Lubomír Machala, odborník na českou literaturu z olomoucké univerzity, se pokusil o to, co někteří považují za nemožné: odvážně vstoupil do chaotického prostoru české literatury, jak se rozvinul od pádu komunismu, a pokusil se svou knihou Literární bludiště poskytnout čtenáři základní orientaci o tom, co se v české literatuře za posledních deset dvanáct let děje. Je to čin skutečně průkopnický, neboť je opravdu sporné, zda vůbec je možno hodnotit a kategorizovat nejnovější literaturu (některé literární katedry na britských univerzitách jsou natolik extremní, že vůbec nevyučují literatuře, vzniklé za posledních padesát let; namítají, že dosud není dostatečný odstup, aby bylo možno novější literární díla kompetentně hodnotit. Ten přístup je ovšem poněkud přehnaně opatrný: analytik, který se zajímá o to, čím daná společnost žije v současnosti, nemůže dost dobře ignorovat její nejnovější kulturní projevy.)

Otázkou ovšem zůstává, jaký vůbec význam má nejnovější česká literatura pro život společnosti: od pádu komunismu ztratila literatura svou zástupnou, politickou funkci a není asi přehnané říci, že živoří marginalizovaně na pokraji společnosti. Vychází-li nový román v nákladu cca 400 výtisků, vliv na život společnosti bude mít asi dost malý. Odborníci na českou literaturu však poukazují na to, že malý zájem o literaturu může být i důsledkem toho, že kromě toho, že školy lidi dnes neumějí naučit, k čemu je literatura, lidé ani nevědí, co vlastně vychází, a nedovedou se v současné literární produkci orientovat. Z tohoto hlediska je Machalova příručka pro čtenáře velkou pomocí.

Autor svou knihu rozdělil do osmi kapitol; přibližně třetinu jeho knihy obsahují užitečné bibliografické informace.

Atmosféru neoficiálních výstav osmdesátých let připomínala vernisáž ročníkových prací (klauzur) studentů atelieru sochařství Prof. Jiřího Beránka, z Vysoké školy umělecko-průmyslové v Praze.

Je sympatické, že se přehlídka uskutečnila mimo prostory školy, v alternativně zvoleném prostoru opravárenské haly v Lahovičkách v Praze 5. Prof. Jiří Beránek, člen skupiny "12/15 Pozdě, ale přece" (Koloděje 1988), je znám jako sochař citlivým přístupem ke krajině, v jehož tvůrčím a filozofickém pojetí má dílo respektovat dané prostředí.

Svobodné užití tradičních materiálů jako je dřevo, kov, papír, kámen a uvolněná tvarová imaginace jsou základní charakteristické rysy tvorby sochaře, který vede své žáky k úctě před matérií přírody. V době multimediálních tvůrčích prostředků je Beránkův "konservativismus" pro mnohé studenty objevem přirozeného přístupu k tvorbě a na výstavě to bylo znát. Fotogalerie z vernisáže výstavy ukazuje nejen atmosféru celé akce, ale na vystavených dílech dokumentuje i potřebnou míru umělecké tvůrčí svobody Beránkova atelieru.

SOUVISEJÍCÍ FOTOGALERIE z výstavy

Mensiny se ve svete, tak, jak to chape OSN, a jak se k tomu Ceska republika zavazala, integruji do nejakeho pravniho schematu (tj. musi dodrzovat nase zakony), a stat jim zarucuje stejne a rovne postaveni s majoritou. Zajimave je, ze nekteri cesti diskuteri tu rovnost chapou jednostranne, respektive z kriminalnich vyjimek vyvozuji pravidla prijeti pro celou romskou spolecnost. A coz takhle vyvozovat z kriminalnich vyjimek bilych Cechu podminky prijeti Romu ? To je ale blbost, ze ?

V sobotu 18. ledna večer vysílal digitální kulturní televizní okruh BBC 4 (viz zde) v pravidelném bloku pořadů "Timeshift" (Časový posun) o rasově motivovaných nepokojích v londýnské čtvrti Notting Hill na základě nově zpřístupněných tajných policejních záznamů o těchto nepokojích, které byly poprvé zpřístupněny veřejnosti v létě 2002. Dokumentární film Notting Hill Riots zmapoval celou historii nezávažnějších rasových nepokojů, k nimž došlo v Británii v roce 1958, na základě osobních svědectví pamětníků, dobového dokumentárního materiálu a nyní odtajněné dobové policejní dokumentace. Komunita "barevných" obyvatel londýnské čtvrti Notting Hill na tento rasistický útlak reagovala vytvořením kulturního, etnického festivalu (Notting Hill Festival), který se koná v Londýně dodnes každoročně a je to nyní obří přehlídka kulturní rozrůzněnosti londýnského obyvatelstva z nejrůznějších etnických oblastí; málokdo si dnes už pamatuje, že na počátku bylo rozsáhlé, rasisty vyvolané násilí v roce 1958.

Právník, zastupující německého kancléře Gerharda Schrödera, oznámil, že soud v Hamburku vydal soudní příkaz, zakazující britskému listu Mail on Sunday zveřejňovat podrobnosti o kancléřově soukromém životě, přesně řečeno o kancléřových údajných stycích s jednou známou německou televizní moderátorkou. Německý tisk informace z listu Mail on Sunday přetiskl.

Pokud nebude britský týdeník zákaz respektovat, bude pokutován částkou 250 000 euro. Ředitel listu Mail on Sunday na to reagoval vzdorně: "My vydáváme svůj list v Británii pro britské čtenáře a netušíme, proč by měl mít kancléř právo diktovat našim čtenářům, co smějí a co nesmějí číst."

Právníci listu Mail on Sunday studují, zda je rozhodnutí hamburského soudu pro ně relevantní. V Německu platí nesmírně restriktivní zákony, respektující soukromí politiků, v Británii nikoliv. Euroskeptici v Británii, včetně listu Mail on Sunday, si stěžují na plíživé rozšiřování evropských zákonných ustanovení do Británie.

Jak uvedl jeden britský právní odborník na tyto záležitosti, dosud nedošlo k žádnému případu, kdy by soudce v jedné zemi vydal soudní příkaz proti vydavateli se sídlem v jiné zemi. Avšak zákon to nyní kancléři Schröderovi umožňuje, neboť Evropská unie považuje Evropu za jedinou jurisdikci. Britští právníci však konstatují, že by žádost o soudní příkaz, jehož cílem by bylo umlčet v této věci tisk, u britského soudu neuspěla.

Problém, který se v navrženém řešení skrývá, tkví v právní interpretaci užití elektronického díla, která zoufale potřebuje inovaci nejen autorského zákona, ale zákona o knihovnictví, archivnictví a dalších právních předpisů. Restrikce, které vnáší - prozatím na smluvní bázi - pro uživatele v tuto chvíli Národní knihovna do použití tohoto archivu, překračují rámec, který by umožnil v budoucnosti její fungování jako instituce veřejně prospěšné univerzální služby, přispívající za peníze poplatníků ke všeobecné vzdělanosti v národním jazyce a chápání NK jako instituce, jejímž úkolem je uchování českého písemnictví a národní kultury. Úředníci opět přetvořili (zpotvořili) úmysly zákonodárců i vlády do podoby, vyhovující více jim než uživatelům - občanům.

1. místopředsedou US-DEU se stal senátor Jan Hadrava, dalšími místopředsedy byli zvoleni ministr pro místní rozvoj Pavel Němec, Vlastimil Ostrý a František Pelc.

Předseda mandátového a imunitního výboru horní komory a místostarosta Lokte nad Ohří na Sokolovsku, získal 191 hlasů. Pro druhého z kandidátů - poslance Františka Pelce - hlasovalo 146 unionistů. Poslanec Vlastimil Ostrý byl zvolen až ve třetím kole. Do volby řadových místopředsedů bylo nominováno 11 kandidátů, pět z nich nominaci odmítlo a podpořilo jiné kandidáty.

Mediálně známí politici Unie - do dnešního rána úřadující šéf Ivan Pilip, ministr informatiky Vladimír Mlynář, předseda poslaneckého klubu Karel Kühnl, bývalá předsedkyně Hana Marvanová ani místopředseda Senátu Jan Ruml o křesla v předsednictvu zájem neprojevili. Nekandidoval ani místopředseda Pavel Pešek. Z vedení vypadl také dosavadní místopředseda Robert Kolář. Během odpoledne opustila sjezd řada delegátů, včetně Vladimíra Mlynáře, musela volební komise měnit pravidla, aby se vůbec vedení dalo zvolit.

Premiér Vladimír Špidla (ČSSD) a místopředseda vlády Cyril Svoboda (KDU-ČSL) uvítali výsledek sjezdu. "Já Unii svobody blahopřeji k tomuto odvážnému rozhodnutí," nechal se slyšet Svoboda. Již dříve Mareš řekl, že impulsem pro odchod unie do opozice by bylo nenastartování reformy veřejných financí, vzdělávacího systému či deregulace nájemného. Dalším důvodem vidí Mareš zvolení expremiéra Miloše Zemana (ČSSD) prezidentem. Místopředseda ČSSD Gross, který je současně v současném Zemanově vyjednávacím týmu prezidentských voleb, ale soudí, že Mareš byl z kandidátů na předsedu, kteří se nabízeli, ještě nejlepší.

Předseda ODS Mirek Topolánek je rozčarován. Vidina pádu vlády je zase o kousek vzdálenější. "Myslím, že ztratili veškerý pud sebezáchovy," komentoval výsledek sjezdu. "Tím, že se Unie svobody rozhodla zůstat ve vládě, jasně řekla, kam patří," uvedl šéf nejsilnější opoziční strany. Unie se sice hlásí k pravici, vstoupila ale do vlády s ČSSD. Místopředseda ODS Petr Nečas nazval unii nevolníkem ve Špidlově vládní koalici.

Premiér Vladimír Špidla by měl podle místopředsedy ČSSD Zdeňka Škromacha zůstat v čele sociální demokracie i po její březnovém sjezdu. Nyní není doba na změnu na nejvyšším stranickém postu, řekl Škromach v pořadu Sedmička televize Nova, kde zároveň kritizoval Špidlu za jeho "nerozumný" postoj k současnému prezidentskému kandidátovi ČSSD. Ze Škromachova současného postoje je jasné, že bez zvolení Zemana prezidentem by si na židli prvního muže strany netroufal. V tom případě ale stejně není a nemůže být prvním mužem...

Podle očekávání z analýzy předchozího zasedání ÚVV ČSSD nominoval v sobotu 18. 1. 2003 ústřední výkonný výbor sociální demokracie bývalého premiéra Miloše Zemana pro druhou volbu nového českého prezidenta, která se má konat v pátek 24. 1.

Zeman už při jednání ÚVV dne 7. 12. 2002 tvrdil, že jemu nevadí, když sociální demokracie nominuje do prvního kola jiného kandidáta.

Členové ústředního výboru tentokrát Zemana zvolili téměř bez rozpravy, drtivou většinou. Jediným, kdo vystoupil proti Zemanovi, byl předseda Poslanecké sněmovny Zaorálek, kterému reálně hrozí, že židle, na které sedí, bude obětována v rámci narovnání vztahů s ODS, poškozených politikou lidí okolo Vladimíra Špidly. Špidla sám pochopil, že prohrál, a přiznal ještě před očekávanou vlnou kritiky vůči své osobě svou spoluodpovědnost za chyby, ke kterým došlo při prvním kole volby. Vyhnul se tak emocionálním hodnocením, před kterými varoval delegáty Richrad Falbr, když hovořil o nutnosti zachovat "důstojnost" jednání... Teď Špidlovi nezbývá, než se snažit, aby výsledky Miloše Zemana nebyly tak tristní jako v případě kandidáta z první volby. Kyselé hrozny... Miloš Zeman může "odpustit" jiný názor, neodpouští ale opakovaně špatný názor, který považuje za hloupost. A pat druhého kola by hloupostí byl pro většinu členů ÚVV. To dali najevo zcela zřetelně krátkostí diskuse i množstvím zvednutých rukou. Zeman nebyl jednání o své nominaci přítomen, Špidla ho prý pozval natolik chladně až urážlivě, že se Zeman rozhodl do Prahy vůbec nejet.

Podporu Zemanovi má vyjednávat pětičlenný tým v čele s místopředsedy Zdeňkem Škromachem a Stanislavem Grossem. Dalšími jeho členy budou místopředsedkyně sněmovny Jitka Kupčová a předsedové parlamentních frakcí ČSSD Milan Urban a Petr Smutný. Zeman ale stejně povede podle informací Britských listů separátní rozhovory se všemi relevantními skupinami sám.

Paradoxem politiky ČSSD je, že do vyjednávací skupiny se přihlásil předseda poslanecké frakce, zástupce vlivné středočeské lobby Urban, který je znám jako současný nejvášnivější odpůrce bývalého předsedy. Vypadá to, že zhroucení jeho představ o Pithartovi na Hradě spolu s zhroucením jeho samotného v zákulisí Hradu způsobilo jeho náhlé prozření... Tehdy se mezi dvěma z řady sklenek alkoholu v pauze mezi jednotlivými koly hlasování přiznal, že má chuť z této funkce odejít pro její nepředvídatelnost... Jeho "spleenu" se té chvíli divit nešlo, neboť do médií říkal něco, co se pak ukázalo jako diametrálně odlišné od hlasovací reality.

Stanislav Gross se role vyjednavače ujal pragmaticky a dá se mu i věřit, že se bude snažit. Už ví, že "důchodce z Vysočiny" se vrátil, a ví též, že není důležité být tentokrát v opozici, když může být v koalici. "Každá chyba se dá napravit. Věřím, že i Gross stejně jako ostatní členové týmu budou schopnými vyjednavači," řekl v sobotu spokojeně Miloš Zeman médiím.

Je možné, že Gross dokonce může na jaře zasednout po sjezdu do křesla prvního muže strany, protože málokdo doufá, že Vladimír Špidla sérii svých porážek jako předseda ČSSD přežije. Logickým pokračováním politiky ČSSD by pak byl Gross, jehož zjevné soupeření o vliv s Milošem Zemanem přešlo už v době, kdy se stal ministrem vnitra. Od té doby udělal politickou maturitu a dnes je vnímán prakticky všemi skupinami jako nejobratnější politik ČSSD. I když k levici ve straně má vztahy horší, je oceňováno, že nezasáhl negativním způsobem do tvorby dlouhodobého i střednědobého programu a nechal jeho přípravu na odborných komisích. Učinil tak gesto, které ukončilo více než osm let trvající skrytou válku několika frakcí ve straně, o které je i rozsáhlá analýza Co ČSSD zasila, to také sklidila. "Válečnou sekyru" vykopal opět nyní Vladimír Špidla nerespektováním výsledku referenda ČSSD o prezidentovi, spekulacemi okolo Motejla, Grulicha a navržením Bureše, kterého nakonec nevolili ani ti, kteří souhlasili předtím s jeho nominací a podepsali se pod ni.

Velmi kysele se tvářila i Petra Buzková, ale držela se statečně celý den. I když novináři z televize po ní chtěli "silnější výrok", "nejdéle sloužící" odpůrkyně politiky Miloše Zemana se realisticky zdržela zásadnějších komentářů a nedala slovy příliš najevo své rozčarování. Nebylo to ani nutné, její obličej hovořil místo ní jasně...

Petr Pithart se další volby účastnit nebude a hlavním Zemanovým soupeřem tedy bude podle očekávání Václav Klaus. Unionisté sice vyhrožují senátorkou Moserovou, ale nikdo její nominaci ani je samé už nebere vážně. Zemana zřejmě podpoří komunističtí poslanci, Klause by asi podpořili v nouzi nejvyšší pouze neúčastí při hlasování v třetím kole, čímž by snížili kvórum a ke zvolení by stačilo pro vítěze méně hlasů. Jak jsme v Britských listech předpovídali v článku Do první volby prezidenta jde druhá garnitura, prezidentem ČR bude zřejmě zvolen ten kandidát, na jehož zvolení se v kuloárech shodnou zejména poslanci ČSSD, KSČM a ODS. První kolo druhé volby bude tzv. "očuchávací", ve kterém se vyloučí ostatní kandidáti a ověří se předem dohodnuté počty hlasů pro favority. Druhé bude nejzásadnější - "poměřovací", při kterém se sečtou jednotlivé "koalice" a rozhodne se tak o vítězi, který sice nedostane podmínkami volby požadované hlasy, ale jeho výsledek bude signálem pro reakce lobbistů v kole třetím. Dá se totiž předpokládat rozsáhlá série vyjednávání mezi prvním a druhým kolem, a nakonec dohoda "opozičně smluvních" stran, že ten, kdo dostane v druhém kole méně hlasů, doporučí svým příznivcům volbu protivníka v kole třetím. Tím se předejde rozčarování z patového výsledku a možnosti "autentické koaliční opozice" obhajovat přímou volbu, v níž může zvítězit i Jaromír Jágr...

Dohoda favoritů se nedala předpokládat v první volbě, neboť na druhé straně nebyl stejně silný protivník. Pithart musel být poražen.

Tak může být v pátek prezident zvolen minimální většinou 141 hlasů z 281 (nebo i méně, pokud odejde nějkterý klub ze sálu). Dá se předpokládat, že "protizemanovců" v ČSSD bude výrazně méně než bylo "protiburešovců", maximálně 8 - 11. Několik lidovců a jeden unionista už dnes také ví, že s jejich hlasem může Zeman počítat. Říci to však do poslední chvíle nemohou. V jejich případě by byly vnitrostranické důsledky fatální. Znamenalo by to ale, že ve třetím kole, kde se setře rozdíl mezi poměrem sil v Senátu a Sněmovně, by měl získat většinu Miloš Zeman. Musel by ale zvítězit ve Sněmovně (q101/200), neboť v Senátu očekávaně vyhraje Václav Klaus (q41/81).

Jinými slovy: vyhraje-li Zeman, ODS za to zřejmě dostane četné ústupky od ČSSD, vyhraje-li Klaus, bude to důsledkem kuloárových ústupků ODS vůči ČSSD. Komunisté vědí, že dohoda s Klausem je pouze taktická, zatímco dohoda se Zemanem je strategickým rozhodnutím, které pro ně může otevřít mnohé možnosti - i v jejich vlastní straně. I Klaus by už uvítal, kdyby při volbě prezidenta dostal některé hlasy KSČM - to ale - zdá se - hrozí pouze v případě, kdyby z prvního kola odešel Miloš Zeman poražen. Očekává se všeobecně, že komunisté proto nakonec veřejně, předvídatelně a většinově podpoří Zemana. Dny příznivců křehké "koalice s koalicí" jsou, jak se zdá, definitivně sečteny...

To, zda tedy vyhraje Zeman či Klaus, bude záviset nakonec stejně na kuloárové dohodě ČSSD s ODS...

Sněmovna ve čtvrtek 16. 1. 2003 po celodenní rozpravě nerozhodla, další jednání pokračovalo od pátečního rána. Nakonec byly po bouřlivé rozpravě přijaty pozměňující názory Jana Kasala, upřesňující českou účast ve válce s Irákem jednoznačným mandátem této mise ze strany OSN. Bez tohoto mandátu smí vojáci plnit pouze humanitární úkoly.

Pragmatici seskupení kolem ministra Mareše se budou za každou cenu udržet US ve vládě. Chápou, že jedině tak mají jistotu existenčního zajištění alespoň do konce volebního období. Chápou, že stávající propad preferencí pod pětiprocentní hranici a s tím spojený odliv členstva i sponzorů je pro US smrtící.

Oslovili sme preto Jána Čarnogurského a Eduarda Chmelára. Obaja stáli pri zrode iniciatívy a zároveň vychádzajú z rôzných ideologických táborov.

Mnohé medzinárodné problémy ponúkajú iba ponurú voľbu medzi zlým a menej zlým riešením a súčasný spor o Irak stavia túto dilemu do nezvyčajne ďalekosiahlej a zložitej perspektívy. Nie je to jednoducho len otázka zaobchádzania s mimoriadne nepríjemným a agresívnym tyranom, ktorý zrejme nie je ďaleko od výroby jadrových zbraní.

Treba zvážiť aj iné dôležité otázky -- riziká súvisiace s najdôležitejším zdrojom ropy na svete, ktoré tým ovplyvňujú aj svetovú ekonomiku; nestabilná politická situácia na Blízkom východe, ktorou otriasol najmä násilný a emotívny boj medzi Izraelom a Palestínčanmi; možnosť, že americký zásah v Iraku by zvrhol niektoré menej stabilné vlády v regióne; narastajúce nepriateľstvo medzi časťami islamského sveta a Západom; dosah invázie v Iraku na medzinárodnú solidaritu vo "vojne proti terorizmu" a na celosvetovú nevôľu voči idei agresívnej a unilaterálnej hegemónie Spojených štátov, ako to naznačuje nová doktrína americkej preventívnej akcie a dokumenty, napríklad nedávno publikovaná Národná bezpečnostná stratégia Spojených štátov amerických.

Když v r. 1968 okupovala Československo "spojenecká" vojska, vnesl Leonid Brežněv do zahraničně politické doktríny Varšavské smlouvy nový koncept omezené svrchovanosti socialistických států. Varšavská smlouva byla ovšem v té době v opozici k "demokratickému" světu. Jestliže se dnes Česká republika považuje za demokratický stát, může se přihlásit nyní k Bushovu konceptu omezené svrchovanosti států jen za předpokladu, že se vrátí do Brežněvových časů. Stejně jako nemůže existovat demokratický stát bez respektu ke svobodě každého občana, musí v zahraniční politice respektovat svrchovanost jiných států.

Farmáři Tonymu Martinovi, který dosud strávil tři roky ve vězení za to, že zastřelil mladistvého zloděje, který se mu vloupal do domu, byla odmítnuta žádost o podmíněné propuštění. Jeho trest mu vyprší 28. července. Martinův případ vyvolal před třemi lety velké množství kontroverze. V roce 1999 Martin zastřelil brokovnicí, kterou měl v ilegálním držení, šestnáctiletého Freda Barrase, který se mu vloupal do domu. Martin byl možností vloupání na své osamělé, zanedbané farmě posedlý a většinu doby trávil v domě na stráži čekáním na lupiče.

V roce 2000 byl Martin odsouzen za vraždu. To vyvolalo obrovskou kontroverzi a debatu o zločinnosti na venkově a na právu majitelů domů a pozemků bránit svůj majetek. Mnoho místních lidí proti rozsudku tehdy protestovalo.

Podrobnosti v angličtině jsou např. zde a zde

Na tři petice proti válce vůči Iráku upozorňuje Darius Nosreti a doporučuje, aby je lidé podepsali a předali povědomí o nich dál:

1. Petice NIKOLIV NAŠÍM JMÉNEM, kterou inicioval mimo jiné i prof. Keller a Milan Nápravník, plný text petice je i v archivu Britských listů
2. NO to Bombing Iraq (anglicky)
3. Petice Hnutí za přímou demokraci Válka - NE mým jménem !

Na Slovensku sa vlády, zastávajúcej záujmy "ponížených a urazených", asi tak skoro nedočkáme. Oligarchia, ktorá sa nám tu rozliezla, si myslí, že je tu naveky. Vývoj posledných rokov vo Venezuele, kde bývalý plukovník Hugo Chávez demokraticky porazil celú bývalú vládnucu kliku -- jej vládne i opozičné krídlo -- naznačuje, že by sa mohla mýliť. Súčasný boj proti Chávezovej vláde je však zároveň varovaním, že za takéto víťazstvá treba zaplatiť vysokú daň. Ak človek verí správam, ktoré o Venezuele podávajú hlavné médiá, musí mu vŕtať v hlave, ako to, že je Chávez ešte prezidentom.

Od začátku února budou k dispozici Britské listy uživatelům v tištěné formě ve videokavárně v Příbrami, Dlouhá ulice 93, Příbram 2, napsal nám Tomáš Božek.

Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník. Veškeré informace o tom, jak jsou darované peníze využívány, pravidelně zveřejňujeme. Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet č.: 431349001/2400 (2400 je kód banky), eBanka, a. s. Ovocný trh 8, 117 19 Praha 1. Variabilní symbol pro příspěvky 2002 (ti, po nichž chce banka konstantní symbol, mohou použít 0558).Finanční dary Občanskému sdružení jsou odečitatelné od základu daně z příjmu.