Na pódiu kinosálu Francouzského institutu usedli vedle ohlášených moderátorů besedy -- publicistů české redakce BBC - Petra Dudka a Ondřeje Štindla (nakonec však diskusi moderoval pouze Petr Dudek) - novináři Petr Holub a Jefim Fištejn a (čerstvě bývalý) místopředseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Petr Štěpánek. Právě výběr diskutujících se stal nečekaným tématem diskuse: jeden mladý muž z publika (jelikož se jako většina z diváků nepředstavil, nazývejme ho dále Anonymem -- jako anonym) se totiž záhy poté, co se po polovině večera slovo konečně dostalo též divákům, nad složením skupinky pozvaných pozastavil s tím, že všichni patří do jednoho - pravicového - názorového spektra a proč prý nebyl jejich výběr "vyváženější". Zrekapitulujme však nejdříve průběh diskuse.

Jefim Fištejn po rozumném, ale dost banálním náběhu (s tvrzeními redaktorů Neue Kronen Zeitung o jejich apolitičnosti atd. to prý není jen tak...) v podstatě začal popírat nebezpečnost bulváru, a to obskurními argumenty: ani deník Hanse Dichanda (šéfredaktor listu a médiální podnikatel, ovládající velkou část rakouského mediálního trhu) prý není všemocný: vždyť prý stojí proti kancléři Schüsselovi a ten stejně vládne dál.

Na poukaz Petra Holuba na nebezpečí ovládnutí trhu (se zmínkou o zákonech např. v USA, které stanovují hranici 30 % trhu) Fištejn zvolal (v té chvíli se krátce hovořilo též o televizi Nova): jak může mít někdo "tak nastavený mozek", že vůbec může přemýšlet o regulaci trhu?

Fištejn, který prý pobýval v exilu právě v Rakousku, zneužíval neznalosti tamních poměrů na straně českých diváků, když jako údajnou nadstranickost Neue Kronen Zeitung uváděl, že v listu pracují lidé z různých politických stran: to totiž není důkaz Dichandovy "neutrality", ale abnormality rakouské situace -- že má Dichand značný vliv na celé politické spektrum. Dále Fištejn autorce filmu Občan Krone (mylně hovořil o autorovi) předhazoval manipulaci, konkrétně např. ohledně funkce "lidového ombudsmana" v redakci rakouského deníku: tak se ale jedna jeho rubrika opravdu jmenuje a list ji tak sám prezentuje!

O pasáži ukazující devótnost rakouského prezidenta (!) Thomase Klestila vůči Dichandovi pak Fištejn uváděl, že jde o pouhý dojem vzbuzený čistě střihem filmu: opět absolutní nesmysl, protože daná pasáž má střihů minimálně: sekvence rozhovoru obou mužů a výmluvné Klestilovy "řeči těla" jsou téměř jednolitými záběry - pochopitelně s autentickou zvukovou nahrávkou (nebo snad někdo soudí, že rakouský prezident pro belgickou dokumentaristku své pochlebování Dichandovi namlouval zvlášť pro postsynchrony ?!).

Petr Štěpánek svým typicky sebevědomým způsobem, nepřímo úměrným jeho faktickým znalostem a komunikačním schopnostem, stejně jako Fištejn obhajoval neregulované mediální prostředí - oba argumentovali, že všichni hráči na trhu prostě získají tolik diváků, kolik získají: o problému jejich politického krytí a nedovolených majetkových propojeních atd. (Úřad na ochranu hospodářské soutěže ovšem spí) od těchto dvou pánů pochopitelně nepadlo ani slovo.

Především při výrocích Petra Štěpánka se publikum uchichtávalo -- bohužel ani ne tak nevěřícně nebo uraženě, že si tu z nich dělají blázny, což by bylo zcela namístě, jako spíše hloupě, odevzdaně - konformně: jako by nehoráznost Štěpánkova účinkování v debatě s podtitulem "Kde leží hranice mezi žurnalistikou a politikou?

Jakým způsobem a zda vůbec má společnost média kontrolovat?" byla odbyta - či spíše zakryta -- Dudkovou úsměvnou, jen lehounce ironickou poznámkou při představování debatérů, že je Štěpánek "bývalým místopředsedou rady" (na plakátech byl ještě "místopředsedou úřadujícím").

Štěpánkova účast na debatě zjevně bránila ostatním diskutujícím volně a konkrétně se vyjadřovat o situaci domácích médií: především Ondřej Štindl (Jefim Fištejn byl se Štěpánkem "jeden muž"), perem či éterem tak často ironický, se nezmohl na více než opatrné - ve výsledku zcela vágní - náznaky "o jisté televizi" (konkrétnost a vazba na domácí ožehavé "kauzy" se však brzy úplně vytratila). Petr Dudek pak raději v melancholickém monologu rozumoval o tom, jak to má novinář s výběrem informací těžké - čtenář prý mu nemá co závidět....

Po této dlouhé reprodukci první části debaty je konečně možno uvést hlavní důvod rozruchu, který do besedy vnesl zmíněný divák Anonym. Jednak kritizoval pozvání Petra Štěpánka a Jefima Fištejna, protože je prý předem jasné, že budou zastávat své známé apriorní názory a utilitární zájmy ( opravdu tomu tak bylo...), jednak v reakci na to, jak Fištejn důvěryhodnost svého tvrzení o nezávislosti svého někdejšího šéfredaktorování v Lidových novinách výslovně opřel o své dosavadní zásluhy, uvedl (s upozorněním, že tak činí takto veřejně pouze proto, že se předtím Fištejn sám tak samolibě odvolal na svůj novinářský kredit), že u něho - a, jak si prý je jist, u kritické části veřejnosti vůbec - se Jefim Fištejn žádnému uznání netěší, dokonce prý lze uvést minimálně nejzažší datum ztráty jakéhokoli jeho kreditu: Fištejnovo účinkování v nesmírně trapné anti-antiglobalizační propagandě za státní peníze z podzimu 2000 (s povinnou účastí pražských středoškoláků), které tak jedinečným způsobem zachytil ve svém filmu Hry prachu dokumentarista Martin Mareček.

Zjevně zaskočený moderátor diskuse Petr Dudek - zhruba čtvrtina z asi šedesáti diváků projevu Anonyma zatleskala - nebyl s to se kloudně vyjádřit o motivech výběru debatérů, pouze jej "vzal na sebe"; neméně zaražený a ve své olbřímí ješitnosti poraněný Fištejn si dovolil tvrdit, že Marečkův film nezná ( pokud je to snad pravda - jaký kulturní rozhled mají čeští rádobyelitní novináři?!) a uraženě říkat, že prý ho taková kritika stíhá za to, že po léta zastává tytéž názory.

Následný zásadní soud diváka Anonyma (mohu se s ním zcela ztotožnit), který se musel akusticky prosazovat proti Dudkově přizvukování Fištejnovi, že je Fištejnův problém v tom, že jeho názory nedosahují takové úrovně, aby bylo zajímavé či jinak přínosné s ním diskutovat, bohužel - na druhou stranu ovšem vcelku pochopitelně- zůstal bez odezvy.

První vystoupení Anonyma mělo na debatu očistný vliv: Petr Štěpánek se do ní pak už příliš nezapojoval, zvláště když jiný mluvčí z publika záhy poprosil Petra Dudka, zda by mohl pečovat o to, aby Petr Štěpánek s Jefimem Fištejnem nezabírali v diskusi tolik nepoměrně rozsáhlého prostoru jako dosud, a trefně poukázal na výrazný nesoulad mezi délkou a významem promluv obou pánů ve srovnání s Petrem Holubem (Dudek reagoval dotčeně s tím, že "kvůli tomu se na hodinky dívat nebude"...).

Bývalý šéfredaktor Respektu byl dalece nejzajímavějším diskutérem: narozdíl od obou zmíněných bylo znát, že má o mediální problematice určité znalosti a že o tématu přemýšlí - a nesype ze sebe ideologická (Fištejn) či utilitární (Štěpánek), předem hotová stanoviska (na Ondřeje Štindla Petr Dudek pohříchu trochu zapomínal - a on se, pravda, o slovo moc nehlásil, a když je měl, mluvil bohužel nezajímavě, navíc jaksi nedokončenými větami).

Již jsem zmínil jistou odevzdanost publika - další průběh diskuse tomu odpovídal: Petr Dudek po zkušenostech s Anonymem neopomínal zdůrazňovat, že mají diváci klást otázky, a oni to, snad až na výše zmíněnou prosbu o lepší moderování debaty, dělali - asi ve dvou případech dokonce s výslovným přáním, aby na (vesměs velmi všeobecné) otázky o moci médií atd. odpověděli všichni účastníci diskuse.

Nic proti tomu -- vypadá to tak demokraticky...: dávat ale ony obecné, často vskutku naivní otázky Petru Štěpánkovi je jako nechat vlka pečovat o jehňátko.

Štěpánek už ale byl, jak uvedeno, vcelku otřesený a držel se zpátky; staré sebevědomí se však začalo vracet Jefimu Fištejnovi, který např. nadvakrát prohlásil cosi o tom (parafrázuji), že by "občas měli odstoupit komentátoři, ne politici, když se jejich vidění rozchází s realitou" (sic!).

Překvapením bylo, když se ukázalo, že nikdo z pěti řečníků dobře nezná poměry v distribuci českého tisku - na obecný dotaz jednoho z posluchačů na mocenský vliv distributorů vyslovil Petr Holub doměnku, že žádný není.

Ještě slabší chvilku si Holub vybral v okamžiku, když Anonym ve svém druhém vystoupení v reakci na problematiku distributorů a vlastnických poměrů v českém tisku zmínil knihu Bořivoje Čelovského Konec českého tisku a dotázal se na Holubův názor na ni: novinář věc pojal zúženě, odmítl Čelovského antiněmecký resentiment a pochválil německý kapitál (oproti údajné polské nespolehlivosti a zámořskému nezájmu o český tisk).

Čelovský ovšem - vedle pasáží o tom, jak se v cizině chrání vyvážené vlastnické poměry v citlivé mediální oblasti - ve své knize také uvádí případy, jak jeden z distributorů tisku, firma PNS, komplikoval svým chováním život několika zbylým moravským periodikům s domácím vlastníkem.

Holub tedy stejně jako mnozí další Čelovského knihu chápe velice úzce a neprávem ji bagatelizuje.

Bohužel - novinář české sekce BBC Petr Dudek téměř s furiantskou hrdostí prohlásil, že Čelovského knihu vůbec nezná: to je u člověka na takovém postu, zvláště moderuje-li debatu o moci a médiích - prostě neodpustitelný nedostatek.

Dudkovo moderování navíc svědčilo o jeho neprofesionalitě a malém osobnostním formátu vůbec: když se na výzvu po poslední reakci z publika (podruhé) přihlásil Anonym, opakoval znervóznělý Dudek, že je debata "už opravdu na konci!" a že má jít o otázku, což Anonym hned na počátku své promluvy odmítl s tím, že není důvod nutit publikum do role pouhého nadhazovače dotazů a že pozvaní debatéři přece mohou reagovat na jakýkoli projev z publika.

Vedle již zmíněného odkazu na Čelovského knihu a žádosti o zodpovězení svého prvního dotazu na způsob výběru debatujících (zůstal totiž bez odpovědi) upozornil Anonym na podivné pojetí komentáře u Jefima Fištejna (tento mu skočil do řeči a tvrdil, že řekl pravý opak, svůj výstup zakončil urážlivým - "to o mě může říct jen takový typ jako vy" - na udivenou mladíkovu otázku - na rozdíl od svetrovitého Fištejna byl v saku - jaký že je typ, se mu odpovědi nedostalo...) a zeptal se dvou přítomných redaktorů BBC, jak je možné, že je česká redakce BBC zjevně pravicovější než mateřská stanice (s odkazem na výběr periodik v relacích "Přehled evropského tisku" a "Čteme z britského tisku"), a proč se v poslední době v citacích z domácích novin objevuje i Blesk (!).

Nato se mu od Petra Dudka dostalo malicherné výtky, že prý místo dvou ohlášených poznámek přišly čtyři, a dalšího projevu arogance a nedostatku kvalifikace: prý se mu ten názor na výběr zahraničních listů nezdá - jak prý má vědět, "jakou orientaci má třeba Svenska Dagbladet, ha ha ha?!".

Moderátor dále uraženě prohlásil, že o výběru pozvaných "už nic dalšího říkat nebude" (nevysvětlil ho ovšem, jak uvedeno, ani předtím).

Rovněž Štindlovo melancholické, rádoby humorné vysvětlení, že z Blesku vybírá většinou on sám, že to má být legrační a že "už se asi zbláznil", dalo závěru debaty ten ráz, s nímž její organizátoři - a asi i většinou pasivní, konformní diváci - zřejmě počítali: bylo to takové běžné, plytké, jaksi "důvěrné".

K oné důvěrnosti je třeba uvést toto: pokud jsem výše onoho diváka-"štiku v rybníce" označil pro neznalost jeho jména jako "Anonyma", neměla to být kritika jeho anonymity.

Pokud by se totiž představil nebo řekl, kde pracuje, popř. kam píše, jak to onoho večera učinil jeden mladík z Respektu, usnadnil by svým oponentům život: zařadili by si ho, popřemýšleli, z jakého že "bratrstva" asi je - a byli by klidní.

Takto ale jako by se naznačovalo, že onen muž není sám, že vskutku promlouval za širší "kritickou veřejnost"; osobně věřím, že nás v sále Francouzského institutu bylo s podobným názorem více, byť jsme se z nějakého důvodu nepřihlásili o slovo - těch patnáct, dvacet lidí, kteří jsme po jeho vystoupení zatleskali, je přece jistým příslibem...

Závěrem o samotném konci debaty: jako poslední se mikrofonu chopil pracovník organizace Člověk v tísni a prohlásil: "K tomu složení diskutujících chci za pořádající společnost Člověk v tísni říct tohle: pokud se někomu nelíbí, tak sem nemusí chodit."

Trapné, nehorázné: nejen proto, že to zaznělo od zaměstnance humanitární organizace, navíc na akci, jako je festival Jeden svět!

Kdybychom na něho a jemu podobné dali, nebudeme - jsouce v tísni třeba z "kvalit" médií či stavu naší demokracie - chodit na diskuse (obecněji: nebudeme využívat svých občanských práv) proto, protože jistí lidé a jistá místa nestojí o "rušivé" hlasy!?

Nepřispěly mimo jiné i podobně nejapné (mnohem spíše však nanejvýš nebezpečné) názory a postoje, které za přikyvování Petra Dudka z BBC předvedl zmíněný pracovník humanitární organizace, k tragickým rozhodnutím "Pochodní 2003"? Člověk v tísni...