Prostě chtěli pryč

Margita Červeňáková v den stěhování (únor 1993) sdělovacím prostředkům řekla to, co bylo již dříve uvedeno v záznamu o žádosti Červeňákových sepsané na městské policii, a co říkala také další z rodiny Červeňákovců, Maria Horváthová:

"...Maria Horváthová přijela před třemi lety za svou matkou ze Slovenska a netušila, že pobyt její rodiny v Ústí n. L. bude strastiplný. Koupili od Ondreje Gaži byt za 3 500 Kč a byli už tenkrát vystěhováni, protože byt byl prodán rodině načerno. Protože neměla rodina kde bydlet, byt jim byl nakonec přidělen. Jiní Romové jim nadávali do 'domorodců', báli se údajně poslední dobou vyjít na ulici. Syn Dušan byl údajně zabit (podle jiné verze se jednalo o otravu plynem), dcera Marcela byla prý zabita černými pasáky na Teplicku... Vzhledem k tomu, že se bojí zdejších Romů, raději odjede. Přesnou představu o tom, kde bude rodina po návratu bydlet a pracovat, nemá.

Jak už jsem v jiném příspěvku uvedl, v ten den dva pracovníci zajištění městskou částí Ústí nad Labem 1 - město přistavili ráno pro stěhování nákladní avii. Při stěhování členům rodiny pomáhali také někteří z přítomných městských policistů. Nábytek a zavazadla byly po zaevidování odvezeny nákladním vozem na nádraží Ústí nad Labem - západ a zde byl majetek rodiny překládán do nákladního vagónu. Práce to byla pro novináře celkem nudná, protože se jednalo jenom i vystěhování několika bytů. Zpestřil jsem si proto dopoledne výletem na nádraží. Když jsem z Předlic přijel na nádraží Ústí nad Labem - západ, pomohl jsem tam při překládání několika kusů omšelého nábytku z nákladního vozu do vagónu. I zde vládla pohoda. Zvláště pro děti byla přítomnost novinářů a strážníků zpestřením dne.

Večer odjeli rychlíkem na Slovensko. Pokud Červeňáci dnes tvrdí, že byli vyhnáni, vědomě mluví nepravdu. K velké radosti některých aktivistických duší...

Recyklace touhy

Zajímavé na příběhu Červeňákových je, že původní úmysl -- cesta na Slovensko -- zůstal i nadále pro Gejzu a Margitu Červeňákovi magnetem.

Na odboru sociálních věcí ústeckého magistrátu mají zápis pořízený 13. 9. 1999 v němž je uvedeno:

Tato situace nepostrádala prvky černého humoru. Po té, co od roku 1993 se Červeňákovi, za pomoci advokátky, soudí s městem a neustále město obviňují z porušování lidských práv, které nikdy neporušilo, staří Červeňákovi, podobně jako v roce 1993, přicházejí na magistrát požádat o zaplacení cesty na Slovensko. Prostě, jako by se nic nestalo. Jako by neobviňovali po kladném vyřízení předchozí žádosti před soudem město z vyhánění rodiny na Slovensko. Kdybych neviděl na vlastní oči dokumenty s tím spojené a nemluvil s očitými svědky, myslel bych si, že se jedná o nějaký patafyzický projekt pana Járy Cimrmana...

"Červeňákovým jsem vyřizovala občanství a to nejméně osmi či deseti lidem, dnes si již nevzpomínám kolik jich bylo v letech 1993 nebo 1994. A nakonec jsem jim napsala i dopisy slovenské vládě. Staří Červeňákovi psali předsedovi vlády Dzurindovi, že by se chtěli vrátit na stará kolena zpět do své rodné obce Chminianské Jakubovany, jestli by jim nemohl pomoci. Na obsah dopisu, který jsem poslala Gejzovi Červeňákovi si již dobře nevzpomínám, ale podobnou žádost podala později i Mária Červeňáková. Vladimír Horák, zástupce ředitele kanceláře předsedy vlády ČR před několika dny, 10. května 2000 Márii odpověděl v obyčejném dopise ofrankovaným osmi slovenskými korunami, že předseda vlády Mikuláš Dzurinda je mimořádně pracovně zaneprázdněný, ale s obsahem žádosti se seznámil a postoupil žádost Migračnímu úřadu Ministerstva vnitra SR. Starému panu Červeňákovi jsem sjednala během dubna, a nakonec i v květnu, několik termínů odstěhování, které si ale musela rodina zaplatit. Nakonec, bylo to 4. května, přišel a řekl, že nákladní auto na stěhování nechce, protože je moc drahé. Od té doby jsem s ním již nejednala," vzpomínala sociální pracovnice magistrátu Francová, která má na starosti mj. oblast Předlic a vyřizovala manželům Červeňákovým různou korespondenci a nakonec i stěhování na Slovensko.

G. Červeňák přišel 23. června 2000 za správcem městských nemovitostí Tommi -- sever. Měl v úmyslu předat svůj byt, který opouštěl, dceři Evě Olešnaníkové. Byl v tom ale problém, protože na byty jednak byly seznamy čekatelů a kromě toho jeho dcera měla přidělený byt, ale hrozila ji soudní výpověď pro neplacení nájemného. Jediné co mohl G. Červeňák udělat bylo odevzdat byt zpět správci, což na místě učinil.

O den později, v pátek 24. června, přišel opět za správcem městských nemovitostí, že by chtěl byt zpět, protože se na Slovensko nepostěhuje. Nemá totiž na zaplacení dvou odeslaných vagónů. Jeho příbuzný Josef Červeňák v Prešově údajně měl zaplatit 3300 Kč zálohu, ale celkové náklady dosáhly 106 000 slovenských korun. Protože neměl na zaplacení, uvedl údajně G. Červeňák, že rozhodl, ať věci co jsou ve vagónech vyhodí či spálí a on zůstane v Ústí n. L.

V pátek 24. 6. provedla pracovnice Tommi -- sever prohlídku domu v Beneše Lounského č. 5, aby zkontrolovala stav a upozornila obyvatele, že bude přistaven kontejner, do kterého měli obyvatelé domu vynosit zbytek odpadu.

Při kontrole hovořila pracovnice správce domu s manželi Červeňákovými. Situace v pátek 25. 6. byla již úplně jiná než den předtím. Manželé Červeňákovi se již stěhovat nechtěli.

Margita Červeňáková tvrdila, že ve skutečnosti se vůbec nechtěli stěhovat, pouze poslali věci vagónem svým příbuzným: "Vždyť víte, že byly na Slovensku záplavy. Tak jsme sbírali pro ně nábytek."

Přitom byt 1 + 1 byl prázdný. Manželé byli připraveni k odchodu. V pokoji byl jen odmontovaný lustr, o stěnu opřené kolo a složená jakási konstrukce. V kuchyni byly dvě válendy či palandy a v koutě u dveří kolem 15 až 20 rozměrných látkových tašek užívaných trhovci a pytlů srovnaných na sobě ve dvou až třech vrstvách u stěny. To podporovalo původní tvrzení Červeňákových, že se stěhují na Slovensko, jak řekl G. Červeňák pracovníkům magistrátu a pracovnici firmy Tommi -- sever. Stěhování Červeňákových na Slovensko se již podruhé změnilo v absurditu.

Vzhledem k nastalé situaci Gejza Červeňák uvažoval požádat o navrácení dekretu na byt. Nakonec zmizel -- údajně odjel na Slovensko, byt byl prázdný, pracovníci Tommi-sever v průběhu července nevěděli nic ani o pobytu jeho manželky Margity Červeňákové.

O předání bytu byla firmou Tommi-sever spravena obvodní radnice dopisem ze dne 22. 6. 2000:

Gejza a Margita odjeli až později a jejich dcera k 31. 8. 2001 byt vrátila zpět městu.

Co dodat k červeňákovským tvrzením o údajném vyhánění z Ústí nad Labem? Červeňákovi sami opakovaně potvrdili, že jejich prioritní touhou je odjet z Ústí zpět na Slovensko. Pozoruhodné je, že po prvním případu, kdy využili toho, že město na jejich žádost jim pomohlo s odstěhováním, a oni město zažalovali za vyhánění, si podali žádost znovu!