistiky

Jistě se shodneme na konstatování, že např. město Praha a třeba město Olomouc se liší tím, kolik peněz v nich dostanete za naprosto STEJNOU práci. Možná jste už přemýšleli o tom, jak je to možné. Z hlediska finančních toků je podstatné, zda ve městě jsou tisíce výborně placených vládních úředníků nebo špičkových top manažerů se západními platy. Většina zahraničních firem má pobočku pouze v Praze. Také nesmíme zapomenout na turistický ruch, 90 % všech příjmů z turistického ruchu zůstává právě v Praze.

Ve vyspělém světě je 15 % pracovních míst v oblasti cestovního ruchu

"Podle organizace cestovního ruchu (WTO) bude tvořit meziroční přírůstek cestovního ruchu ve světovém měřítku 2,5 až 2,8%. V roce 1999 se ve světě cestovní ruch podílel na tvorbě HDP téměř 13%, ve státech EU pak 14%. Tvořil více jak 8% hodnoty vývozu zboží a téměř 35% inkasa obchodních služeb. Růst příjmů dosáhl meziročně 7,5%. V této době vytváří cestovní ruch celosvětově 11% pracovních míst (ve vyspělých ekonomikách pak až 15%). Objemem tržeb se cestovní ruch řadí na první místo mezi hospodářskými odvětvími před obchod s ropou a automobilový průmysl." (Ministerstvo pro místní rozvoj, Věstník, 1 -- 2002)

Malý přehled počtu turistů

Změna počtu turistů mezi roky 1980 a 2002

podíl Evropy poklesl z 65% na 57,5%

podíl Ameriky poklesl z 21,5% na 16,8%

podíl Asie a Pacifiku stoupl z 8,2% na 18,3%

podíl Afriky stoupl z 2,6% na 4,0%

podíl Středního Východu stoupl z 2,7% na 3,4%

Nejvíce navštěvovanými zeměmi k roku 2001jsou:

Francie -- 76,5 mil. turistů

Španělsko -- 49,5 mil.

USA -- 45,5 mil., pokles proti roku 2000 o 5,4 mil.

Itálie -- 39,1 mil.

Čína -- 33,2 mil.

V roce 2010 se předpokládá, že by počet turistů, kteří překročí hranice své země mohl přesáhnout jednu miliardu. (Podle J. Beránka, MAG Consulting)

Město Praha dostává každý rok "dotaci" 108 mld. korun

V roce 2003 je očekávána návštěva přibližně 5 milionů turistů, kteří dohromady nechají v ČR na 120 mld. korun. Převážná většina z této nikoliv nepodstatné sumy zůstává v hlavním městě Praha -- letos tedy okolo 100 až 110 mld. korun. Tyto peníze projdou nejdřív hotely, restauracemi a dalším průmyslem, který přímo souvisí s oblastí turistiky. Následně však umožní i vyšší prosperitu v celém regionu ve všech dalších oblastech ekonomiky.

Ekonomové: je nutné více se stěhovat za prací

Doporučení, kterých se nám od ekonomických světových autorit dostává, je prosté. Především v Praze by mělo vzniknout mnoho levných ubytovacích kapacit pro přechodné i trvalé bydlení. Aby mohla lépe fungovat ekonomika celé země, mají se tedy lidé stěhovat tam, kde budou mít vyšší mzdu.

Není ale vůbec zřejmé, co přesně bude s chudými regiony. Ponecháme v nich pouze pastevce a budeme tam jezdit za exotikou? Opravdu je jediným řešením migrace obyvatelstva za prací?