I když pokaždé nemusí jít o možný únos nebo nešťastnou náhodu spojenou třeba s uklouznutím "nestřeženého" dítěte do vody a jeho utonutím, je někdy dost povážlivé vůbec dítě pouštět bez dozoru kamkoli ven, anebo -- i když už je starší -- nemít obratem zprávy o tom, že je skutečně tam, kde má údajně být.

V tom posledním případě bylo dítě "jištěno" psem. Ale to dítě nemělo ani tři roky. Takové dítě nemá aktivovánu celou řadu dispozic, které má dospělý. Nemůže se před ničím přiměřeně bránit. Nejen před nevhodným chováním dospělých, ale ani před nějakým agresivním psem. Ani nevyhodnotí, že někde může sklouznout někam, odkud se samo nevyhrabe, anebo že by se mohlo vinou nečekané situace ocitnout v jakýchkoli dalších nesnázích.

Jak již také dobře víme, ani ze školy se dítě nemusí bezpečně vrátit domů.

Proč jsou tak často naše děti vystavovány zbytečným rizikům? Dobrá vůle s křížkem po funusu pak už moc nepomůže. Ani když nejde přímo o život nebo neblahou zkušenost, opatrnosti není nikdy dosti.