Školy na Západě mají všeobecně pocit, že pokud Východoevropané nikdy nežili mimo svůj domácí region, budou muset leccos dohánět, pokud chtějí studovat v této části světa.

I když je to realita, která se možná mění, tento image stále trvá. Talenty ve středovýchodní Evropě za posledních 50 let nesporně existovaly, neexistovaly však okolnosti, které by umožňovaly jich využívat. Anebo možná byly talenty využívány jiným způsobem.

Na národy středovýchodní Evropy, i když se od sebe navzájem odlišují, lze téměř pohlížet jako na kontinuum, anebo na různé etapy na téže cestě. Navzdory tomu, že každý tento národ je kulturně odlišný, z hlediska managementu jsou jejich problémy obdobné. Slabosti v systému se projevují jako neznalosti v oblasti marketingu, finančnictví, informačních systémů a jazyků (s výjimkou ruštiny) -- zejména u starší generace manažerů, jimž je nyní mezi 50 -- 60 lety.

Mnoho Východoevropanů, konstatují školy, zjišťují, že způsob, jak vnitřně fungují západní organizace, je pro ně zcela nový a mnohdy je pro ně matoucí, zejména v důsledku dvou prvků: neexistuje hierarchie a existuje větší manévrovací prostor. Mnoho lidí hledá na západě přizpůsobivost, na niž je jejich systém nepřipravil. Ti, kteří jsou dostatečně mladí, toho mohou velmi dobře využít. Školy nás informují, že Východoevropané pracují intenzivně a jsou receptivní, avšak mezi oběma kulturami stále ještě existuje hluboká propast. Tu nikdo nedokáže přeskočit. A ani to není problém jen Východoevropanů. Když na Západě absolvují své kursy a vracejí se do svých zemí a snaží se tam zavádět změny, často zjišťují, že jejich šéfové nejsou schopni přijmout západní kapitalistický étos.

Naši studenti získávají při studiu stejně tolik od spolužáků jako od profesorů, takže praxe ze zaměstnání je velmi důležitá. Proto bývá reakce na studenty z východní Evropy dost smíšená. Západní studenti na jedné britské instituci si uvědomili, že jejich východní kolegové nepřinesou do diskuse nic příliš inteligentního, ale přiznali, že jejich přítomnost je užitečná, protože přinesla informace o jejich místních problémech.

Jiní lidé ze Západu si opakovaně povšimli, že "posedlí" Východoevropané hovoří v diskusi příliš mnoho o východoevropských záležitostech, na témata, která se zdála být pro lidi ze Západu irelevantní. Určité strategie, které fungují na Západě, nutně nefungují ve východní Evropě, a studenti o takovýchto otázkách často hovoří ve třídě.

(...)

"Umějí dobře počítat, hůř umějí diskutovat," konstatovala jedna Francouzka, která má v hodinách letos Čechy, Rusy a Ukrajince.