13. 3. 2003
Rasistická mládežZprávami prošla informace o zmlácení černocha v pražském metru. Napaden byl také vládní zmocněnec pro lidská práva, což by se vyspělé demokracii nemělo stávat. Lidé kolem mu nepomohli, zachovali se jako hyeny, které stojí opodál a čekají na případnou kořist. Není jich mnoho, ale dokáží kolem sebe udělat nepořádek. Nemají velkého ducha, ale zbývá po nich hodně emocí. Neudělali pro lidstvo nic záslužného a přesto si osobují právo o něm rozhodovat. Deklarují, že chtějí žít, a zanechávají po sobě mrtvé a zmrzačené. Řeč je o mladých českých rasistech. |
Všechno začalo na konci osmdesátých let, kdy se u nás v rámci přílivu západní kultury objevily první skupiny vlastenců. Ti zpočátku pouze brojili proti režimu, ale po roce 1989 jim přibyla do repertoáru rasová nesnášenlivost. Záminkou byl začátek podnikání českých Vietnamců a emancipace romského národa. To pro ně byl natolik cizorodý prvek, že nebyli schopni přijmout, že by vedle nich, bílých, ještě někdo žil. Dalším, tentokrát veskrze negativním impulsem, byl příchod arabských drogových dealerů, kteří se začali spolu s Albánci potulovat po našich klidných městech. Jenže tehdy ještě střídmě organizovaní skinheadi si vzali za cíl šikanu všeobecně ostrakizovaných Romů, na což doplatily životem desítky spoluobčanů. Vůbec nejde to, zda Romové zapadali do systému, spíše bylo na vině nízké sebevědomí českých skinheadů, kteří si ho napravovali na lidech s odlišnými tělesnými znaky. Druhou polovinu devadesátých letech charakterizuje propojení českých skinheadů a rasistů na neonacistická a fašistická hnutí v zahraničí. Značnou měrou k tomu přispěli Sládkovi republikáni, kteří je ve snaze přitáhnout voliče pomáhali organizovat ve svých základních organizacích. Od druhé poloviny devadesátých let se také na rasovou nesnášenlivost zaměřilo Ministerstvo vnitra. Všichni si ještě pamatujeme na projevy politiků po zabití súdánského studenta, že se jíž nic takového nebude opakovat. Místo toho se případy rasového napadení zmnožily a neonacisté se dokonce pokusili politicky angažovat. Zvrat měl přijít po nástupu ministra Stanislava Grosse do čela resortu vnitra. Zdá se ale, že Policie a tajné složky si udělaly z neonacistů kamarády k rozpracování pro další zpravodajskou činnost, než aby opravdu tvrdě zasáhli. Místo tvrdého postihu rasových násilníků se zaměřili na hlouposti typu nošení svastiky. Mezi skinheady tak vzniká dojem, že nosit svastiku je nebezpečné, ale zkopat svého cizince je fajn zábava bez postihu. Že je to strašné? Ano, je. Pak se ptejme, kde je ministr Gross, co dělá. Spí snad klidně a čeká, až se probudíme do Křišťálové noci? |
Rasismus | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
13. 3. 2003 | Rasistická mládež | Robert Vašíček | |
7. 3. 2003 | Za nezájmu občanů se stal Jan Jařab terčem rasistického útoku | ||
24. 2. 2003 | Sterilizácia Rómok: Rasizmus a diskriminácia vo slovenských nemocniciach? | Martina Ferenčíková | |
15. 2. 2003 | Jesse Jackson: "Je čas pro naději" | ||
10. 2. 2003 | Diskriminácia -- vec, o ktorej sa nepatrí hovoriť | Radovan Geist | |
31. 1. 2003 | Neonacisti potrebujú niekam patriť | ||
23. 1. 2003 | Médiá sa málo venujú menšinám | Martina Ferenčíková | |
19. 1. 2003 | ČR a integrace menšin | Martin Ondreját | |
18. 1. 2003 | Timeshift: Před padesáti lety to bylo v Británii jako dnes v Česku | Jan Čulík | |
12. 1. 2003 | Židovské město: fašisté neprošli | Petr Záras | |
9. 1. 2003 | Romové: Hanba jednoho kontinentu | ||
9. 12. 2002 | Být černoch není povolání | ||
4. 11. 2002 | Asociální chování "barevných" způsobuje jejich "ideologie resentimentu" | ||
30. 10. 2002 | O Romech a o rasismu | Jan Hruška, Jan Čulík |