Týden je docela dobrý týdeník, i když určitě mnohé lidi popuzuje svou vyhraněností a očividnou stranickostí ještě víc než mne.

Začnu odzadu, jelikož tak Týden začínám číst nejen já Vzadu je Jan Kraus. Jan Kraus je pro Týden ještě typičtější, než Martin Fendrych. Krausovi Jehova nadělil obličej, se kterým se dělá filmová kariéra sama, je takříkajíc tak ošklivej až je krásnej. Za bolševika - dobře si pamatuju - si díky tomu zahrál v mnoha propagandistických sračkách, dobrou roli nedostal ale nikdy.

(Mimochodem, podobně výtečně ošklivý obličej má i Karel Roden, který ale udělal lepší kariéru, asi je lepší herec - rozhodně jejich vyměněné manželky mají zřejmě týž vkus, jemuž se pokud si vzpomínám na psychiatrii říkalo "krasavice chce být ponížena opicí").

Jan Kraus je někdy vtipný, někdy méně, často se s ním dá souhlasit, někdy je jeho bohorovnost - často si plete upřímnost se sprosťáctvím - nesnesitelná.

Dojal mě ale k slzám, když se před nedávnem ve svém sloupku vyplakal nad zlou kritikou svého velmi špatného filmu (ale neměl by se divit, režírovat neumí každý) a jako malé děcko uvedl, že ho ale pochválil strýček Forman. Není to tak zlý chlapec.

Už od začátku, kdy ho ještě řídil moskevský absolvent Hvížďala, aspiruje Týden na cosi jako Der Spiegel. Stále víc se mu také graficky podobá i pod vedením někdejšího Nováka a Spy Balšínka, byť je barevnější, čti v bulvárnější úpravě. Politicky je - nejspíše díky panu Fendrychovi, Stonišovi a Deylovi - ještě unionističtější než jiné tisky.

I v Týdnu je dvoustrana Názory a komentáře tou nejslabší a okatě stranickou rubrikou. Ale o tomto jevu jsem se zmiňoval už v článku o MFD. Domnívám se, že v týdeníku tohoto typu takové rubriky vůbec být nemají.

České specifikum mj. spočívá v tom, že čtenáři se ovlivnit nedají, ani sami sebou. Vzpomínáte jak byl kdysi Jiří Dienstbier druhý či třetí nejsympatičtější politik této země? V každém průzkumu figuroval na předních místech, ale titíž občané (anebo občanky?) ho pak nevolili. To se myslím děje jenom u nás.

Mou nedůvěru vyvolalo a vyvolává v Týdnu takové podprahové našeptávání: uděláte-li si statistiku, pak skoro každá zmínka o někom z ODS či ČSSD je opatřena lehkou negací, nějakou ironickou připomínkou nebo vzpomínkou na něco, do čeho byl ten či onen zapleten, se stranami Koalice zachází list opatrněji.

V čísle 12 se někdejší redaktor LN Korecký zmiňuje o tom, že Špidlova vláda byla "miláčkem médií" - ale ovšem, a nebýt toho, jak špatně to pan premiér dělá (viz volba prezidenta) zůstala by jím aspoň potud, dokud je ve vládě Unie svobody.

Také se mi nezdá, jak jsou takoví Vrána, Skočdopole či Wanatowiczová vždy eticky se vším hotovi - ale jsou to novináři mladí, zkušenost nemají a přeji jim, aby se nikdy neocitli v situaci, kdy by museli volit mezi špatným a horším. Mimochodem, záchodový rváč Wollner přišel do ČT z Týdne.

Kultura: Jiří Peňás je vzdělaný muž, ale ze stejného hnízda jako pan Chuchma v MFD, zdá se mi, a někdy jejich rubriky působí jako domluvené. Mají několik svých koníků (Topol) a ostatní koníky ignorují. Peňásovi dává ještě větší práci opustit Prahu a všimnout si něčeho, co se děje jinde.

Potěšilo mne nejprve, že si v č.12 všiml Egona Bondyho, ale pak jsem pochopil, že to udělal hlavně proto, aby mohl trochu pokousat nebožtíka Hrabala, takže mne nadšení zase přešlo.

Zaujal mě článek pana Deyla Tiché dny s klišé: měl by s tímto koštětem na otřepaná slovní spojení číst celý časopis.

Závěr amatérského tiskozpytce: Týden není špatný týdeník, uvítal bych větší vyrovnanost v politickém nazírání - ale to asi rumlista Fendrych nemůže - a místo komentářů raději rozhovory s aktéry, nejlépe z obou stran.