Aryan black metal

Aryan black metal, NS black metal, Pagan Metal. Pod těmito jmény se skrývá, v podstatě jediná, marginální odnož metalové hudby, která se prolíná s neonacistickou scénou. Vzhledem k tomu, že většina kapel, hlásících se k tomuto pseudožánru, pochází z východní Evropy a začínají se objevovat i u nás, chceme se tomuto tématu trochu věnovat.

Abychom lépe porozuměli okolnostem provázejícím vznik této marginální a zároveň extrémní části hudebně-politického spektra, budeme se muset na chvíli ponořit trochu hlouběji do hudební historie:

Počátky rockové hudby nazývané později souhrnně "metal" se začínají psát okolo roku 1976 ve Velké Británii se vznikem kapel jako Iron Maiden a Saxon, tehdy ještě pod příliš dlouhým názvem "New wave of british heavy metal".

Od počátku osmdesátých let se tato nová hudební forma rozšířila do celého světa a velmi brzy došlo k jejímu vnitřnímu dělení na specifické styly. Od "klasického" heavy metalu se nejprve oddělil razantnější trash metal (Slayer, Kreator, Sodom, raná Metallika), od něj pak jednak ještě brutálnější, ale technicky propracovanější death metal (Death, Sepultura, Morbid Angel, Entombed, Unleashed) a jednak jednodušší ale výrazně agresivnější black metal (Venom, Celtic Frost, Bathory). Tam kde se tyto novější metalové varianty přiblížily zpět k heavy metalu se objevily kapely hrající Doom metal (Candlemass, Paradise Lost, raní Gathering), který pak zpětně ovlivnil zejména další vlny black metalu ve Skandinávii. Tam kde se metal prolnul s Punkem nebo Hard Corem vzniknul buďto Crossover (Pantera, Biohazard) nebo hudební varianty typu Grind, Crust a Pal.

Vzhledem k zaměření našeho článku se budeme dále zabývat jen vývojem odnože nazvané black metal. Jak již bylo řečeno, za její praotce jsou považováni jednak britští Venom a Celtic frost, avšak zejména švédští Bathory.

Základní definiční prvky tohoto stylu tvoří vedle hudby jednak textová stránka, opěvující Satana, satanismus, peklo, magii a okultismu, nenávist, smrt, zlo, "perverzní" sexuální praktiky a jednak image jejích fanoušků -- černé kožené bundy, džínové vesty, nábojové pásy, řetězy, okované opasky a nátepníky a okultní či satanistická ikonografie (obrácený kříž či pentagram -- universální symboly anti-křesťanství a satanismu).

Poměrně brzy se objevila druhá vlna black metalu, tvořená jednak americkými Deicide, ale hlavně celou řadou skandinávských kapel v jejichž čele stála nejkultovnější kapela tohoto stylu -- norští Mayhem. Anglické kapely poměrně brzy ztratily jak hudební potenci tak své fanoušky, neboť bylo zřejmé, že své satanistické poselství nemyslí zas až tak vážně a spíše se jedná jen o komerční tah. Američtí Deicide v čele s Glenem Bentonem sice přesvědčili ostatní o pravosti svých úmyslů (Benton si nechal na čelo vypálit obrácený kříž a na své farmě se baví lovem zpěvných ptáků a stahováním veverek zaživa z kůže, což pokládá za dostatečné průkazné zviditelnění svojí agresivity a nenávisti. Dodejme jen, že za tyto svoje aktivity si vysloužil nehynoucí nenávist zejména radikálních ochranářských organizací v Evropě, které vyhlásily, že pokud bude někdy v Evropě vystupovat, pokusí se ho napadnout.), ale vzhledem ke specifické situaci ve Spojených státech nikdy nedošlo na americkém kontinentu k výraznému rozšíření tohoto stylu.

Mekkou black metalu se tak stala Skandinávie a z jejích zemí pak hlavně Norsko. Připomeňme, že Norsko je poslední skandinávskou zemí, která přijala křesťanství a že na tuto skutečnost nikdy tak docela nezapomněla. Thórovo kladivo -- symbol pohanského vikingského náboženství chápaný obvykle jako symbol odporu vůči křesťanství (a dodejme také -- symbol, který i přes masivní zneužití v neonacistických kruzích nemá naprosto nic společného s nacismem nebo rasismem) -- je v Norsku stále používán a vikingská tradice je zde připomínána častěji než jinde. V této zemi anti-křesťanské poselství black metalu prostě muselo padnout na úrodnou půdu. A to se také stalo, takže na přelomu osmdesátých a devadesátých let zde existovala poměrně silná a agresivní black metalová scéna shromážděná zejména kolem kapel Mayhem, Burzum, Emperor a Darkthrone.

Lidé angažovaní v této scéně vytvářeli komunity spřízněných duší, oddávali se okultismu a šířili okolo sebe nimbus výjimečnosti a exkluzivity. Velmi brzy se pochopitelně dostali do sporu se zbytkem metalové a obecně undergroundové scény. Na rozdíl od ostatních zemí, kde byla black metalová scéna naprosto marginální, byla situace v Norsku odlišná. Black metalová scéna zde byla velká, ortodoxní až sektářská a díky tomu agresivní. Pocit, převládající u jejích členů byl ten, že ostatní metalové kapely se odklonily od undergroundu, zradily své kořeny ve jménu trendovosti, pozérství a zaprodání se hudebnímu průmyslu a je tedy úkolem "pravé" scény tento vývoj zvrátit.

Souběžně s tímto vývoje běžel uvnitř norské black metalové scény ještě paralelní myšlenkový proud, který požadoval striktní oddělení od společnosti a vyhlášení boje křesťanské církvi v Norsku. Obě tyto tendence se spojily v osobě Euronymouse (vlastním jménem Oystein Aarseth), kytaristy Mayhem, zakladatele hudebního vydavatelství Deathlike Silence rec. podporujícího tzv. "True Norvegian Unholy black metal" a zakladatele organizace "Inner Circle" (Vnitřní Kruh) vytvořené koncem osmdesátých let k potírání komercionalizace black metalu.

Inner Circle nebyla jediná organizace podobného druhu. Okolo zpěváka kapely Burzum (slovo pochází z Tolkienovy trilogie "Pán prstenů" a v jazyce skřetů znamená "Temnota"), krátkodobě i basisty Mayhem, vystupujícího pod pseudonymem Greifi nebo Count Grishnackh (Hrabě Grišnák -- postava skřetího válečníka z Pána prstenů), vlastním jménem Christian "Varg" Vikernes (do třetice - i Varg je výpůjčka z Tolkiena. Tentokrát se jedná o označení obrovských vlků na nichž jezdí skřeti do boje. Do češtiny se toto slovo překládá jako Vrk.) vznikla organizace stejného charakteru pod jménem "black metal Mafia" určená k "očištění metalu od non-satanských prvků". V pramenech se objevuje ještě jméno "Satatnic Terrorists" u kterého není jasné, zda označuje některou z již zmíněných organizací, nebo další samostatnou skupinu, případně obecně celé hnutí okolo obou jmenovaných organizací.

Všechny tyto skupiny (protože se jednalo spíš o skupiny, než organizace) vytvářely vlastní komunity, často odříznuté od zbytku společnosti, nikoli nepodobné sektám, napadaly ostatní metalové kapely když se odchýlili od "jediné správné cesty -- black metalu" a vyhrožovaly válkou s církví. Pro své nedostatečně satanské poselství se mezi lety 1990-91 do problémů dostaly kapely Afflicted a Therion a vše vyvrcholilo bombovým útokem proti společnému koncertu kapel Deicide a Gorefest 25.1.1992 ve Stockholmu v klubu Frishused. Zde ovšem není doposud zcela jasné, kdo měl být terčem. Jestli Gorefest, kteří se svými sociálně kritickými texty (zpěvák kapely Jean-Chris Koyer často vystupoval v tričku "Fuck Racism") ležely v žaludku "satanistickým teroristům", nebo Deicide, jejichž zpěvákovi Glenu Bentonovi vyhrožovaly militantní ekologové z "Animal Militia" za jeho excesy smrtí. Ve stejné době také došlo v Norsku k vlně žhářských útoků na křesťanské kostely, za které byla odsouzena řada lidí spjatých s black metalovou scénou.

Mezitím se však schylovalo k událostem podstatně horším. Určitou předzvěstí byla v roce 1991 sebevražda zpěváka Mayhem. Tento hubený Švéd vystupující pod uměleckým pseudonymem "Dead" (vlastním jménem Per Yngve Ohlin) proslul svou naprostou oddaností věci black metalu. On byl první, kdo použil černobílé malování na obličej (tzv. "Corpsepaint", někdy též "Warpaint"), oblek ve kterém vystupoval na koncertech uchovával pod zemí aby nasákl správný hnilobný pach a v metalových kruzích o něm koluje historka, že na jednu zkoušku dorazil s mrtvým havranem v igelitovém pytlíku, z něhož během hraní inhaloval, jak se sám vyjádřil "páchnoucí dech smrti". Dead se dlouhodobě potýkal s vážnými depresivními stavy, umocněnými chronickou neschopností kapely vydat standardní LP, které nakonec vyvrcholily v roce 1991 jeho sebevraždou. Nejprve se pokusil podřezat si žíly a když se mu to nepodařilo, ustřelil si hlavu brokovnicí. Jeho tělo nalezl Euronymous, a než událost oznámil policii, tak si tělo vyfotil a tyto fotografie zveřejnil. Řada lidí si povšimla zvláštní skutečnosti, že totiž nůž, kterým si Dead pokusil přeřezat žíly, leží položen NA brokovnici, kterou se zastřelil. Je vysoce nepravděpodobné, že by to mohl udělat Dead sám a dlouhodobě se spekuluje s tím, že Deadova sebevražda byla možná spíš vraždou spáchanou Euronymousem, kvůli neustálým sporům v kapele. Policie každopádně Euronymouse neobvinila a ten celou událost využil k vystupňování tlaku proti trendovosti a komercionalizaci metalu, které obvinil z Deadovi smrti. V Mayhem došlo k personálním změnám a na basovou kytaru zde začal hrát již zmiňovaný Count Grishnackh. Ten se 19. 1. 1993 dostal do vazby za žhářské útoky (byl obviněn z vypálení 12 kostelů), ale 3.3 1993 byl propuštěn. Souběžně s tím, se ale dostal do sporu s bubeníkem kapely Necrobutcherem, který ho ze skupiny vyhodil a všechny basové party nahrál znovu sám. 10. srpna téhož roku se uražený Grishnackh vypravil za Euronymousem s návrhem na vyrovnání za nahrané basové party a možností spolupráce s Detahlike Silence rec. Během jednání však Grishnackhovi povolily nervy a Euronymouse třiadvaceti ranami nožem zabil. Vzhledem k tomu, že vedle mrtvoly nechal ležet vlastnoručně podepsaný návrh na vyrovnání, který chtěl, aby mu Euronymous podepsal, nebylo pro policii těžké vraždu objasnit a Count Grishnackh byl odsouzen k 21 letům vězení. Nicméně džin, kterého vypustili z lahve už se nedal zastavit a krev volala po další krvi.

Na podzim roku 1993 byl za nepřiměřenou obranu odsouzen baskytarista kapely Emperor vystupující pod pseudonymem Tchort, jeho kolega Samoth ze stejné kapely byl odsouzen na 18 měsíců za žhářství a v únoru 1995 byl Faust (vlastním jménem Bard G.Eithun), bubeník téže kapely, odsouzen na 14 let za žhářství, znesvěcení hrobů, krádež a vraždu homosexuála. Ve stejném roce tři členové kapely Amarga Osuculauma zavraždily Nika Rodrogsena, studenta teologie. 23. 6. 1997 pak Jan Nodtveidt z kapely Dissection zavraždil dalšího homosexuála, alžírského imigranta, spolu se svým kolegou Vladem, který předtím zavraždil dvě děti, chlapce a holčičku. Vzývání zla a smrti přineslo ovoce.

Naprosto typické však je, jaké oběti vrazi volili. Kdo by čekal, že bojovníci proti církvi a společnosti si ve své zvrácené logice zvolí za své cíle křesťanské aktivisty, kazatele, kněze nebo dejme tomu křesťanské politiky musí být zklamán. Místo toho dopadla nenávist opět na hlavy nevinných, nezúčastněných, bezbranných, marginalizovaných či vykořeněných. Vraždy obou homosexuálů jsou naprosto typické. Copak mohli ovlivňovat dění na black metalové scéně, nebo přispívat křesťanské církvi? Vždyť církev homosexualitu zatracuje! Dalo by se tak říci, že za ní satanisté jen udělali špinavou práci. Ve skutečnosti jsou tito příslušnici marginalizované sociální skupiny vždy dobrým cílem. Ostatně i děti patří do skupiny bezbranných, neschopných se bránit, která je tím dobrým terčem pro všechny "bojovníky za svatou -- a jak je vidět i nesvatou -- věc".

Každopádně se díky těmto událostem black metalová scéna v Norsku dostala pod drobnohled policie a celosvětová metalová scéna se od norských satanistů odvrátila. Samotná norská scéna se začala štěpit. Řada lidí se od těchto událostí i od zmiňovaných organizací distancovala a začaly se množit hlasy, útočící na samotné vůdčí postavy Euronymouse a Grishnackha, přičemž se jednalo o výtky, které z úst skandinávských black metalistů zaznívají dodnes (pokud jsou ovšem o těchto událostech vůbec ochotni hovořit). Euronymous byl podle nich pouze velkohubý zbabělec, který sice dokázal řadu věcí "rozjet", ale nedokázal je ani udržet pod kontrolou ani je někam dovést, a to včetně vlastní kapely (Mayhem, přestože poměrně plodní, natočili v období od svého vzniku do Euronymousovi smrti vinou neschopnosti dokopat se ke studiové práci jediné dlouhohrající album -- De mysteriis dom Sathanas -- přičemž album bylo natočeno až po Deadově smrti a to přes to, že existovaly pirátské nahrávky jejich vystoupení ještě s Deadem na postu zpěváka. Takto bylo album nahráno v roce 1992 -- a vyšlo dokonce až v roce 1994, tedy po Euronymousově smrti - a celé je odzpíval Atila Czihar z maďarských Tormentor. Pravděpodobně lépe, než by byl schopen Dead).

Zatímco tento ostrý odsudek osoby Euronymouse nesdílejí zdaleka všichni lidé, kteří mají k dané problematice co říci, v zásadě nikdo nezpochybňuje fakt, že Count Grishnackh byl a je pouhá nula. Že je to člověk, který se jen svezl na vlně obliby Mayhem a přitom nijak norské scéně nepomohl ani hudebně, protože Burzum, na rozdíl od Mayhem, je po hudební stránce naprostý paskvil, který svou pochybnou popularitu získal jen díky tomu, že jeho zakladatel byl vrahem Euronymouse. Takováto atmosféra pochopitelně nepřispěla k soudržnosti norské black metalové scény. Některé kapely zanikly a jejich členové založily nová uskupení, nespojovaná s krvavými událostmi (jedná se například o kapely Satyricon nebo Mortiis), ale poměrně brzy začaly vznikat i zcela nové skupiny, které s popisovanými událostmi skutečně neměli nic společného. Řada lidí byla ve vězení a jejich kapely nemohly vystupovat (Emperor), některé kapely vystupování odmítaly (Darkthrone, Enslaved). Inner Circle a black metal Mafia byly bez vůdců a zanikly. Řada fanoušků jiných metalových odvětví začala black metalové spolky napadat (inu -- kdo seje vítr, sklízí bouři). Ti, kdo měli k dané problematice co říct mlčeli, protože vše bylo příliš čerstvé. Z "True Norvegian Unholy black metal" se tak pomalu stala negativní legenda.

Nicméně, legendy neumírají snadno, a vždy se najde někdo, koho i tato -- v podstatě nesmírně ubohá a nešťastná událost -- láká k následování. Tak vznikl Aryan black metal.

Dalo se to předpokládat. Na jedné straně stojí neonacisté, které láká každý radikalismus, násilí a kteří se odvolávají na vikingské mýty, tak oblíbené mezi skandinávskými black metalisty. Na druhé straně stojí satanisté vyznávající smrt, zlo, nenávist a boj. Je zcela zřejmé, že obě tyto skupiny k sobě mají blízko.

Pravděpodobně nejčistší formu zla a iracionální nenávisti totiž představuje právě nacismus. Navíc se v něm významným způsobem objevuje i nordická mytologie a kult síly. Z druhé strany pak neonacisty fascinuje black metalové opěvování smrti, protože samotný neonacismus na vzývání smrti -- ať už cizí nebo vlastní -- stojí.

Z kapel, které byly dosud jmenovány, se sice žádná otevřeně k neonacismu nepřihlásila, ale například Darkthrone se v rozhovorech otevřeně hlásili k rasismu a antisemitismu a bubeník Mayhem Necrobutcher se nechal fotit s německou říšskou vlajkou. Nebylo tedy až takovým překvapením, že se Count Grishnackh ve vězení najednou začal ohánět popíráním Holocaustu, čímž si vydobyl významné místo mezi neonacistickými "mučedníky" uvězněnými "židovským systémem" za své názory. Že si ve skutečnosti odpykává trest za vraždu svého kolegy, souputníka a skutečného duchovního otce undergroundové podoby black metalu neonacisté naprosto ignorují. Pro ně je Grishnackh modlou. Na něj všechny árijské, NS či pohanské (nebo jak si všechny říkají) metalové spolky, které začali v druhé polovině devadesátých let vznikat, přísahají. Z něj si také berou příklad.

Hudba, kterou Grishnackh z vězení dále produkuje, se nazývá "Atmosférický black metal" a jedná se o hudbu striktně "umělou" -- tedy nasamplovanou nebo tvořenou přes počítač. Grishnackh ji tvoří sám a podle toho to také vypadá. Poslední album Burzum "Daudi Baldrs" (Baldrova smrt) není ani pro člověka s dobrou vůlí v podstatě poslouchatelné. Pro podobné hudební paskvily se na neonacistické metalové scéně používá vlastní název -- říká se jim "experimentální black metal". V praxi to znamená naprostou rezignaci na jakékoli hráčské umění. Je-li dostatečné alespoň textové poselství, není nutné umět hrát.

Typickým příkladem takové kapely jsou němečtí Absurd. Tuto kapelu založil již v roce 1992 Hendrik "JFB" Mobus, v té době šestnáctiletý. Do povědomí neonacistů se zapsal, vedle jednoznačně nacistických textů, zejména tím, že když se v roce 1993 spolu se svým spoluhráčem Sebastianem dostal do sporu s o pět let mladším hochem, celou situaci řešil způsobem typickým pro tuto scénu. Dvanáctiletého chlapce prostě zabil. Vzhledem k jeho věku se spolu se svým kolegou z kapely dostal do zařízení pro mládež, které opustil až v roce 1998. Po propuštění opustil rodné Německo (prý kvůli "inkvizičním praktikám policie") a odjel do USA, kde pracoval -- kupodivu -- pro nahrávací společnost Resistance rec a National Alliance.

Vzhledem k jeho činnosti pokládaly německé úřady za nutné požádat své americké kolegy o jeho zatčení a následné vydání zpět do Německa. Americké úřady opravdu Hendrika zatkly, přičemž mu během zatýkání zlomili ruku, a uvěznily ho.

Celá kauza se nějaký čas táhla, ale 29.6.2001 byl Hendrik Mobus, i přes kampaň, kterou za jeho propuštění neonacisté vedli, do Německa opravdu vydán. Je tak dalším v řadě neonacistických "hrdinů bílé rasy" a "zachránců posvátného árijství", jehož jediné "hrdinství" spočívalo v "neohroženém" zavraždění bezbranného dítěte. Je dobré si pamatovat, koho neonacisté oslavují a koho pokládají za hrdinu, i když se z takové špíny a ubohosti chce člověku zvracet.

Co se týče dalších kapel, hrajících tento styl, pak se jedná zejména o: Polsko -- Capricornus, Gontyna Kry, Infernum, Graveland/Lord Wind/Thor's Hammer, Swastyka, Thunderbolt, Lssah, Fullmoon, Veles, USA -- Grom, Before God, Vagrant The Noachian, Pantheon, Austrálie -- Abyssic Hate, Spear of Longinus, Anwariad, Destroyer 666, Ukrajina -- Nokturnal Mortum/Mistigo Varggoth Darkestra, Sokyra Peruna, Německo -- Absurd, Aryan Blood, Barad Dur, Rusko -- Kolovrat, Temnozor, Francie -- Kristallnacht, Osculum Infame, Itálie -- Ars Occulta, Mors Summa, Velká Británie -- Eye of Odin (ex-Squadron), Španělsko -- Nazgul, Řecko -- Der Sturmer. I když není tento seznam v žádném případě úplný, je vidět, že hlavní těžiště této scény skutečně leží ve Východní Evropě, zejména v Polsku. (Dokonce i americká kapela Grom je ve skutečnosti složena z Poláků a Bělorusů) Na druhou stranu bych měl dodat, že standardním jevem jsou na této scéně kapely složené z jednoho (Capricornus, Lord Wind, Thor's Hammer, Mistigo Varggoth Darkestra, Kristallnacht nakonec i Burzum či Bathory) či dvou (Graveland, Absurd) "hudebníků". Tento jev je způsoben zejména tím, že je velmi obtížné sehnat hráče ochotné podílet se na tak obskurním a jak hudebně tak textově ubohém žánru.

Řada kapel se tak uchyluje k hudbě založené na programování (které nevyžaduje víc lidí než jednoho), nebo alespoň k automatickým bubeníkům, a rezignuje na živé vystupování. Pravdou také je, že pro kapely tohoto druhu moc míst na vystupování, alespoň zatím, není.

Domnívám se, že je zbytečné psát víc detailů o většině jmenovaných skupin, protože jsou si podobné jako vejce vejci, jejich názory jsou stejné jako názory ostatních neonacistů (snad jen víc akcentují svůj odpor ke křesťanství) a téměř všechny se nacházejí na samotném dně metalového undergroundu. Pravdou totiž je, že za normálních okolností by bylo naprosto zbytečné se těmito hudebními paskvily zabývat hlouběji. Bohužel, nedostatek hudebního talentu si tyto spolky vynahrazují o to razantnější textovou či ikonografickou stránkou a teprve jejich vkročení na půdu neonacismu z nich dělá subjekty našeho zkoumání.

Alespoň částečně se snad z této mizérie vydělují Polští Graveland a Ukrajinští Nokturnal Mortum.

Kapela Graveland vznikla v roce 1992 a tvoří ji Rob Draken (má vlastní projekt Lord Wind, zaměřený spíš na Dark Folk), který obstarává veškeré kytary a zpěv a Capricornus (má také vlastní projekt Thor's Hammer, hrající klasický Aryan black metal, a další projekt s názvem Capricornus), který bubnuje. Mezi lety 1994-1995 v kapele působil ještě Karcharoth (spolu s Drakenem měli projekt Infernum), ale ten po vydání prvního LP již zmiňovaných Infernum a následném vyšetřování polskou policií "zradil myšlenku NS a obrátil se nalevo" jak se píše v historii kapely. To může znamenat cokoli, každopádně nadále již v kapele není. Nikde jsem nenašel žádnou zmínku o tom, že by zmíněné kapely někdo obzvlášť obdivoval pro jejich hudební produkci, ale za to si všichni neonacisté libují v jejich ostře antisemitských a nacisticky laděných textech. Jak již bylo řečeno, je-li poselství dostatečně "razantní" není důležité, jak moc nekvalitní je hudba.

To samé nelze říci o Nokturnal Mortum. Kapela vznikla již na konci roku 1991, tehdy ještě pod názvem SUPPURATION. K překřtění (i když toto slovo se na satanisticky/pohanskou kapelu moc nehodí) na Nokturnal Mortum došlo až v roce 1994. Zakládajícím členem a mozkem kapely je Knjaz Varggoth, který má ještě vedlejší projekt Mistigo Varggoth Darkestra, hrající atmosféricko-ambientně-industriální black metal. Tato kapela původně stála na pozicích typických pro black metal konce devadesátých let -- satanismus obohacený, nebo spíše vytlačovaný, národně pohanskými prvky (aby to bylo srozumitelné -- nejedná se nikoli nutně o nacionalismus, ale o to konkrétní náboženství, které pro danou skupinu připadá v úvahu. Existují sice české "norské" kapely, ale přece jen je obvyklejší v našich luzích uctívat Peruna a Svantovíta než Ódina a Thóra.) K posunu směrem k neonacismu došlo až posléze a před tím stačila kapela vydat několik LP, kterým se dostalo na metalové scéně slušného uznání.

Nicméně v roce 2001 vydala americká nahrávací společnost THE END, která Nokturnal Mortum produkovala, prohlášení, že přerušuje jakékoli další styky s kapelou, protože ač si váží muziky, kterou kapela produkuje, nemůže v žádném případě podporovat její ideologii, která se stává stále více extrémní. Kapela se veřejně prohlásila za stoupence árijského black metalu a vyzvala k válce s židovstvem.

Knjaz Varggoth se nyní těší na novou desku, která by měla mít 88 tracků. Kapela vystoupila 25. 12. 2001 i na festivalu KOLOVOROT (Pozor -- neplést s ruskou neonacistickou kapelou KOLOVRAT) v Charkově pořádaném ukrajinskou větví BLOOD and HONOUR jako hvězda večera.

Vedle těchto otevřeně neonacistických kapel existuje ještě několik dalších, které stojí někde na půl cesty. Jsou to kapely uznávané oficiálním metalovým světem, které však občas zabloudí na pole agresivního antikomunismu, obvykle provázeném oslavováním německé armády, náboženské nebo etnické (obvykle velmi široce definované) výlučnosti, nebo používáním rétoriky běžné v neonacistických kruzích, avšak nikoli přímo hlásající neonacismus.

Jedná se například o švédské Immortal, finské Impaled Nazarene (píseň "Winter War"), řecké Necromantia (a společný projekt Miky Luttinena z Impaled Nazarene a George Zaharopolouse z Necromantia nazvaný Diabolos Rising -- píseň "Ilsa (She Wolf Of SS), švédské Marduk (vydali LP "Panzer Division Marduk" opěvující německé Tigry na východní frontě) a zejména nesmírně kontroverzní belgické Ancient Rites.

Tato kapela se, stejně jako všechny ostatní jmenované, od fašismu nebo rasismu několikrát velmi razantně distancovala, ale na neonacistické scéně je ctěna, vážena a oslavována. Zejména pak jejich alba "Mother Europe" a "Fatherland" jsou "v kurzu". Na druhou stranu kapela samotná nechce mít, alespoň oficiálně, s neonacisty nic společného a na své internetové stránce zveřejnila velký set fotografií ze svého vystoupení v Izraeli, což by ortodoxní neonacisté pravděpodobně udělali jen velmi těžko.

Co se týče České republiky, tak nejvýznamnějšími propagátory myšlenek pohanství spojeného s neonacismem jsou bezesporu kapely EXCALIBUR a BULDOK. Do jisté míry jsou si obě kapely podobné i ve svém vývoji. Obě začínaly na počátku devadesátých let (Excalibur tehdy ještě pod názvem Diktátor), obě kapely velmi rychle překonaly prvotní "skinheadské" období a přešly na propagování čistého neonacismu a z něj opět jako první přešly na pohanství a ódinismus, obě kapely velmi brzy rezignovaly na hudební vyjádření ve stylu OI a přesunuli se k metalu, obě kapely postupem času nahradily češtinu angličtinou a obě kapely si také v podstatě jako jediné z české scény vysloužily mezinárodní uznání. (Vzhledem k těmto podobnostem bude zajímavé sledovat, jestli když se rozpadl Excalibur, rozpadne-li se také Buldok) Na druhou stranu je také pravda, že Buldok zní (například podle názoru Blackera 88) jako Kern nebo Vitacit a textové sdělení je - kromě toho, že je zoufale patetické - naprosto neupřímné a vyumělkované. To takový Excalibur (ještě jako Diktátor) se se svým poselstvím moc "nepáral". Texty jako "Reálná touha"

Abych pravdu řekl, k zhodnocení takovýchto výtvorů mi skutečně chybí schopnosti a skláním hlavu před nekonvenčností hrdých bílých mužů hájících svá posvátné práva na alkoholismus, zvířecí tupost, psychopatické násilí a tu ubohou špínu, kterou v jejich pojetí představuje sex...

Vedle těchto "veteránů" nacistického opěvování pohanství existuje i několik dalších kapel, které se žánrem NS black metalu nechali minimálně inspirovat, ale jsou příliš mladé aby je někdo znal, případně je jejich směřování poněkud odlišné od zbytku neonacistické scény.

Jako první bych jmenoval kapelu AMON (pro německou nahrávací společnost Nazguls Eyrie prod. používali též jméno AMON GOETH). V kapele zpívá původní zpěvák české black metalové legendy ROOT, vystupující pod pseudonymem Dr. Fe alias doktor Železo. Tato kapela se otevřeně nehlásí k žádné extrémně-politické odnoži, pouze k ortodoxnímu black metalu.

Nicméně na jejich albu "Worship", jehož obal je ozdoben obrazem ocelové rukavice, pravděpodobně jen shodou nešťastných okolností používanou též jednotkami SS, je také tato píseň "Židák je kněz"

Předpokládám, že název písně pochází ze špatného překladu jména kultovní britské heavy metalové legendy Judas Priest. (Správný překlad by zněl Kněz Jidáš). Jak je vidět, je zde dost jednoznačný antisemitský názvuk. Nebýt toho obalu, dalo by se uvažovat i o tom, že se jedná jen o nešťastnou uměleckou licenci... kdyby další obal jejich desky -- Call the master -- nebyl ozdoben klasickým Totenkopfem. K tomu se už moc dodat nedá.

Další, kdo se nechal inspirovat, je kapela DOOMSDAY, která hraje ve složení: ROB "ABIDOREA" LORD a ERICH "GADONN" ZANN, která se k označení "Aryan black metal" sice nehlásí, ale její směřování je poměrně jasné. Na jejich CD "Maleficium" je mimo jiné i píseň "Mezinárodní Žid", ve které se zpívá:

Pro logicky uvažující jedince je toto poselství naprosto jednoznačné. Ne tak pro kapelu samotnou. Ta se ke zmíněné písni staví takto: "Někteří lidé nás kvůli tomuto textu chápou jako fašisty, čímž se vlastní blbostí přivádějí do kurevského klamu. THE INTERNATIONAL JEW je název, pod kterým vydal známý průmyslník Henry Ford v U.S.A. knihu, či pamflet s názvem PROTOKOLY SIONSKÝCH MUDRCŮ.... Výsledkem hospodářské krize a vzrůstajícího antisemitismu, byla válka proti židům a na celých 6.000 000 mrtvých z jejich řad. Nicméně, je tu antisemitismus a fašistický extrémismus na jedné straně a židovské finance ovládající média, bankovní sféru a průmysl, na straně druhé. My se ptáme : KDO MI POVÍ PRAVDU?!"

Toto je klasická metoda "mlžení". kapela napíše text, který je jednoznačně antisemitský, a pak o něm mluví, jako že antisemitský v žádném případě není. Kdo takový text nemá k dispozici, nemůže pochopitelně posoudit, zda se skutečně jedná o antisemitismus či nikoli a obvykle věří kapele. Pokud by něco takového skutečně napsali, tak by přece nelhali, když se taková věc dá jednoduše ověřit, ne? Známe dobře ty případy neonacistů, filofašistů či rasistů, kteří se vší mocí dušují, že žádní neonacisté, filofašisté či rasisté nejsou ("Já nejsem rasista, ale...").

Celý vtip spočívá v tom, jestli chci dotyčnému věřit to, co mi říká, a nebo jestli chci věřit tomu, co dotyčný dělá. Zvolím-li druhou variantu a zaměstnám nejen svoje uši, ale i svůj mozek, obvykle jsem schopen přesně určit o co se jedná. Budu-li věřit jen tomu, co dotyčný tvrdí, aniž bych jeho tvrzení porovnával s jeho chováním, pak jsem ztratil soudnost a zasloužím si, aby mě podobní v-žádném-případě-ne-fašisté tahali za nos.

Poslední kapelou, o které zde chci hovořit, je skupina OGMIAS. Zde už není co řešit, protože kapela se ke svému politickému přesvědčení hlásí velmi otevřeně. Kapela původně hrála pod názvem GUDLOS (norsky "bezbožný"), ale od roku 1998 "...GUDLOS neodpovídá již jejich představám, vlasteneckému cítění a hrdosti k odkazu předků. Tu OGMIAS stává se jménem tím vyvoleným pro pojmenování nejprudším žárem vzplanuvší záště vůči sionisticko - křesťanským lžím a teroru, jímž odstranili kulturu o jejíž opětovné oživení OGMIAS usiluje." jak se píše na jejich internetové stránce. Ostatně nejjednodušší bude, nechat mluvit samotné trio Šakal-Misty Frost-Duke Dominus:

"Jsme pohané, jde nám o znovuočištění naší keltsko-slovanské krve a národa, jde nám o navázaní na dobu dávnou, kdy čistota duše i země mocnou slula, kdy si člověk ještě uvědomoval, že příroda je cosi vyššího než je on sám. Vládnoucí mocí dnes - to sdružení komunistů, židů a podobné lůzy ničí vše, co uznáváme! Je to opačná strana barikády. Smrt všem, kdož maří očistu kultury a národa!!!... Náš národ byl znečištěn odporným dechem sionismu a svátosti! Vše tohoto druhu je nutné zničit - jakýmkoli způsobem, za jakoukoli cenu!!!... Anarchista, feťák, cikán, žid - vše je přednější než čistý našinec, marnost nadevše, lidé zapírají svoji krev!!! Lůza vládcem, nacionalista vlastizrádcem. Můj národ, mí pohanští předkové, moje keltsko-slovanská krev, oh - dnes jen ruiny a popel!... Čo by si chcel odkázať sfetovaným anarchistickým crust core mother fuckerom? Hroty našich bajonetů čekají!!!!! (Chucky -- Misty Frost, zpěvák, rozhovor pro slovenský fanzin Black Rites č.4)

V jakém světle je u Tebe kapela ENOCHIAN? Doslechl jsem se, že se prý hlásí k fašismu. ENOCHIAN je kapela, jejichž muzika je velice dobře stravitelná, ale podle mě trochu moc norská! Nevím, co si mám myslet o kapele, která se ochotně fotí s norskou vlajkou - to se do hajzlu stydí za to, že jsou to Češi?!!! Též na sólovkách můžeš vidět členy černé smečky v červených "áčkařských" kalhotách. Má to snad něco společného s black metalem? A fašismus? Pokud se zastávají toho, co se našemu národu dělo za II. světové války, tak jsou to burani, ale nejen oni, ale všichni, kdo by se toho chtěli zastávat! Další věc je, že trochu nacionalismu a národní hrdosti nikomu neuškodí a pokud tomuto vlastenectví a boji proti feťákům a privilegování kočovných kmenů říkají lidé fašismus, zřejmě ani neví, co vypouští z huby a měli by se nad sebou zamyslet! To je totiž ta zaslepenost, proti které OGMIAS bojují! (Šakal, baskytara, rozhovor pro zin MOBILIZÁCIJA NARÓDOV č.2)

Nepřátel máme samozřejmě dost a po vydání našeho nového počinu "Despair" jich dozajista přibudne hlavně z řad křesťanů, anarchistů, feťáků a jiné špíny národa. Netajíme se našim nacionálním (pro blbce vlasteneckým) cítěním a proto jsme si tolik jisti předchozí větou. (Duke Dominus, kytara, rozhovor pro slovenský zin Empire č.2).

Zde už je zbytečné něco dodávat, i když i zde je možné zaznamenat pokus o"mlžení", hlavně u Šakala a jeho výroku týkajícího se fašismu. Snad ještě víc než u DOOMSDAY zde platí to, co již bylo řečeno. Fašistou není jen ten, kdo se k tomu otevřeně přihlásí, ale v první řadě ten, kdo se fašisticky chová. A směsice nacionalismu, rasismu, antisemitismu, antikomunismu/antianarchismu, touhy po nedefinované "očistě" a iracionální nenávisti -- tak jak jí všichni členové OGMIAS presentují -- se jmenuje fašismus už od dvacátých let. Ať se to pánům Šakalům, Misty Frostům a Duke Dominům líbí nebo ne. A já věřím, že jim se to ve skutečnosti líbí.

Poslední, kdo ještě zbývá, když jsme vyjmenovali kapely, je ten, kdo jejich nahrávky pořizuje a šíří. Zatím jedinou nahrávací společností zaměřenou na tuto Árijsko/pohanskou tvorbu u nás jsou Eclipse Prod. Nejprve vznikl stejnojmenný fanzin, který funguje od prosince 1997 a od září 1998 existuje i vlastní distro. Tuto společnost tvoří BLACKY a LORD OGRONIOS, přičemž vedle CD Ogmias "Keltský hněv" vydávají ještě polskou kapelu Arkona a české Inferno a Trollech. V obou případech se jedná o Black/pagan metalové kapely, u kterých však není jisté jejich politické zaměření. Respektive -- u Trollech chybí jakýkoli náznak čehokoli, co by se dalo spojit s neonacistickou scénou, s výjimkou toho, že jejich desky vydává firma vydávající neonacisty.

U Inferna, je to asi jinak. Kapela se nechává fotit s českou vlajkou (což by samo osobě neznamenalo nic) a v tričkách Graveland a Gontyna Kry, což už něco vypovídá. Vedle jmenovaných kapel prodává Eclipse Prod. i vlastní tričko s nápisem "Slavonic Power" a s motem "Ještě se takový nenarodil a neobjevil pod sluncem, který by dokázal naši sílu zlomit. My jsme si přivykli na to, že vládneme cizím krajinám, a ne aby někdo jiný vládl nad naší. V tom jsme si jisti, dokud existuje vojna a meče.". Nejsem si jist, jestli se jedná o překlad z nějakého neslovanského jazyka, ale vím jistě, že alespoň na naši českou historickou realitu tento výrok nepasuje. No a konečně do třetice, mezi všemi, koho Eclipse Prod. "nemají rádi" jsem našel i takovéto sdělení: FUCK OFF:Hlen z kapely UPSIDE DOWN (ČR) ...za jeho anarchistické názory a projevy proti "všemu"! To jen tak pro pořádek, kdyby ještě někdo váhal, kam si dotyčné pány zařadit, a jestli jim náhodou trochu nekřivdíme.

Abychom nezapomněli na naše slovenské sousedy, připojil bych ještě zmínku o slovenském fanzinu Black Rites, který vydává člověk používající přezdívku Blacker88. V jeho zinu, zaměřeném výhradně na black metal pohansko-nacistického typu, najdete mimo jiné i rozhovor s Buldok nebo texty Beowulf. Zde je propojení mezi black metalovou a NS skinheadskou scénou naprosté.

Na druhou stranu, nebylo by dobré podobné spolky přeceňovat. Gudlos za dobu své existence hráli podle vlastních slov asi čtyřikrát, Ogmias se na koncertování nechystají vůbec a o nějakých DOOMSDAY nikdo neví. V obrovském množství metalových kapel hrajících na našem území se těch pár pronacisticky laděných partiček ztratí. Zatím.

Otázka je, jak se bude tato scéna vyvíjet. Black metal je v posledních několika letech na vzestupu zejména proto, že nabízí mladým lidem rychle a jasně odpovědi na řadu jejich otázek a hlavně na jejich frustrace. To, co tyto mladé spojuje, je pocit, že na světě není vše tak jak má být. Protože jsou mladí (a nebudeme si zastírat že i méně vzdělaní, protože black metal ve své většině oslovuje spíš mládež učňovskou než studenty), mají tendenci problémy, které okolo sebe vidí, personifikovat a hledat nepřítele který "za to může".

V tomto směru je Aryan black metal nesmírně vhodný, protože seznam jeho nepřátel je velmi dlouhý a na rozdíl od klasického black metalu pracuje s o něco subtilnější a zároveň zvráceně přitažlivější argumentací. Navíc vývoj na této hudební scéně obvykle běží v několikaletých cyklech, během kterých je na výsluní jeden konkrétní styl. (Nyní je to Black, před tím to byl Doom, ještě před tím Death a ještě před tím Trash). Po té, co se daný styl vyhoupne na vrchol popularity, značné množství kapel ho začne kopírovat. Jeho hudební špička se potom většinou posune směrem ke komerčněji využitelnějším stylům a jeho underground se posune k extrému -- ať už hudebnímu nebo textovému. Zbytek kapel pak ještě nějaký čas jede ve vyjetých kolejích a nakonec zanikne na nedostatek nápadů.

Aryan black metal je ostatně jen oním extrémním křídlem umírajícího black metalu (zatímco třeba Emperor či Dimmu Borgir se dostali na opačnou stranu a do black metalu přinesli prvky symfonické hudby a jsou i komerčně velmi úspěšní.) Obdobně je to s oblibou pohanských náboženství. Obliba vikingské mytologie je poměrně dlouhodobá, ale pochopitelně výlučná.

Řada lidí, zejména z východní Evropy, se proto bude v budoucnu víc a víc obracet k tradicím slovanským (a tam kde to je historicky alespoň trochu možné i k tradicím keltským), jak se to začíná projevovat na již zmíněných BaH pobočkách v Rusku, Ukrajině a Polsku. Rádoby slovanské, ve skutečnosti pouze nacistické spolky pak možná budou mít lepší šanci pod rouškou "slovanského pohanství" působit na mladé lidi hledající alternativu k současnému systému. Na samý závěr bych rád připomněl jednu věc -- ne každá metalová (a dokonce ani každá black metalová) kapela je nacistická.

Existuje řada skupin, které proti fašismu aktivně vystupují, za všechny bych jmenoval kapelu Napalm Death, kteří neváhají dát své antiautoritářské a sociálně uvědomělé názory jasně najevo, případně je i náležitě hájit. A propojování s metalovou, ba i black metalovou, scénou známe i my. Příkladem mohou být SXE kapely Liar nebo Congress, nebo anarchizující Rumble Militia u Německa.