Když jsme v Britských listech nedávno právem kritizovali verbovací seminář Bezpečnostní a informační služby, který tato instituce skandálním způsobem pořádá na Karlově univerzitě a diskredituje tak nezávislost a integritu této čelné české vysoké školy, která předstírá, že nejde o verbovací seminář, ale regulérní vysokoškolskou výuku :), stala se zvláštní věc. Hlavní protagonistka tohoto semináře, rozvědčice Nina Krásenská (viz foto) se rozpomněla (anebo snad to zadala jako práci svým podřízeným v BISce?), že chodila do téže třídy na gymnázium (Praha je malá) s jedním příbuzným šéfredaktora BL Jana Čulíka, jeho bratrancem Vojtěchem Voříškem (kterého šéfredaktor BL neviděl už několik let). Takže rozvědčice vytočila telefonní číslo, rozžhavila dráty a Vojtěchu Voříškovi za článek v Britských listech vynadala. Pan Voříšek se marně bránil, že se na vydávání BL nepodílí a že s jejich šéfredaktorem nemluvil už kolik let. - Zmiňujeme se o této epizodě jako o kuriozitě - zaujal nás pozoruhodný způsob myšlení paní Krásenské. Působí to hodně stalinsky: je-li odhaleno, že nějaká osoba spáchá "podvratný čin", potrestáni musejí být i nejvzdálenější příbuzní, i kdyby o tom vůbec nevěděli - jsou přece s pachatelem geneticky spřízněni...:) Obdivuji české státní činitele, že zaměstnávají v řadách BIS lidi jako rozvědčici Ninu s tímto - pro západní civilizaci přece jenom poněkud nezvyklým - způsobem myšlení. (Pan Voříšek si o rozvědčici Nině pamatoval vlastně jen to, že už za mladých let vstoupila - zřejmě z idealismu - do KSČ.) Důvěrou v efektivitu a férovost BIS nás tato absurdní epizoda zrovna nenaplňuje.