|
15. 4. 2003
Privatizace prostřednictvím bombardování6. dubna řekl náměstek amerického ministra obrany Paul Wolfowitz, že OSN nebude hrát při vytváření prozatímní vlády v Iráku žádnou roli. Americký režim potrvá nejméně půl roku, "pravděpodobně déle". Než získají iráčtí občané právo zvolit si sami vládu, základní ekonomická rozhodnutí o budoucnosti jejich země už učiní její okupanti. Rekonstrukce Iráku se bude provádět tak, že irácký majetek přejde do rukou soukromých zahraničních, především amerických firem. Kontrakt na správu přístavu v městě Umm Qasr v hodnotě 4,8 milionů dolarů už dostala americká firma Stevedoring Services. Podobné dohody se připravují pro správu letišť. Americký úřad pro mezinárodní rozvoj pozval americké multinacionální společnosti, aby se ucházely o nejrůznější kontrakty v Iráku: od budování silnic až po tisk učebnic. Doba, po kterou mají být tyto kontrakty platné, není specifikována. Tak se "rekonstrukce v Iráku" proměňuje v zakamuflovanou privatizaci ve prospěch amerických firem, aniž by se kdokoliv zeptal samotných iráckých občanů, zda si svůj majetek náhodou nechtějí ponechat. Shrnujeme hlavní myšlenky z článku Naomi Kleinové, který vyšel v americkém časopise The Nation a také v britském deníku Guardian.
The Nation - v angličtině ZDE Guardian - v angličtině ZDE |
|
Republikánský kongresman Darrel Issa navrhl zákon, podle něhož bude mít americké ministerstvo obrany povinnsot vybudovat v Iráku systém mobilních telefonů CDMA, aby z toho měli prospěch "držitelé amerických patentů". CDMA je americký mobilní systém, není užíván v Evropě. Vyvinula ho firma Qualcomm, která poskytla senátoru Issovi podstatné finanční dary. Bushova vláda ví, že nemůže otevřeně začít hovořit o prodeji iráckých ropných zdrojů americkým firmám. Nechává to svým lidem, jako je Fadghil Šalabí, bývalí irácký ministr ropného průmyslu a ředitel Střediska pro globální energetické studie. "Irák bude potřebovat mnoho peněz. Budeme muset částečně irácký ropný průmysl zprivatizovat," tvrdí Šalabí. Šalabí je členem skupiny iráckých exulantů, kteří radí americkému ministerstvu zahraničí, jak zprivatizovat irácký majetek tak, aby to nevypadalo, že impuls přichází z USA.. Bushova vláda projevuje svou vděčnost tím, že jim slíbila místa v prozatímní irácké vládě. Tato válka není o ropě. Je o ropě, o vodě, o silnicích, o vlacích, o telefonech, o přístavech a o narkotikách. Rekonstrukce v Iráku má mít investiční hodnotu až 100 miliard dolarů. Je také fakt, že šíření "volného obchodu" méně násilnými prostředky Spojeným státům v poslední době moc nešlo. Stále větší počet rozvojových zemí odmítá privatizaci a Volná obchodní zóna Amerik, kterou prosazuje Bush, je v Latinské Americe nesmírně nepopulární. Takže co mají Spojené státy, které jsou ekonomicky v recesi a potřebují nutně další hospodářskou expanzi, dělat? Co je lehčího než se zmocnit nových trhů na bojištích preventivních válek? Konec konců, vyjednávání se suverénními zeměmi je těžké. Daleko lehčí je okupovat nějakou zemi a pak ji restrukturalizovat tak, jak si to přejete udělat vy. Investoři předpovídají, že jakmile se začne v Iráku řádně privatizovat, Írán, Saúdská Arábie a Kuvajt budou také donuceny zprivatizovat své ropné zdroje. Je to "neobyčejně netaktní", podle slov komisaře EU pro vnější záležitosti Chrise Pattena, že si Spojené státy rozhodly ponechat všechny nejvýhodnější irácké kontrakty pro sebe. Při veškeré této debatě však naprosto chybějí - iráčtí občané, kteří by si možná chtěli ponechat - kdo ví? - určitou část svého majetku. Chystá se masové rozkradení iráckých aktiv - privatizace bez politického rozhodování a zastoupení místních iráckých lidí. |
