V této souvislosti mě napadá ještě jedna otázka: "Proč tolik lékařů, psychiatry nevyjímaje, vstupuje aktivně do politiky?" Je to samozřejmě otázka kontextově nepatřičná, nicméně je použita jako chabá obrana Davidovu podivení nad tím, proč píši o něčem, co mohli vidět jiní (a ti co neviděli, nepochopí). Nicméně, proč tolik lékařů vstupuje do politiky? Proč raději neléčí?

Otázky se občas kladou s větší anebo menší relevancí. Někdy se na ně odpovídá, jindy ne. Někdy to stojí za to, jindy je to zbytečné.

Tím, jistě komplikovaně, naznačuji, že aktivity lidského jedince mohou mít nejrůznější pohnutky a podoby, ne vždy v nich lze najít rácio, ne vždy, to co učiní nebo řeknou, udělat chtěli nebo tak mysleli. Vazba na vzdělání, profesi, ale dokonce i logiku může být nulová. To Ivan David jistě velmi dobře ví, nejen jako lékař, ale i jako autor do BL sám přispívající. Netýká se to jenom přispěvatelů (kterých s tímto "postižením" je na různých webech přehršel), ale v míře vrchovaté i politiků. (Pokouším se jen najít paralely a průniky -- nic více.)

Politici, více než mnozí jiní, často říkají něco jiného, než dělají. Také často dělají něco jiného, než by měli anebo chtěli, byť důvody toho mohou být jak subjektivní, tak objektivní. V mnoha případech, a to si přiznejme, s námi nepokrytě hrají betla. V tom jim často, vědomě a nevědomě, pomáhají profesionální novináři. A jak se může divák (volič) proti tomu bránit? Vlastně nijak. Může si ale ulevit - prostě si k tomu řekne svoje -- má-li nutkání a možnost. Může mít pravdu i nemusí. Stejně jako politik.

Proč by měl být nutně obezřetnější, pečlivější, neomylnější? Všechna předchozí "prostá, nehledaná" slova, se snaží laicky popsat impulsy, motivace, souvislosti - a je provázející duševní rozpoložení. Exaktní terminologie, ze slovníku psychiatra, či psychologa, na podstatě věci nic nezmění. Stejně jako příslušnost k určité straně nebo ústavní funkce ještě neznamená patent na správné posouzení probíhajících procesů.

Když píši komentáře k předmětným diskusím, vnímám všechny aktéry jako herce na jevišti, a to včetně moderátorů. Glosy potom reflektují dvě hlavní složky. Věcná podstata vyjádření je jednou z nich, nepovažuji ji však za tolik podstatnou, mnohdy je neověřitelná, nemusím jí akceptovat, a pokud je evidentně vadná, zpochybním ji. Daleko více mne však zajímá styl, který jednotliví aktéři používají (včetně nejrůznějších triků a jejich vývoje v čase), jak je ten styl efektní, přesvědčivý. Je určitým paradoxem, že respekt v tomto ohledu může vyvolávat politik, který vůbec nemá důvěru diváka.

Slova jsou ovšem jen slova a (i zdánlivě) sofistikovaný projev je devizou politika. Ideálním stavem je pak takový, kdy mám pocit, že politik nelže a ještě mi to, bez přípravy, hezky naservíroval. Tím samozřejmě nevylučuji značnou míru subjektivity, naopak potvrzuji, ale o tom to je, sdělujeme si vlastní postřehy, amatérsky dokončujeme nevyřčené, odhadujeme pohnutky a záměry. Můžeme se o nich dále přít, korigovat je. V hlavách těch, kteří se nám snaží něco nacpat do hlavy, prostě nesedíme (a moc by nám zřejmě nepomohlo, ani kdybychom seděli vedle nich ve sněmovní lavici).

Dlužno podotknout, že na Davida jako politika si pamatuji více než na jiné, kdož ve vysoké politice již nepůsobí. Mohu tak zcela korektně sdělit svůj názor, že v době, kdy měl příležitost ovlivňovat veřejné mínění svojí účastí v diskusích, činil tak, aspoň podle mého soudu, nadprůměrně. Neuchyloval se sice k nějakým zvláštním "kejklům," ale jeho vyjádření měla hlavu a patu. Kdo se soustředil, musel jejich vnitřní logiku zaznamenat. Dokonce bych řekl, že mi moc nepasoval do "tradiční" škatulky podivínského doktůrka s "kladívkem" v kapse.

Byl jsem na jeho straně ostatně i v době, kdy opouštěl ministerstvo zdravotnictví. Jeho příběh i argumentaci jsem přijímal s porozuměním. Řadu věcí si totiž člověk dokáže představit, i když u toho fyzicky není. Stačí znát poměry na jiném(ých) ministerstvu(ech) nebo státních úřadech a můžete si udělat úsudek. (Nemusím být u všeho, co se šustne v ČSSD, to mi nebrání, abych na dění v ní neměl vlastní názor.) Již tehdy (nejpozději) měl tedy Ivan David příležitost být konfrontován s novinářskou formou interpretace skutečnosti (příběhu, jehož byl ústřední postavou).

V nedávné době mne rovněž zaujaly některé jeho články publikované na BL, analyzující události v sociální demokracii z pozice znalosti jejích vnitřních poměrů. Nenadál jsem se, že předmětem jeho zájmu se záhy stanu i já. Dobře mi tak! V téměř pravidelném monitoringu víkendových médií jsem se dopustil glosátorské zkratky, jak ostatně často a trestuhodně činím, jejíž nepřesností se Ivan David cítí být (oprávněně) dotčen. Vyjde to sice nastejno, ale mezi rezignací a odvoláním je skutečně rozdíl.

Je mi líto, že došlo k tomuto nedorozumění. Na druhé straně jsem ale rád, že "prostý občan" měl příležitost, dozvědět se něco konkrétního z politické kuchyně, že jsem Ivana Davida vyprovokoval, byť výchozím impulsem byla indiskrece Miloše Zemana. Kdyby se jí Zeman nedopustil, mohli by glosátoři dál planě spekulovat a vyvozovat další vylomeniny. Kritizovaný článek měl tudíž minimálně alespoň tento efekt.

Ale pokud jsme se dostali do stádia seriózní analýzy, v jejímž rámci je třeba respektovat každý detail, dovolím si požádat o doplnění předložených faktů. Nechci tím odvádět pozornost od sypání popelu na vlastní lebku, který tam v tomto případě určitě patří, leč rád bych se dozvěděl ještě něco více.

Ivan David v kritickém vyjádření píše (mimo jiné!):

... Nejde o to, že by mě Miloš Zeman "neuposlechl", ale pokládal své výhrady k pravděpodobnému protikandidátovi Vladimíra Špidly (Stanislavu Grossovi - pozn. red.) za ještě závažnější. Možná měl pravdu. Těžko říci. Nikdo jiný než V. Špidla nebyl zvolen. Zemanovy pochybnosti zůstaly. To je zřejmé z jeho doporučení, jímž "ocenil" V. Špidlu jako "kandidáta s nejmenším defektem inteligence a charakteru". .... Je třeba rozumět formulaci "s nejmenším..." , vztahující se k existenci oněch dvou kandidátů, přicházejících v úvahu pro volbu předsedy. Úsudek M. Zemana byl chybný v předpokladu, že se Špidla neobrátí proti němu, a že se nespojí se svým možným protikandidátem.....

No, a tady mne napadá mnoho otázek, z nichž uvádím jen některé:

a) Jak rozumět formulaci "..kandidátů, přicházejících v úvahu na post předsedy..."? Tu považuji za velmi významnou (zavádějící) pro tento text. Proč přicházeli v úvahu jen dva kandidáti? Byli ostatní ještě "defektnější"? Jestliže nebyli, proč nepřicházeli v úvahu? Není tato formulace jen pokusem předejít kladení podobných otázek? Odpověď ve smyslu "to dá rozum (že jedině oni přicházeli v úvahu)" mohu považovat za dostačující při stručném komentování mediálních víkendů, exaktně nikoli. (Nakonec, dokáží si odpovědět, ale proč bych to v daných souvislostech dělal? Jde o jednoznačnost významu sdělovaného!)

b) Vyjádření Zemana o Špidlovi, jako "kandidátovi s nejmenším defektem inteligence a charakteru" má být tak vztaženo k hlavní otázce sub a), tedy jen oněm dvěma, či opět ke všem? Kdo z nepoučené veřejnosti měl toto vyjádření chápat jako vážně míněné a nikoli jako nepovedený bonmot?

c) Z jakého důvodu již tehdy nedoporučoval Zdeňka Škromacha, kterého by na nejvyšším postě ČSSD rád viděl nyní? Byl tehdy Škromach defektní a "pod vedením Špidly" zmoudřel směrem a stal se mimořádně morální osobností? (Samozřejmě inkorektní faul, ale v daném kontextu opět logiku nepostrádá.)

Eo ipso, jestliže to má být vnímáno vážně, nemám jiný závěr, než, že Zeman od svého odchodu z čela, systematicky denuncoval sociální demokracii. Divák či čtenář, neznalý jemného přediva vnitřních poměrů ve straně, si tak může učinit říci: "Mezi slepými si vybral dva jednooké a z nich dal přednost tomu, který je výrazově fádní. Šlo mu především o to, aby jeho obraz ve veřejnosti nikdo (rychle) nepřekryl."

Že to tak není, že se mýlím? Možná. Jisté to nemám. Z množství informací, které jsou k dispozici, na jejichž pozadí je též včerejší vyjádření bývalého ministra zdravotnictví, však mohu fabulovat téměř jakkoli. Co se jeví téměř nezpochybnitelné je ale to, že nástupce si vybral Zeman (nikoli členstvo), a že se ve svých prognózách nemýlil poprvé. V pořádku není ani jedno, můžeme to jen rozvíjet, zpřesňovat, s větší či menší mírou pravděpodobnosti a kulturnosti. Podle libosti.

Pane Ivane Davide, toto nemá být polemika (výlučně) s Vámi, otázky mají podle mého názoru rozměr přesahující pouhý dialog (který si můžeme odbýt prostřednictvím e_mailů) dvou autorů využívajících společnou platformu. Chápu se pouze příležitosti, kterou jste mi Vaší kritikou poskytl. Za stejnou příležitost ostatně považuji i všechny Špony, Sedmičky a Partie. "Shodou okolností" Váš hlas zazněl v neděli na Nově. Ujišťuji Vás, že jsem zneužití či desinterpretaci předmětného tématu neměl v úmyslu. Ostatně, reflektoval jsem především na způsob prezentace "příběhu," nikoli tolik na odvysílaný fragment telefonického sdělení.