"Domnívám se, že nikdo neočekával, že irácké bohatství rozkradou sami lidé v Iráku," konstatoval v úterý brigadýr generál Vincent Brooks na ústředním velitelství amerických vojsk v Kataru. Americký ministr zahraničních věcí Colin Powell uvedl v reakci na kritiku, že Spojené státy nezajistily bezpečí iráckého kulturního dědictví, že se Američané pokusí najít předměty, ukradené z muzeí a opravit poškozené exponáty.

Vážně bylo poškozeno Národní muzeum v Iráku, které obsahovalo jednu ze světově nejvýznamnějších sbírek exponátů až z éry Mezopotámie a z "kolébky světové civilizace".

Čelný britský akademik však řekl v televizi CNN, že americké a britské úřady si byly vědomy možnosti, že budou muzea vypleněna, a že proti tomu měly být podniknuty kroky.

Robert Springborg konstatoval, že "příslušné úřady řádným způsobem informovali" kunsthistorikové, archeologé a další vědci o tom, "že k plenění muzeí může dojít". I vzdělávací, školská a kulturní organizace OSN předem požadovala ochranu kulturního dědictví Iráku. Springborg zdůraznil, že americké a britské úřady byly informovány, že podle Ženevských konvencí mají povinnost ochránit kulturní dědictví země.

"K tomuto nedošlo proto, že by se [o tomto nebezpečí] předem nevědělo," řekl Springborn, ředitel londýnského Ústavu pro Blízký východ na Škole orientálních a afrických studií Londýnské univerzity.

Zejména vyplenění Národního muzea v Iráku svědčí o "hlubokém selhání" v komunikacích mezi úřady ve Washingtonu a vojáky v Iráku, anebo "o něčem nevysvětlitelném". Britský odborník dodal, že Národní muzeum v Iráku je jedno z asi pěti nejvýznamnějších muzeí na celém světě.

Shrnujeme hlavní myšlenky z článku Naomi Kleinové, který vyšel v americkém časopise The Nation a také v britském deníku Guardian.

Britský premiér Tony Blair řekl v pondělí v Dolní sněmovně, že "většina Iráku je nyní pod koaliční kontrolou a drtivá většina Iráčanů se raduje, že byl svržen Saddám Husajn." Blair zdůraznil, že neexistují žádné plány na útok proti Sýrii.

Na naléhání poslanců ze všech parlamentních politických stran Blair zopakoval výroky ministra zahraničních věcí Jacka Strawa, který řekl v pondělí více než čtyřikrát, že "v současnosti neexistují žádné plány na invazi do Sýrie".

Americký ministr obrany Donald Rumsfeld tvrdil, že čelní členové Saddamovy vlády uprchli do Sýrie a také obvinil Sýrii, že posílá irácké armádě vojenské vybavení, což je "aktem nepřátelství". Avšak Blair trval na to, že je prý nutno brát Rumsfeldovy výroky "v kontextu" a že představa, že Spojené státy nyní zaútočí na Sýrii, je "konspirační teorií, která se časem rozplyne".

Citujeme z komentáře Roberta Fiska v dnešním Independentu.

Podle internetového zdroje Al-Bawaba z arabštiny přeložila Jana Malá.

Citujeme z informačních stránek velkého britského školského serveru. Upozornila nás na jeho názory na "Východoevropany" jedna čtenářka, který žije v Británii šest let a má pocit, že se tam jako "Východoevropanka" stává terčem rasistické diskriminace. Co si o těchto názorech myslíte vy?

Zase se hledá dítě, které se nevrátilo domů. Okamžitě je nasazena spousta lidí, aby dítě hledali; a ještě lépe, aby je našli. Nikdo by zřejmě v takovou chvíli nechtěl být v kůži rodičů.

Věříme faktům a logice souvislostí nebo ideové propagandě vítězů?

Svět ve 20. století byl rozdělen na dvě nesmiřitelné strany: Na jedné straně vznikl "socialismus" s vizí komunismu, proti stál (stojí?) tradiční "kapitalistický" Západ. Tyto dva systémy skříply mezi sebe stovky milionů lidí, jejichž životy sestavené v souvislý řetěz utrpení byly (jsou?) pro mocné pouhou pěnou na vodě. Jako kousky dříví či listí byly a jsou drceny lidské osudy mezi obrovskými koly ideologických sil - sil, jež však nevznikly a ani vzniknout nemohly samy od sebe. Vždy to je živý člověk, kdo ideje tvoří, vždy to je nějaký šašek, který na dvoře mocnostem přizvukuje.

V Iráku je ještě nutno obsadit celou řadu menších měst a vesnic, ale s pádem Tikritu lze říci, že "osvobozenecká" fáze války skončila.

"Z projevů George Bushe žádný zvláštní dojem nemáte," cituje Josef Trnka ve svém dnešním shrnutí víkendových českých televizních diskusí Richarda Falbra. Je mi líto, musí to být asi neznalostí angličtiny, anebo tím, co z Bushových projevů pustí české televize českému publiku.

Bohužel, ať jiní tvrdí cokoliv (Tony Blair přesvědčuje britské novináře, že Bush "není idiot"), kdykoliv vidím George Bushe na televizní obrazovce, vyjadřuje se jako primitiv. Má nesmírně nízkou slovní kulturu. Milouše Jakeše jeho způsob hovoru připomíná velmi silně.

Tak to bylo i v neděli odpoledne na britském zpravodajském televizním okruhu BBC News 24, kdy kamera zastihla George Bushe někde, snad před Bílým domem, po návratu z Camp Davidu.

Skupinka občanů mu uctivě tleskala. Bush se zastavil a odpověděl novinářům na několik dotazů. Jeho spontánní projev účinně vyvolal ducha Milouše Jakeše. (Až na to, že Jakeš nemluvil o tom, že se Amerika neustále intenzivně modlí. To bylo hlavní součástí Bushova neformálního projevu.)

Na otázku, zda mu nevadí plenění v Iráku, konstatoval George Bush: "Bude to chvíli trvat, než naše vojska v Iráku znovuvytvoří chaos." Ani se neobtěžoval opravit se. Snad je to nějaká nemoc...

(1) Změnit psychologii islámského světa, který Spojené státy vnímal jako v postatě slabou zemi, která se nechce při dosahování svých cílů vystavovat rizikům

(2) Využít Irák jako strategickou základnu svých operací proti islámským režimům, neschopných nebo nepřejících si zamezit přístupu Al Kájdy a dalších islámistických skupin ke zdrojům, umožňujícím jejich činnost.

Válka v Iráku neskončila, Američané tam stojí před mimořádně složitými vojensko-politickými úkoly. Zejména to platí pro sever země, kde, jak se zdá, zůstaly nedotčeny významné irácké síly a kde politická situace mezi rozmanitými účastníky -- Kurdy, Turkmény, Íránci a Syřany -- zůstává složitá, dynamická a proměnlivá.

Skepticky se k možnosti vzniku demokracie v irácké společnosti vyjádřil v listu Los Angeles Times politolog Shlomo Avineri z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě, který se podílel na různých demokratizačních projektech ve východní Evropě. Jeho argumentaci shrnujeme.

Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník. Veškeré informace o tom, jak jsou darované peníze využívány, pravidelně zveřejňujeme. Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 100 111 3917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2. Finanční dary Občanskému sdružení jsou odečitatelné od základu daně z příjmu.

Omlouváme se čtenářům, že přestaly chodit automaticky subskribentům Britské listy emailem. Technický problém řešíme.