|
7. 11. 2002
Shaylerův případ: "Dokazuje, že špioni musejí mít právo poukázat na chyby rozvědky"Důvod, proč by mělo být dovoleno bývalým členům rozvědky a výzvědných agentur publikovat informace ve veřejném zájmu je daleko šírší než případ bývalého britského špiona Davida Shaylera, argumentoval Shaylerův obhájce John Wadham a ředitel brtiské organizace Liberty společně s novinářem Richardem Nortonem-Taylorem v listě Guardian. Občané mají právo vědět, že jejich výzvědné agentury pracují efektivním způsobem, že mají povinnost se ze své činnosti zodpovídat a že jsou co nejotevřenější. Britský Zákon o utajovaných skutečnostech zakazuje všem současným i minulým členům výzvědných služeb bez povolení nadřízených říci veřejně cokoliv o své práci. Avšak to je zákaz, který zabraňuje i poukazování na nekalé praktiky.
Shayler kritizoval rozvědku, že je příliš měkká a není schopna dostatečně rychle chytit teroristy, dále ji ale také kritizoval, že porušuje zákon a práva občanů na soukromí. |
|
Soudce při Shaylerově procesu informoval porotu, že jsou podle Zákona o utajovaných skutečnostech Shaylerovy motivy irelevantní. Je samozřejmě správné, že mají být potrestáni ti, kdo neodpovědným zveřejněním utajovaných skutečností ohrozí své kolegy pracující pro špionáž. Avšak jde-li o porušování zákona či zneužívání pravomocí, je to něco jiného. Ve Spojených státech jsou členové rozvědky, kteří svědčí v kongresových výborech o znepokojení z praktik svého zaměstnavatele, parlamentem chráněni. V Británii to neexistuje - parlament před tím utíká. Přitom je zapotřebí, aby výzvědné agentury samy dokazovaly, že se nechovají politicky a že neporušují občanská práva. V minulosti je často porušovaly, což dokazuje seriál, který se právě vysílal v televizi BBC, True Spies, který ukázal, jak MI5 a "special branch" (zvláštní oddělení) britské policie se zaměřovalo na levicové aktivisty a šéfy odborových svazů, které považovalo za podvratné. Členové zvláštního oddělení britské policie se v tomto seriálu hrdě přiznávali k tomu, že lhali a zrazovali své spolupracovníky, na něž byli nasazeni. Jestliže o tom smějí hovořit příslušnící zvláštního oddělení britské policie, proč ne příslušníci rozvědky? Zákon o utajovaných skutečnostech, který poskytuje vládě obrovské pravomoci, je aplikován nedůsledně. Sami státní činitelé a ministři rozhodují, zveřejnění jakých informací je škodlivé. MI5 konstatuje, že nyní už zlikvidovala své oddělení, zaměřené proti vnitřní diverzi. Novým nebezpečím jsou však nesmírně široké definice terorismu a bezpečnosti státu, jak je definuje zákon anebo státní činitelé u soudu. Tyto definice jsou daleko širší než je konvenční význam výrazu "teroristický čin" anebo "bezpečnost státu". A britská vláda se nyní dokonce snaží potlačovat informace o bezpečnostních a výzvědných agenturách, které už jsou ve veřejné doméně. Britská vláda se zejména nyní snaží zabránit, aby novináři psali o tvrzení, že pracovníci MI6 se podíleli s islámskými extremisty na spiknutí zavraždil libyjského předáka Muammara Gadáfího. (Podrobněji jsme psali o případu Davida Shaylera např. zde.) |
