Omlouváme se čtenářům za technické komplikace, které provázejí vydání Britských listů v posledních dnech. Přecházíme na nový publikační systém, psaný v jazyce RUBY, a přecházíme na něj tak, abychom nemuseli dělat plánovanou odstávku jaderného zařízení. Systém měníme za plného provozu. Omluvte tedy dočasné komplikace při načítání stránek či občasnou nefunkčnost. Snažíme se o maximum. Případné "bugreporty" zasílejte na adresu webmastera.

Vzhledem k tomu, že komplikace jsou způsobeny "odcházejícím" harddiskem, bude od pátečního odpoledne do konce víkendu provoz Britských listů omezen či na určitou dobu přerušen, aby mohla být provedena výměna hardwaru a oprava databáze.

Update, pátek 21:10 Během zítřka bude server na několik (málo) hodin odstaven a budou vyřešeny přetrvávající problémy s harddiskem. V mezičase byl uveden do plného provozu nový publikační systém, a proto můžete očekávat od zítřka bezproblémový chod. Nový systém využívá pro uložení dat n-ární stromy a nikoliv databázové lineární tabulky, proto již nikdy (nikdy neříkej nikdy, Joe) nenastanou takové "globální" problémy, jako tento týden, kdy padala databáze, http server a nakonec disk....
Děkuji za pochopení,

Chaitův článek začíná: "Nenávidím prezidenta George W. Bushe. Tak. Řekl jsem to." Článek vyvolal ve Spojených státech pozornost, byl široce citován, New York Times a Washington Post o něm publikovaly redakční komentáře, debatovalo se o něm v televizi C-SPAN a Fox News. Beinert podotýká, že je škoda, že nikdo nezaznamenal, že hned vedle tohoto článku publikovala The New Republic jeho kritiku. Co tak podvratného Chait napsal?

Když uvidíme někoho krást v obchodě či kdekoliv jinde předmět v ceně stokorun, velmi pravděpodobně s dobrým svědomím na něho upozorníme. Zvlášť když ten člověk bude nějaký pobuda, či nedejbože člověk s alespoň trošku tmavší pletí. Když nám ale někdo nabídne "slevu" (třeba za službu) v případě, že nebudeme vyžadovat doklad, a to v řádu třeba i tisíců, najednou nejen že na takového člověka neupozorníme (třeba orgány činné v trestním řízení), ale navíc budeme svádět sami se sebou těžký zápas o to, zda budeme takoví blbci a připravíme se o slevu pro pouhý pocit dobrého svědomí a vlastní slušnosti.

Vážení,

Rada ČRo se na svém zasedání dne 8. října 2003 zabývala opakovaně podnětem, který byl Radě doručen elektronickou poštou dne 13.srpna 2003. Podání obvinilo vedení ČRo z porušení zákona č. 199/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů o zadávání veřejných zakázek a z korupčního jednání v souvislosti s náhlým přenesením veškerého platebního styku ČRo v ročním objemu kolem 1,5 mld Kč do jednoho bankovního ústavu .

Uplatila banka ing. Hanu Skalovou? Generální ředitel Kasík se "služební" cestou své podřízené na tenisový turnaj do Jihoafrické republiky na pozvání banky souhlasil... Před Radou pak svou odpovědnost zapřít nemohl.

Radní města Slaného se pokoušejí "zprivatizovat" si městský znak a snaží se zabránit, aby jeho miniaturní ikonou uvozovala média reportáže o situaci ve Slaném. Přivlastňovací zájmeno v citaci, použité v titulku je výmluvné... Jinými slovy, nedovolují informovat veřejnost o identifikačním, rozlišujícím znaku města. Argumentují, že "komerční web Britské listy" "zneužívá jejich městský znak" pro "zatraktivnění" svého "produktu".

Je to závažný pokus omezit informační svobodu médií. Symboly územní samosprávy jsou přitom vyňaty z ochrany autorského zákona.

Ministr obrany oznámil (je to ještě ministr obrany "naší vlasti"?), že mladí chlapci už nebudou muset prodělávat vojenský výcvik, že už je nebudeme potřebovat jako vojáky. Všechny televize nám předvedli jak mladí muži vítají tento krok. Už nebudou muset (podle jejich mínění) ztrácet rok na vojně a budou se věnovat kariéře a práci (teda, pokud ji budou mít).

Ale skutečně je nebudeme už potřebovat? Jaké je situace naší země v současnosti? Můžeme zůstat klidní?

Pokoušel jsem se pochopit, co se událo poslední dny a týdny v Palestině, ale nedokázal jsem to. O kolika okupacích jsem už neslyšel a nečetl? Žádná z nich mi však nepřipomíná izraelskou okupaci Gazy a Západního břehu. Způsob, jakým se zachází z lidmi. Mnoho národů trpělo pod nějakým okupantem. Neznám ale případy, kdy by okupant zabíjel děti na cestě do školy, bořil domy obyčejných lidí, kteří se v nich právě zdržovali, nebo nutil ženy pít otrávenou vodu u uzávěru cesty, jak to učinila jedna příslušnice izraelské armády v Khan Younes v Gaze.

V pondělí 13. 10. 2003 večer se diváci ČT "řízenou formou" začali dozvídat to, co je čeká, když budou ještě i za několik let chtít vidět zářící obrazovku či plazmový displej televizního vysílání. Začali se dozvídat to, co očekává odborná veřejnost už několik let. Jedna část napjatě a s vizí svobody slova i pro menšinové názory a divácké segmenty, druhá část s obavami a snahou o ekonomické podvázání "anarchistického nebezpečí" a konce svého monopolu. V některých zemích včetně České republiky se totiž nenaplnily představy, že televizní program si začnou lidé kupovat "za kus" či "za hodinu" tak, jak si věrozvěsti liberálního kapitalismu uvykli z rozmachu mobilní telefonie či "klasických" tiskových médií. Televize je příliš poznamenaná historií "sdílení" vln a "službou národu", příliš nedotčená byznysem, než aby se neprojevil "socialistický" konzervativismus spotřebitelů. Pay-TV mnohdy nejsou zrovna výdělečné, satelitní kódy jsou mohutně crackovány, internetem se šíří open-source či liberalismus "pirátství", koncesionářské poplatky už platí v Čechách pod vlivem z deziluce "veřejnoprávní" televizní revoluce 2000-2001 málokdo. Sdílení kuturních produktů je tváří v tvář jejich stále vyšší ceně jediné východisko pro stále více lidí. Zákon nezákon. To je realita.

Parlamentem se rozmáhá proto přesvědčení, že média veřejné služby by se měla oddělit od komerce rázným řezem. Přestat si hrát na absolutní a nikým nekontrolovatelnou "veřejnoprávnost" a přiznat, že existují dva typy médií - státní média a soukromá. Stát určil mechanismy výběru rad a ředitelů, schválil zákony, určil i množství financí, určil podíl reklamy, tak jaká veřejnoprávnost... Je jen služba občanům, veřejnosti. Symbióza veřejné služby a komerce není možná a ani žádoucí. Jedna řeší to, co druhá neumí a umět nemůže. Řešení?

Přiznání reality. Zodpovědnost občany volených zástupců a z toho vyplývající napojení "veřejnoprávní" televize a rozhlasu na státem zřízený a transparentně spravovaný fond, do něhož budou přitékat peníze ze zákona a ze státního rozpočtu. Profesionalizace rad do podoby správních rad a zřízení "mediálního ombudsmana" s širokým panelem zásupců veřejnosti. Vybudování multiplexu veřejné služby - které se totiž bez účelového vkladu státu nepovede. Cíle většiny ve vládě jsou jasné, i když si unionistický ministr informatiky Mlynář myslí opak.

Diskuse Nikolaje Savického a Vladimíra Mlynáře otevřela "politicky" debatu, která na rozdíl od většiny dosavadních, Mlynářem diletantsky zpackaných agend (elektronický podpis, zákon o službách informační společnosti, nová Státní informační a telekomunikační politika, prodávání Českého Telecomu v tu nejnevhodnější dobu tím nejméně vhodným způsobem ap.) má brizanci politické výbušniny.

Otázka, zda mít jeden či dva multiplexy v sobě obsahuje nejen tajenku o způsobu přerozdělení podstatného (a stále podstatnějšího) koláče 12 miliard, které se v České republice utratí za reklamu se stále menší účinností a z níž žijí média komerční, stávajíce se tak prodlouženou rukou koncernů při definování potřeb spotřebitelů. Otázka otevřela Pandořinu skřínku samotné definice veřejnoprávních médií tváří v tvář nemilosrdné ekonomické liberalizaci, která probíhá prozatím bez pravidel i bez přívlastků. A Mlynář se projevil jako zdatný nástupce tržních komsomolců z let devadesátých, když prohlásil:

Projevil tak naprosté nepochopení role médií v moderní společnosti, a role médií veřejné služby zvláště. Typické a ničím nepřekvapující.

Román súčasného talianskeho spisovateľa Roberta Pazziho (1946) Konkláve v mnohom pripomína "profesijné" či "insiderské" príbehy, ktorých máme v modernej (predovšetkým v americkej) povojnovej literatúre -- najmä na jej nižších a stredných poschodiach, určených pre masového čitateľa -- neúrekom. Na všetkých tých Arthurov Haileyov, Johnov Grishamov či Irvinov D. Yalomov sa Pazzi ponáša nielen tým, že dokonale pozná zákulisie profesionálneho prostredia, o ktorom píše, ale aj v tom, že toto prostredie sa vyznačuje porovnateľnou mierou kozmopolitizmu či nároku na kultúrny univerzalizmus, tak ako v prípade spomínaných autorov -- ako už napovedá názov jeho knihy, pôjde o vysoké katolícke duchovenstvo, ktoré sa navyše zišlo v konkláve, aby zvolilo nového pápeža. Takže po letiskách, hoteloch, automobilkách, bankách, rôznych súkromných firmách a psychologických poradniach obsiahol román vo svojej neuveriteľnej všežravosti ďalšiu oblasť, ktorej atraktívnosť spočíva najmä v tom, že jej mechanizmus je pred zrakmi väčšiny smrteľníkov -- teda čitateľov -- skrytý.

O etike sa veľa hovorí, no príkladov jej uplatňovania nachádzame pomenej. Skôr ju vytláčajú senzácie, fámy či jednoducho články produkované masovo pre čo najväčší počet čitateľov. Má však aj etika svoje miesto v novinách a v stupnici výkonu práce novinára?

Skúsme preto preskúmať žurnalistickú etiku z pohľadu vyjadrovania publicistov. Tento princíp nájdeme v desiatke moderných európskych kódexov novinárskej etiky: "žurnalista rešpektuje dôstojný slovník vo svojej profesionálnej praxi". Ďalšie kódexy hovoria o "miere vkusu" a pod. Všetky poukazujú na jedno: pre žurnalistu-profesionála má byť seriózna lexika samozrejmosťou.

Trnava bude neprehliadnuteľnou regionálnou metropolou. Jej bohaté duchovné, vzdelanostné a kultúrne tradície budú trvalou inšpiráciou pre aktívny, plnohodnotný život obyvateľov a záujem návštevníkov. Mesto bude vynikajúcim prostredím pre úspešné podnikanie, investície a rast a zázemím, v ktorom sa darí talentu.

To je tvrdenie z internetovej stránky mesta spred viac ako dvoch rokov. Vtedy sa zapojilo do programu vlády USA, ktorý mal orgánom miestnej samosprávy priblížiť proces strategického plánovania ekonomického rozvoja, ktorý by mal vytvoriť priaznivé prostredie na prilákanie nových investorov. Zdá sa, že pre Trnavu bola účasť v tomto programe veľmi inšpiratívna.

Finanční příspěvek na provoz Britských listů vás nic nemusí stát - Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

V září 2003 obdrželo Občanské sdružení Britské listy od čtenářských sponzorů celkem 10 600.00 Kč. Zůstatek na našem účtu je ke dni 1. 10. 2003 minus 18.24 Kč. Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Kdyby Britským listům věnoval každý čtenář pouhou korunu denně, mohl by si časopis např. financovat právníka a analyzovat kauzy, jimž se v současnosti nemůže věnovat.

Apelujeme na všechny čtenáře, aby si na provoz BL finančně přispěli. S minimálním rozpočtem je velmi obtížné udržet veřejnoprávní službu Britských listů. Všichni spolupracovníci BL pracují pro časopis zadarmo, mnozí s podstatným nasazením, po své normální práci.

Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Veškeré informace o tom, jak jsou darované peníze využívány, pravidelně zveřejňujeme. V současnosti především postupně hradíme účetní firmě výdaje za vypracování finančních zpráv za léta 2001 a 2002. Financujeme také přípravu vydání nového výboru z Britských listů, Jak Češi bojují, který vyjde před Vánoci.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2. Finanční dary Občanskému sdružení jsou odečitatelné od základu daně z příjmu.