V okamžiku, kdy padla železná opona ujížděl Jiří Střihavka se značně opotřebovanou Oktávií a s plnou nádrží nonstop přes Německo, Francii , Pyrenejský poloostrov do Portugalska, aby užil do té doby neznámé svobody. S nohou na plynu proletěl Norimberkem, v Mohuči vypil pivo, v Nancy se naobědval, v Limoges navštívil záchodek, za Zaragozou zaplatil pokutu za rychlou jízdu a pozdě v noci v Portu povečeřel v námořnické knajpě, obdivuje nedozírné pláně Atlantiku. Netušil však, co evropská integrace znamená, o jak složitý politický a organizační proces se jedná a jaké problémy musí čeští politici vyřešit, než zasedneme v Bruselu. Nevěděl, že i sjednocující se Evropa, zbavená strašidla komunismu, je prolezlá socialismem, jak psal nedávno britsko-český spisovatel Benjamin Kuras v Hyde Parku MfDnes a že je těsně před ekonomickým krachem. Namísto nadšení, že bohaté evropské státy chtějí do svého středu přijmout zubožené socialistické ekonomiky a zapojit je do gigantického integračního procesu, vládne u nás blbá nálada. Měli bychom se spíše stáhnout do izolace, píší někteří ekonomové, obrnit se trpělivostí a čekat, než vstupovat do tak nejasného spolku, jakým evropské společenství je, neboť rozšiřující se Evropa je pro nás pastí. Roste nezaměstnanost a přistěhovalectví, klesají makroekonomické ukazatele. Výhodnější pro Čechy je Visegradská čtyřka. Šeptanda rozšiřuje, že Brusel stejně zahubí přebujelá byrokracie. Jak si poradit se 180 000 stránkami euroregulací, které musí každá vstupující země přijmout písmenko za písmenem, aniž by měli čas si je přečíst, tím méně se nad nimi zamyslet. V Bruselu se bude jednat všemi členskými jazyky unie, úřední dokumenty se mají překládat do národních řečí a nekonečné nákladní vlaky s potištěním papírem budou směřovat do Polska, na Litvu, k slovinským hranicím a do Česka. Nová babylonská věž Brusel zahubí a integrovaná Evropa to ekonomicky nevydrží. Teenager Jiří Střihavka již po Evropě nejezdí. Zatrpkle sedí u své sázavské chatky a popíjí z láhve tuzemský rum. "I ten nám vezmou," tvrdí. Mámivý přelud národnostní svrchovanosti již mnohokrát zatemnil občanům hlavu. Za boha, krále a vlast, píší monarchisté v novinách. Unie prý vraždí nejen zemědělce, ale i úředníky, učitele a veřejné pracovníky, vědce, výzkumníky, lékaře a pěstouny duševně nemocných, všechny kdo žijí z pevného platu, neboť si nebudou moci zvýšit příjmy se stoupajícími cenami. Hlad, bída a starosti padnou na naši hlavu až tam vstoupíme, vyprávějí si s hrůzou v hlase důchodci po českých hospodách. Červnové referendum to jenom potvrdí. Přátelé, nepodléhejte panice, marxisté nás učí, že lidstvo si ukládá jen takové úkoly, které může řešit. Chtělo by to více historického optimismu!