Jsou vlastně tři, s "vizáží aktivistů". Na hlavách kapuce a kšiltovky, v rukou krabice, které pohotově kladou do kouta a v nichž se skrývají (jak se později ukáže) barvy a další náčiní na výrobu transparentů. Všem může být tak okolo pětadvaceti. Chvilku otálí se sundáním zahalujících kápí, ale poté se objevují docela normální kluci. Jednomu zpoza čepice koukají celkem slušné dredy.

"Jsme taky odpůrci NATO," hlásí sebevědomě jeden z nich. Jenže nikdo je na žádné z přípravných akcí proti summitu NATO neviděl, takže otázka "Ahoj, proč jste přišli?" není jen seznamovací, ale i výrazem opatrnosti. "No přece pomoc dělat transparenty", zní pohotová odpověď dalšího z nich.

"A znáte tady někoho?"

"No, neznáme, ale adresu jsme našli na internetu. Je to přece veřejný, když to je na internetu, ne?" dožadují se postavy a do dialogu se začíná vkrádat nervozita.

"Sorry, ale musíte chápat naše obavy. Je to tady celý profízlovaný a je divný, když sem zčistajasna přijde někdo takovej, jako jste vy, obzvlášť když ho nikdo nikdy na přípravách antiNATO protestů ještě neviděl."

"Tak proč jste to potom dávali na internet, he?" přesvědčují nás drsně sebevědomým tónem postavy o svých čistých úmyslech... a schůzka je přerušena, všichni naslouchají našemu dialogu s postavami.

"A vodkaď jste?", ptám se a stále ještě doufám, že se z nich třeba vyklubou nějací "přespolní", kteří prostě jen doposud na přípravy antiNATO akcí neměli čas jezdit.

"Z Plzně."

"A můžete nám teda říct jméno alespoň jednoho anarchisty z Plzně?"

Po této otázce se nervozita stupňuje. Postavy očividně neví jak odpovědět - a pak to přijde...

Nevím, jak ji to napadlo, ale kamarádka zcela nečekaně sundává jednomu z nich čepici - a všichni s úžasem hledí, jak s kšiltovkou stoupá do výše i ta výstavní dredatá kštice... pečlivě přilepená lepidlem k spodní straně čepice.

"To mám kvůli vojně, ty krávo", vybuchuje zlostně postava a nervozita dosahuje vrcholu. Tři návštěvníci začínají ztrácet kontrolu i glanc a do své role aktivistů, co přišli pomoci, se vpravují až poté, co zní rezolutně: "Seberte se a odejděte". "Ty vole, tři kila za cestu z Plzně v prdeli", zkoušejí hrát postavy na city, ale je to už pokus vskutku zoufalý. Kamarád si je pěkně zblízka fotí.

Balí si své barvy a štětce a odchází. U vchodu do areálu jim gorily ze zásahovky vracejí perlustrační lístky, aby už nikdo z nás nepochyboval, že nás navštívily podivné postavy...

Nalepené dredy, mikiny s kapucou z policejní garderóby převleků, nášivky sehnané někde na punkovém koncertě a krabice s výtvarným náčiním (policisté se smyslem pro political art?) - mohlo by to být legrační.

Na kluky s falešnými dredy by se dalo dívat s úsměvem s nostalgickým odkazem na idealizované haškovské postavičky c.k. policajtů s nalepenými kníry, co loudí informace nad skleničkou kořalky v dělnických nálevnách.

Dalo by se - kdyby nám ovšem nepřipomínali, že žijeme v systému, který se snaží ovládnout celý svět, mít pod drobnohledem každého z "nepřizpůsobivých", šikanovat a ponížit ty, kteří neztratili ambice nebýt námezdními stroji, ale lidmi, a udusit všechno, co by jej mohlo ohrozit.

Jednou z toho možná bude veselá historka o tom, jak si policisté chtěli namalovat transparent, v těchhle dnech, plných razií po ubytovnách, sledování aktivistů a agresivních článků v médiích, které dávají policii legitimaci k čemukoliv, je ale událost z úterního večera dokladem o šmírácké a násilné podstatě současného světa.

Autor je redaktorem e-zinu Alarm