|
14. 4. 2003
Nový Irák musí být úspěšnýTrpělivost by pomohla. Němci říkali období po porážce nacistů v roce 1945 Nultá hodina. Jejich města byla proměněna v prach, jejich průmysl byl zničen, jejich města byla plná uprchlíků, miliony mužů byli válečnými zajatci. Země byla rozdělena Spojenci a vládla jí vojenská vláda. Na západě to trvalo čtyři roky, do května 1949, než vznikl nový stát, Spolková republika Německo. Rychle to nešlo ani v ekonomice - Marshallův plán byl zahájen až uprostřed roku 1947. Žádné čtyřiadvacetihodinové zpravodajské stanice tehdy neexistovaly. Irák začíná svůj nový život s několika výhodami. Nebyl úplně zničen a má velké hospodářské bohatství. Ani ho okupanti nepovažují za poražený národ, ale za národ osvobozený. Většina těch lidí, kteří protestovali proti této válce, tak částečně činili proto, že nedůvěřují vítězům, že se budou chovat slušně. Obávají se, že Spojené státy promění Irák v kolonii, která se stane pro USA strategickou vojenskou základnou, poskytne americkým podnikům lukrativní kontrakty a Američanům možnost v podstatě převzít irácký ropný průmysl. Očekávají, že vznikne poslušná místní vláda, kterou vytvoří ze svých lidí CIA. Citujeme z komentáře Davida Aaronoviche v deníku Guardian.
Kompletní text v angličtině viz ZDE
|
|
Taková vláda, argumentuje se právem, by neměla žádnou legitimitu a nemohla by přežít. Američané to musejí také vědět. Pokud vím, píše autor, chápou velmi dobře, že to, co udělají v Iráku, určí velmi silně, co se bude dál dít na Blízkém východě. Pokud budou v Iráku udržovat u moci zkorumpovanou loutkovou vládu, pak arabská nenávist, cynismus a nepřátelství nikdy nezmizí. Pokud by ale vznikla demokratická vláda, která by respektovala lidská práva a která by nakonec nepotřebovala zvnějšku zahraniční pomoc, vytvořilo by to v tomto regionu vzor. Signál z pleněných ulic zdá se být nesmírně praktický. Země potřebuje veřejnou bezpečnost a koaliční vojska ji nyní poskytnou. Brzo budou potřebovat pomoc od policie z jiných zemí, zatímco bude vznikat nová policie v samotném Iráku, vytvořená z nejnižších policistů bývalé civilní policie. Není důvodu, proč by měl být Chalabi jakkoliv zvýhodňován, jen proto, že má americké konexe. Klíčovým slovem při budování nového Iráku musí být pluralismus. Pokrok ale bude pomalý. Ve své nové knize Empire Lite varuje autor Michael Ignatieff proti pokusům vytvářet demokracii povrchně, levně a zbrkle. Píše o zkušenostech z Bosny, z Kosova a z Afghánistánu. Ukazuje, že ve všech třech těchto zemích je vytváření demokratických struktur pomalé a plné chyb. Neustále je přítomen tlak na snižování západních závazků a finančních nákladů. Neustále je obtížné plnit předem učiněné sliby. Přesto je však docela pozoruhodné, k čemu došlo ve všech těchto třech oblastech. Lidé dobré vůle z různých národů, Francouzi a Němci, stejně jako Britové a Američani, pomáhají místním lidem vytvořit něco lepšího. V Afghánistánu pokračují pokusy vytvořit národní armádu, už existují první dvě brigády. Dalším (nebezpečným) úkolem je odzbrojit válečné magnáty. Náklady na znovu vybudování Iráku budou obrovské, budou stát miliardy dolarů a většinu těch peněz nebude možné získat z prodeje irácké ropy. Znovuvybudování této země bude vyžadovat americká vojska, policisty OSN, francouzské odborníky, ruské techniky, arabskou diplomacii, trpělivost v Íránu a v Turecku, a zejména, irácké hrdinství. Takže toto není dobrá doba pro kompetenční spory mezi státy a institucemi, vzájemné výčitky či zapšklost. Ať už jsme měli jakýkoliv názor na invazi, teď je v zájmu nás všech, aby byl nový Irák úspěšný. Pokud selže, poneseme následky všichni, uzavírá autor. |
