Jak se státi pro některé novináře "renomovaným" "expertem"

21. 7. 2003 / Štěpán Kotrba

Hned první otázka Českých médií O čem tedy podle Vás svědčí tak časté střídání v čele této instituce? dala Jefimu Fištejnovi možnost říkat banální pravdu o tom, že ČT je spojena pupeční šňůrou se společností ... a hledat příčiny pro neplnění veřejné služby a nespokojenost s vedením ČT takřka normalizační.

Jefim Fištejn jakoby zapoměl, že krize v zimě 2000-2001 vznikla nikoliv kvůli nedostatku stability, ale kvůli destabilizaci těmi zaměstnaci ČT, kterým perspektivně hrozila výpověď za jejich nekvalitní práci a propojení se zájmovými strukturami mimo televizi, včetně PR agentur a produkčních firem.

Kšefty za tím byly, reb Fištejn, ohrožený kšefty, nikoliv ohrožená demokracie.

Místo toho vidí (jak jinak) "konzervativní" komentátor vinu v politicích: Politická reprezentace nese především vinu za to, že byla ve společnosti utvořena tato atmosféra neklidu a nestability.

Nedivěj se, reb Fištejn, protože oni ti poslanci už se na to nemohli koukat. Ani na tu televizi, ani na ten bordel v ní.

Oproti tomu Barbora Osvaldová se domnívá, že v režimu parlamentní zastupitelské "demokracie" jsou místa, kam volení zástupci občanů nemají strkat -zřejmě na rozdíl od ní - nos.

Nu ano, politická reprezentace nemá média veřejné služby jakkoliv "řešit", má je jenom platit... Zvonivá představa ryzí demokracie podle "mediální" vysokoškolské pedagožky Barbory Osvaldové...

Ještěže paní Osvaldová chápe, že spojení ČT a ČRo ... je světový trend a oddělování obou médií je nefunkční.

Jediný z tázaných si zachoval vyvážený pohled, rozumný názor a chladnou hlavu v nedělně tropické diskuzi - Libor Mihalka. Ten se domnívá, že je-li osobnost ředitele zpochybňována útoky zvenku (nebo zevnitř například právě Radou ČT), je zavedení těchto interních pravidel velmi obtížné/nemožné. Pojmenovává i příčinu, aniž by hledal "ideální" řešení: Politické reprezentaci vyhovuje stav, kdy klíčové médium s vysokou důvěryhodností je nestabilní a zcela závislé na rozhodování politiků. Libor Mihalka vidí ale správně i možná rizika fůze ČT a ČRo.

Nejdříve je tedy třeba urychleně vymést Augiášův chlév personálních propletenců v obou médiích, zlikvidovat přezaměstnanost ve většině jejich provzů a během této "omlazovací" kůry zahájit sbližování.

Podívejme se trochu blíže na téma křížového vlastnictví médií a fůze technologií. Podívejme se na budoucnost médií veřejné služby za situace "zuřící" informační a telekomunikační revoluce... Indiferentní odpovědi patří indiferentnímu "mediálnímu odborníkovi"... Nazvěme si ho třeba Sedlákem. Protže na mediální odbornictví pochopení obsahu těchto otázek mu stačí pouze selský rozum. Ten snad bude na totéž stačit i poslancům Parlamentu České republiky...

Autor těchto otázek, na které neexistují příliš dlouhé ani složité odpovědi, nepatří mezi "mediální experty", přestože se tématem rozvoje informačních a telekomunikačních služeb, mediálních produktů na internetu a digitalizace vysílání dlouhodobě zabývá. Přitom prosazuje postupnou programovou a posléze i organizační fůzi ČRo a ČT jako jediný způsob přežití obou institucí už několik let. Přibral by do spolku i Českou tiskovou kancelář, kdyby současná kvalita jejich produktů stála za řeč. Snad by mohla plnit roli multimediální encyklopedie minulosti médií v České republice. A to nebyl zdaleka první, kdo pledoval po výhledovém propojení médií veřejné služby do jedné instituce, pouze se shodl a následně převzal štafetu po předchozím řediteli Českého rozhlasu Vlastovi Ježkovi poté, co se odmlčel coby šéfredaktor časopisu Naše rodina. Škoda. Měl vytrvat. Prostor měl.

Hovořil jsem o tomto tématu na semináři o budoucnosti médií veřejné služby tváří v tvář digitální revoluci, uspořádaném pro Radu ČRo. Bohužel jsem sice dostal jednomyslný souhlas tehdejší Rady s odprezentovanými závěry, ale bez viditelných a hlavně závazných realizačních výstupů, které by se současný management ČRo rozhodl prosazovat prostřednictvím zásadních investic do rozvoje internetového vysílání a neustálého zkvalitňování obsahu. O dva roky později jsem na totéž téma hovořil na semináři, který uspořádala redakce Českých médií v Českém Krumlově. Naposledy jsem si notoval s šéfredaktorem Radiožurnálu Píchou a rozzuřil dramturgyni České televize Alenku Müllerovou.

Nově zvolenému řediteli České televize spolu s blahopřáním ke zvolení adresoval i tyto myšlenky:

A těším se i na zkvalitnění výběru odborníků, kteří budou diskutovat na serveru Česká média o vážných otázkách - o otázkách bytí a nebytí médií veřejné služby za situace, kdy mezi Českým rozhlasem a Českou televizí nebude už žádný rozdíl... Začít se ale musí v Českých médiích. Protože jen na inteligentní otázku může následovat inteligentní odpověď.

Vytisknout