2. 10. 2003
Slaný: Šikana neúspěšná, městští strážníci nepodstoupili konfrontaciRáno, raníčko, panna vstala, šaty si v uzlíček zavázala... Tak nějak by mohlo vypadat středeční ráno, kdyby se naplnila hrozba exekuce dle představ radnice ve Slaném. Nestalo se. Panna se ze zoufalství v jezeře neutopila, vodník netleskal. Starosta také ne. Pouze děti chyběly jeden den "z rodinných důvodů" ve škole, dvě desítky lidí vstávaly do sychravého rána a trávily čas v okolí nehostinné městské "ubytovny", ačkoliv mohli pít kávu v teple svých kanceláří. Strážníci a stěhováci projezdili benzín, který občané Slaného určitě rádi zaplatí, právníci měli možnost konfrontovat své argumenty tváří v tvář drsné realitě. Novináři budou mít o čem psát. Působili jako živý štít a někteří i poprvé jako "vlastní" oči a uši veřejnosti. Městští strážníci se snad proto nechtěli s "ubytovanými" prát, neb jim zákon neumožňuje to, co umožňuje státní policii. Neumožňuje jim překonat překážku zavřených dveří a vstoupit do cizího bytu bez soudního příkazu. Celou situaci sledovalo totiž několik právníků a patřičně poučení fotografové... Pravdu měl Tomáš Jacko, když napsal v Hospodářských novinách, že vystěhováním neplatičů se problém neřeší, jen se odsouvá na neurčito a prohlubuje. Vytváříme tím vrstvu novodobé chudiny. ... Žijeme v postmoderní době, pro niž je typická relativizace společenských a morálních hodnot. Nemůžeme se tak divit, že vystěhování člověka na ulici se kdekomu jeví jako postup normální. Navíc jde o řešení levné, okamžité, zdánlivě konečné a rovněž efektní. Oproti tomu názor, že lidé si mají vzájemně pomáhat, se zdá být nepopulární, staromódní a nepraktický. |
Tajemník města se snažil přítomné novináře asertivně přesvědčit, že obecních "škůdců" není třeba se mediálně "zastávat". Na místo se dostavivší pracovníci radnice, správcovské firmy RDK, se spolu strážníky drželi v uctivé a nekonfliktní vzdálenosti. "Podle zákona městská policie nesmí vstoupit do bytu," konstatoval nakonec rezignovaně tajemník Slaného Kolačkovský novinářům. "Budeme postupovat pouze v souladu se zákonem," dodal s tím, že prozatím nezveřejní, jaké další kroky radnice vůči "ubytovaným" plánuje. Poté celé mediální divadlo městských zaměstnanců a najatých stěhováků rozpustil. Britské listy napsaly již v rozboru článku redaktorky Práva, že rozhodnutí ignorovat zrušení předběžného opatření soudu, včetně odůvodnění, které se zakládá na konstatování pracovnice sociálního odboru o "zastavení řízení o vystěhování z bytu", vytváří právně složitou situaci. Bez opětného souhlasu matky stěží získá odbor péče o dítě jiný důvod požádat soud o nové předběžné opatření, zvláště když se v situaci matky nezměnilo fakticky nic od té doby, co radnice "... umožnila zaplatit dlužnou částku na nájemném ... a tím se řízení o vystěhování z bytu ... zastavilo." Vstoupit násilím do bytu může pouze vykonavatel soudního rozhodnutí, nikoliv nějaký ochechula z radnice. Radnice bude muset prokázat, že existuje dluh na ubytovacích poplatcích a poplatcích za služby, které vybírá v souladu se zákonem... A zde je kámen úrazu. Nejdříve musí být podána určovací žaloba, která musí rozhodnout, která osoba je povinná, zda jsou ubytovací smlouvy právoplatné - zda dům s nájemními byty čtvrté kategorie je doopravdy "ubytovnou". Zjistí se přitom, jaké hygienické a další normy musí "ubytovna" splňovat a soudní znalci prověří, zda je splňuje. Zda pracovníci radnice nezanedbali povinnou péči o bytový fond - o majetek města. Zda výše vymáhaných nedoplatků je tudíž odpovídající. Musí se podle relevantních podkladů a podepsaných příjmových dokladů od roku 1998 prověřit oprávněnost výpočtu nájemného ("ubytovného") či dalších poplatků na jednotlivé bytové jednotky podle faktického počtu osob v nich bydlících (vodné a stočné, odpady se vypočítávají podle osob trvale se zdržujících v bytě - bez ohledu na to, kolik osob je v bytě administrativně hlášeno k trvalému či přechodnému pobytu). Při té příležitosti se prokáže, kolik peněz už -"ubytovaní" radnici, reprezentované pověřenou osobou - správcovou - zaplatili. Následně se prověří, kolik peněz radnice fakticky obdržela. A z těchto soudních počtů se teprve vypočte celková výše dluhu a podle sociální situace určí splátkový kalendář tak, aby bylo zachováno životní minimum a nebyla ohrožena výživa a výchova dětí. Teprve po prokazatelném neuhrazení takto vypočtených částek může radnice žádat soud, aby nájemníka z bytu vystěhoval. A teprve na základě rozhodnutí soudu může k vystěhování dojít. V případě nuceného výkonu rozhodnutí pak bude přítomen soudní vykonavatel, zámečník a policista. Čili žádná obecní "huráakce" v režii fašizoidně nulově tolerantních úředníků či radních z ODS. Vzhledem k tomu, že dal tajemník nahlédnout novinářům do seznamu údajných "neplatičů", ve kterém byla podrobná výše všech "dluhů", při čemž jej Britské listy nezpochybnitelným způsobem vyfotografovaly a televize NOVA to celé snímala kamerou, podají na něj Britské listy trestní oznámení pro porušení zákona o ochraně osobních údajů, pro neoprávněný zásah do osobních práv a souvisejícího překročení pravomocí úředního činitele. § 178 odst. 3, písmeno c trestního zákona definuje neoprávněné nakládání s osobními údaji - Kdo, byť i z nedbalosti, neoprávněně sdělí, zpřístupní, jinak zpracovává nebo si přisvojí osobní údaje o jiném shromážděné v souvislosti s výkonem veřejné správy.... Trestní sazba je jeden rok až pět let, spáchá-li čin porušením povinností vyplývajících z jeho povolání, zaměstnání nebo funkce... Úřední činitel totiž může pouze to, co mu zákon výslově dovoluje. A v tomto případě už existují precedetní rozhodnutí. "Nulová tolerance" by měla platit především pro zaměstance města a státu. Protože ty si občané platí z daní za bezchybný výkon veřejné správy - pouze a jedině dle platných zákonů. Pokud by Britské listy neučinily trestní oznámení, dopustil by se redaktor trestného činu neoznámení trestného činu podle § 168 téhož právného předpisu... Britské listy získaly v souladu se zákonem souhlas zmocněnce rodiny Horváthovy Jakuba Poláka ke zveřejnění výše "dluhu" rodiny Horváthovy. Disponují však i údaji z detailního snímku seznamu, které nezveřejňují, neboť by tím porušily práva dalších osob na seznamu. Podle údajů z listiny, kterou neopatrně manipuloval tajemník města před novináři, dlužila Helena Horváthová za rok 1998 770,- Kč, za rok 1999 4 185,- Kč, za rok 2000 nic, za rok 2001 2 209,- Kč, za rok 2002 ale už 8 339,- Kč, od počátku roku 2003 3 892,- Kč. Z "účetního" dokladu podepsaného Růženou Foldýnovou za negramotnou matku víme, že jen za září 2003 zaplatila rodina na nájemném 1048,- Kč. Stručně počítáno, v roce 2003 neměli Horváthovi na tři měsíční nájmy z devíti. Za celých šest let jim takto stoupající "dluh" narostl na pro ně neúnosných 19 395,- Kč. O situaci okolo mediálně známého Mexika se už začínají zajímat tzv. úžeráci, romští lichváři. Zjistili, že obyvatelé Mexika jsou snadná kořist. Britské listy mají snímek jednoho takového podezřelého vozidla včetně čitelné SPZ a snadno identifikovatelného spolujezdce, které o obyvatele Mexika jevilo eminentní zájem... Rodina Horváthova se vystěhovat odmítla. Celé výměně názorů přede dveřmi jejich "bytu" byli přítomni novináři, kameramani a fotografové. Úředníci obdrželi od občanského zmocněnce na odchodnou mezi dveřmi právní rozbor poslance a předsedy SON JUDr. Křečka, který konstatoval neplatnost ubytovací smlouvy od samého počátku pro její zjevnou nevýhodnost a okolnosti jejího vynucení. "Pokud Helena Horváthová podepsala dokument, který ukončuje nájemní smlouvu na byt, jehož se spolu se svým manželem stala společným nájemcem, a pokud sama podepsala smlouvu o ubytování, pak jde zcela nepochybně neplatné právní úkony," tvrdí Křeček. "Se změnou smlouvy by totiž musel souhlasit i Ondřej Horváth, který byl společným nájemcem bytu a za něhož jeho manželka nebyla v této věci oprávněna jednat," dodal Křeček. Z tohoto rozboru také vyplývá, že "neplatiči" nejenže nic radnici nedluží, ale radnice dluží nemalé peníze jim. Rozdíl již zaplaceného "ubytovného" a nájemného činí podle Jakuba Poláka několik desítek tisíc - ve prospěch bývalých (a po absolvování soudní mašinérie snad i budoucích) nájemníků. JUDr. Jana Chalupová, bývalá pracovnice kanceláře prezidenta Václava Havla, která byla přítomna pokusu o vystěhování rodiny Horváthových, navíc konstatovala na straně radnice porušení Listiny základních práv a svobod, stejně jako mezinárodní Úmluvy o právech dítěte, kterou je Česká republika vázána. Tajemník obdržel od zástupce sdružení Dženo mimo jiné fotokopii návrhu na předběžné opatření, kterým by měl okresní soud zastavit další kroky zasahující do práv dětí a rozvracející funkční rodinu. Už druhý návrh na předběžné opatření v této věci byl na okresní soud v Kladně doručen po obědě. Romský regionální koordinátor Koky se opět neobjevil a nikdo už ani nečeká, že se kdy objeví. |