Prokurátor konstatoval, že zveřejnění jen jediné utajované informace mohlo umožnit nepřátelským zemím identifikovat britské agenty. Během předchozího slyšení v Horní sněmovně tvrdila prokuratura, že Shaylerovo jednání mohlo vést k usmrcení až "padesáti britských agentů".

Shayler poukázal na to, že mu bylo zabráněno přednést u soudu informace, které by ospravedlnily to, co učinil. Tvrdil, že byl svědkem "něčeho tak odporného", že ho to přimělo odejít od MI5 a spojit se v roce 1997 s listem Mail on Sunday, "ve snaze zabránit dalšímu kamuflování". Během exilu ve Francii i po svém dobrovolném návratu do Británie během posledních dvou let tvrdil, že by se s ním mělo zacházet jako s člověkem, který jednal ve veřejném zájmu. Bude odsouzen v úterý.

Shayler uprchl do Francie den před zveřejněním svého článku v listě Mail on Sunday a v roce 1998 byl ve Francii zatčen na základě britského zatykače. Po čtyřměsíčním věznění však soudce ve Francii rozhodl, že je Shaylerovo věznění politicky motivováno, a nařídil jeho propuštění. Shayler se pak rozhodl dobrovolně se vrátit do Británie ve snaze rozvířit obvinění, která v roce 1997 publikoval, ale nad nimiž se po jeho odchodu ze země zavřela voda.

V článku, otištěném v roce 1997, Shayler upozornil na to, že MI5 shromažďovala informace o čelných politicích Labouristické strany a zveřejnil také celou řadu státních tajemství, které podle jeho názoru dokazovaly, že britská špionáž porušuje zákon a jedná nekompetentně.

V listě Mail on Sunday Shayler mj. prozradil, že britští agenti odposlouchávali telefon Petera Mandelsona, pozdějšího blízkého spolupracovníka Tonyho Blaira, protože se - neopodstatněně - domnívali, že je to sovětský špion.

Shayler také odhalil, že MI5 udržuje složku o činnosti nynějšího britského ministra zahraničních věcí Jacka Strawa, protože byla znepokojena jeho levicovou aktivitou, když byl v letech 1969 - 1971 předsedou britského Národního svazu studentů.

Porotcům bylo zpřístupněno 28 dokumentů, které Shayler poskytl novinářům z listu Mail on Sunday. Některé části dokumentů byly začerněny a při otevřeném jednání v soudní síni se o jejich obsahu skoro vůbec nehovořilo.

Mezi dokumenty bylo i 135 stránkové memorandum o stycích mezi Prozatímní IRA a Libyí v letech 1971 - 1996.

Když byl před několika týdny u londýnského soudu proces se Shaylerem zahájen, britská vláda vydala "umlčovací certifikát", v jehož důsledku některé britské noviny, zřejmě na základě - trochu přehnaných - obav z trestního stíhání, odstranily články o procesu s Shaylerem ze svých internetových stránek, po protestech čtenářů a komentátorů ze zahraničí je některé z nich zase vrátily (viz zde).

Komentátor listu Guardian poznamenává, že žalobce potřeboval pouze dokázat, že Shayler předal utajované dokumenty novinářům, což Shayler nikdy nepopíral. O jeho motivaci či o důvodech, proč tyto utajované dokumenty Shayler prozradil, se u soudu nesmělo hovořit. Četné odvolací instance před procesem se Shaylerem odmítly jeho argumentaci, že je britský Zákon o utajovaných skutečnostech, který požaduje, aby bývalí členové výzvědných služeb utajovali to, co se při své práci dověděli, po celý svůj život, v rozporu se Zákonem o lidských právech, jehož součástí je princip svobody projevu.

Teprve nyní mohlo být v britském tisku zveřejněno, že při slyšeních před procesem soudce rozhodl, že si předem musí Shayler nechat u něho a u prokurátora nechat schválit, co chce říci porotě. Britský ministr vnitra David Blunkett a ministr zahraničí Jack Straw podepsali tzv. "imunitní certifikáty veřejného zájmu", jejichž účelem bylo zabránit, aby se při soudním líčení mohlo jednat o utajovaných výzvědných skutečnostech.

Informace v angličtině jsou například zde a zde.