Tím, kdo rozjede digitální televizi, by neměla být komerční média, jinak budou definovat herní pravidla nového média po svém. Čekal by nás svět gamblingu a nikoliv kvalitního obsahu, svět "Milionářů", reality show a jiná duševní žebrota. Neblahé důsledky takové definice hřiště komerčními subjekty zažívají uživatelé internetu dnes, kdy si polostátní Český Telecom dělá co chce, bez ohledu na zájmy státu. Důsledkem je cenová politika mobilního operátora i datových služeb, asociální poplatky za minimální tarify pevných linek, otřesná úroveň ADSL, vysávající peněženky všech uživatelů, nevyjímaje školství či státní správu. Cenová politika, vycházající z masivních reklamních kampaní, ždímající peněženky zákazníků a přitom nedávající technickým prostředkům - mobilním telefonům - obsah, ale samoúčelný a stereotypní pseudoobsah. Namísto virtuální encyklopedie, využitelné v aplikačním rozhraní Internetu do škol a zároveň prostřednictvím telefonů či internetu přístupné komukoliv, nabízejí se nám možnosti tisíců vyzváněcích melodií či "online" klikacích her. Gamblerem se stane každé dítě snadno a o vzdělanou střední třídu nikdo nestojí...

Digitální televize má šanci promyšlenou dramaturgií veřejnoprávních médií s investiční injekcí státu výrazně změnit poměr sil. Už dnešních více než 5 miliard je dostatečná síla v případě koordinovaného postupu.

Musí ale nabídnout zajímavý obsah. Musí se nabídnout všechno to, na co dnes nebyly peníze v marné honbě za sledovaností a "koláči". Nabídnout jiný pohled na kulturu - populární hudbu, divadlo, avantgardní multimediální projekty, architekturu, kulturní dědictví. Nabídnout pohled do přírody, filmové dokumenty, literaturu, sport nikoliv exkluzivní - klubový, ale masový. Nabídnout multimediální dílny a granty pro experimentální tvorbu. Multimediální vzdělávací kanál, napojený na školní osnovy a popularizující nejlepší žáky, nejlepší pedagogy i školy.

Veřejnoprávní média musí akcentovat normotvornou roli média veřejné služby nikoliv svou komercionalizací, ale ukázáním profesionálně provedené alternativy.

To vše chce ale kvalitní kvalitně zaplacené tvůrce, techniky i pružnou výrobní základnu. Chce to rizikové investiční fondy, protože tvorba není něco, co by se bez omylů obešlo a neplatí zde, že kdo nic nedělá, nic nezkazí. To vše chce rozsáhlou sociologickou i sociálně psychologickou analytiku, orientující dramaturgii uprostřed prudce se měnící mediální i technologické reality. Chce to tvorbu datového zázemí a multimediálních skladišť v zákulisí.

Před médii veřejné služby stojí zásadní a bezprecedenční úkol: postupná integrace, zakončená po někoika letech fúzí. Protože stále méně bude zřejmé, co je JEŠTĚ rozhlas a co UŽ televize, co je vysílání a co je distribuce mediálního obsahu... Stále větší míra multimediality a datové provázanosti s internetem (či jeho nástupcem) znamená stejný cíl i stejné prostředky, shodnost cílových skupin i možnost multiplikačních efektů spolupráce. Stále více se odděluje svět užitečných informací a znalostí od světa pouhé relaxace a zábavy. Česká televize s moudrým vedením a finančním zázemím po propojení s Českým rozhlasem a Českou tiskovou kanceláří mohou na multimediálním trhu budoucnosti obstát - i navzdory Mlynářům. Služba veřejnosti má i v divoce globalizované, liberalizované a rozsegmentované společnosti své místo.

Bez vlastního vysílacího multiplexu a tím pádem nové role vysílatele budou ale veřejnoprávní média lacinou kořistí pro provozovatele této služby na striktně komerční bázi. Obdobný finanční model předvedl Mlynář už s elektronickým podpisem tím, že v jeho návrhu zákona stálo, že stát nesmí být sám sobě certifikační autoritou. I když je licencorem certifikační autority a vydavatelem zákona.... Absurdní situace, která zablokovala rozvoj e-governmentu dodnes. Na hloupost tohoto řešení byl ministr odborníky mnohokrát upozorňován. Bezvýsledně. Lobbismus PVT byl silnější...

Stejně tak je pouze komerční provozovatel digitálního vysílacího multiplexu vynikající stroj na laciné peníze - penězovod, vysávající koncesionáře bez možnosti obrany. Komerční televize podporované kartelem největších zadavatelů reklamy nastaví ceny a státu nezbude, než na tomto kapitalistickém hřišti hrát, i když bude vědět, že prohrát musí. Za situace, kdy jsou pouze výdaje a nedostatek příjmů tomu nemůže být jinak. Následuje postupná privatizace a krach okleštěného média veřejné služby, spolu s populismem zásady, že veřejnost žádnou takovou službu vlastně nechtěla.

A opravdu toto chce ministr této vlády? Jak dlouho bude ještě v tom případě ministrem této vlády?

Zatímco za situace, kdyby existovalo společné zájmové sdružení veřejnoprávních institucí a státu - nazývejme ho pracovně "Česká vysílací", které by vlastnilo multiplex výhradně pro veřejnoprávní vysílání a potřeby státu (například pro potřeby rozvoje vzdělanosti - realizaci onoho zmiňovaného internetu do škol či digitálních muzejí a knihoven) , stanovilo by si cenový model dle prokazatelných a odůvodnitelných nákladů, a ne podle vydíracího modelu "ziskuchtivé" privátní firmy.

A to by měl chtít ministr informatiky České republiky - nejen pro své budoucí voliče, ale pro všechny občany.