Moderátor: To jste tedy nastínil snad nejpesimističtější možný obraz, ve světle toho, co se stalo. Pokusme se to trochu rozložit. Zaprvé co se týče Saddáma Husajna. Jak důležité je to, aby byl Saddám Husajn a jeho rodina osobně zajati? Co se stability Iráku týče?
Jordánský princ Hassan: Je nutno vytvořit hybridní irácko-arabský soud, který by se zabýval otázkou smíření a odpuštění na jedné straně a zadruhé mezinárodní společenství a soud v Haagu bude muset vykonávat spravedlnost. Válku ospravedlnit nelze, ale lidé musejí uznat, že ne všichni Iráčané jsou vinni. Bohužel už dochází k všemu tomu odvetnému zabíjení a z toho vyplývá, že je nemožně proměnit armádu v policii. Představa národní odpovědnosti Iráčanů musí být zakořeněna v národním shromáždění, nesmí to být jen výlučná vláda emigrantů, což je to, co navrhují Američané teď.
Moderátor: Vadí ale, jestliže Saddám Husajn unikne?
Jordánský princ Hassan: No, jak to řekl jeden Američan, když odpovídal na otázku o bin Ladenovi: Nejdůležitější je, že si lidi myslí, že je mrtvý. Nevím přesně, co to znamená, snad že došlo k nějaké dohodě za scénou. Myslím ale, že vlády ve všech zemích třetího světa jsou otřeseny. Musíme si uvědomit, že se prosadí suverenita občanů, buď krvavě -- strháváním soch -- anebo demokraticky, ale občanská společnost a práva občana dosud uznávána nejsou.
Moderátor: To, co říkáte, zpochybňuje legitimitu každé vlády, jakou by Američané po vítězství vytvořili. Co jsou podle vás klíčové faktory, které by rozhodly, jestli bude taková vláda považována za legitimní. Musí být v ní angažována OSN? Musí se na nové vládě účastnit irácké opoziční organizace? Nebo jde o to, jaké irácké organizace se budou účastnit?
Jordánský princ Hassan: Iráčan, který americké návrhy koordinuje, navrhuje, že chce svolat jakousi loya džirgu, národní shromáždění, aby se na přípravě nové vlády mohli podílet všichni Iráčané. Inkluzivnost je slovo, které Američané pořád opakují. Také se soustřeďují na federalismus, geografický federalismus, nikoliv etnický federalismus. I oni se bojí, že by se Irák mohl rozpadnout podél etnických linií. Ale jak se to bude realizovat -- na severu se ještě bojuje, přitom se už navrhuje jednání v Nasiriyi v pátek, přitom generál Jay Gardner, budoucí správce země, se ještě nepřestěhoval z Kuvajtu do Bagdádu. Tak to nevím. Je zjevné, že lakmusovým papírkem bude právě legitimita nadcházející fáze. Mělo by se uvažovat o nějakém hybridním řešení, na němž by se podílely Rada bezpečnosti i OSN. Je nutno jednat také o celé té otázce petroeura a petrodolaru. Možná že byste se na to mohl zeptat britského ministra financí Gordona Browna, jestli je skutečně dolar obávanou měnou nebo ne.
Moderátor: Jak vážné je nebezpečí, že se Irák zbalkanizuje, rozpadne se, že vznikne kurdský stát na severu, šiitský stát na jihu a nespokojený zbytek sunnitů uprostřed? Irák byl přece vytvořen ze tří nesourodých částí osmanského impéria.
Jordánský princ Hassan: Když můj prastrýc do té země začátkem dvacátých let přijel, řekl, že v ní nenašel žádné Iráčany. Proto byla ústava z roku 1925 založena na pluralismu. Osobně si myslím, že pluralismus je jedinou odpovědí, jedinou možností, jak zabránit balkanizaci celého regionu, který jinak zlikviduje celý region od Izraele až po Indii včetně obou těchto zemí. Proto požaduji, aby státy přijaly základní principy chování. Aby se definovalo, co je terorismus, a požaduji, aby byl vytvořen benevolentní fond politiky cukru, na podporu a na investice pro chudé, čímž se zabrání tomu, aby je rekrutovaly teroristické organizace.
Moderátor: Takže, abych se vrátil ke své první otázce, obáváte se, že tato invaze bude mít přesně opačný důsledek, než co Američané zamýšleli: že svět nebude bezpečnějším místem, ale naopak skleníkem pro terorismus proti americkým cílům.
Jordánský princ Hassan: Oddělil jsem dvě různé agendy: jednou je tvorba národního státu a humanitární pomoc, to je jedna věc, a úplně jinou věcí je boj proti terorismu. Někteří Američané si myslí, že obojí je jedinou věcí. Pokud si to myslí, pak má prezident Mubarak pravdu: pak vzniknou stovky nových bin Ladenů, pokud neobnovíme legitimitu a mimo jiné i morální autoritu posvátných míst: Nadžafu, Jeruzaléma a Meccy, například.
Moderátor: A co dopad toho druhého konfliktu, který tolik znepokojuje Jordánsko, arabsko-izraelský konflikt. Šimon Peres, čelný labouristický izraelský politik, řekl o víkendu, že válka v Iráku možná pomůže řešení izraelsko-palestinského konfliktu, že se věci možná pohnou kupředu.
Jordánský princ Husajn: Rád bych s ním souhlasil, pracuju s ním léta, je trvalým optimistou. Ale zároveň všichni Palestinci, které jsem slyšel, říkají, že tato válka nemá s problémem nic společného a že izraelské dodatky k "silničnímu plánu" pro mír už způsobily, že je v podstatě nemožné pro Palestinskou samosprávu tyto dodatky přijmout. Rád bych byl, kdyby se konala v regionu madridská konference, kde by se mluvilo o všem: o libanonsko-izraelských stycích, o syrsko-izraelských stycích, čímž by se lehčeji hovořilo o palestinsko-izraelském problému. A pak by se mělo jednat o regionálních problémech, o nadnárodních problémem, jak spravovat vodu a energii. Potřebujeme regionální hnutí pro změny, tak jako to dělá Evropská unie.
Moderátor: U kořenů toho všeho ovšem je otázka, jaké jsou americké úmysly. Jste přesvědčen, že to Američané myslí dobře s Irákem i s palestinsko-izraelským konfliktem?
Jordánský princ Husajn: Podívejte se, já jsem nikdy v životě neviděl "dobře míněnou" válku anebo dobře míněnou okupaci. Izraelci hovořili o okupaci Palestiny jako o "dobře míněné" okupaci. "Dobrá válka" neexistuje. Souhlasím v tomto se Svatou stolicí jako s moderátorem Světové konference o náboženství a o míru. Jméno našeho Stvořitele by nemělo bráno nadarmo. Bohužel to tak trochu dělají pravicoví fundamentalisté ve Spojených státech. Ale co se týče dobré vůle, jestliže se nám podaří vyhnout se ropné politice a velikosti evropského trhu ve srovnání s americkým trhem, vyhnout se hegemonii dolaru kontra konkurenceschopnosti eura, a pokud se nám podaří dát lidem opravdu najevo, že chceme dát moc a vliv chudým, aby mohli sami rozhodovat o svém životě, aby platilo suverénní rozhodování občana, pak by tohle všechno mělo v sobě "něco dobrého". Ale to bychom museli pracovat pro nový humanitární pořádek, ne pro nový hmotný světový pořádek.