Drogový servis

Původně jich vystoupilo osm. Šest lidí kolem 17 let a dvě zhruba o deset let starší snědé osoby. Dva výše popsaní se venku do sebe pustili okamžitě. Pozoruhodné bylo, že zbylých pět bělochů šestému nepomáhalo a odklidilo se hned stranou s tím druhým. Ten svému parťákovi také nepomáhal. Neměl kulicha, zato mu z hlavy svítily heroinově úzké zorničky a zažloutlé bělmo pokročilého uživatele. Spojka přivezla zákazníky. Dealer většinou čeká někde za rohem a spojka mezitím vybere peníze. Za to má podíl v naturáliích. V okolních davech se to spolehlivě ztratí. Pomoci okradenému nebo se na to vykašlat?

Nenastoupit se ženou a osmiletým dítětem do vozu a zasahovat do nejasné historky v mrazivém podvečeru po odpoledním krmení kachen? Ani náhodou. V televizi dávají Balzaca a doma čeká večeře. Navíc mobil v kapsičce na popruhu baťohu nosí dneska už jen blázen nebo marnotratník.

Pokud si jel pro heroin a kolega pushera mu šlohnul telefon, tak hrubější vymáhání přístroje způsobí, že jemu nebo všem odmítnou prodat zboží. Potřeba většinou zvítězí nad zbytečnou hrdostí.

Na Andělu každý spěchá a je rád, že nehoda nepotkala jeho. V policii se tam všeobecně věří méně než na Ježíška a revizor v tramvaji si ani neškrtne. Za štěstí je všemi bez rozdílu považováno, když se cesta obejde bez oslovení páchnoucím individuem požadujícím vehementně místní daň -- chlastovné. Fetovné nebylo ještě zavedeno, ale kdo ví...

Zmatená Romka

Další den. Z dychtivých obličejů chystajících se zdola nastoupit, vyčnívá dlouhovlasá tlustá olašská cikánka. Blokuje nástup cestujících nahoru do Košíř a sídlišť Motol a Řepy. Hej pani, jede se tudy na Karlak?" oslovuje ze schůdků ženu uvnitř devítky. Cikánka a nevyzná se kudy z Anděla na Karlovo náměstí? To je divný, ale třeba je tu na návštěvě.

Od oslovené bělošky dostává slušné vysvětlení, že to je na druhou stranu desítkou. Snědá občanka je napůl obrácená k ní, napůl ven, neříká Á ani Bé a dere se zase pryč. Tam se k ní přidává druhá a pomalu se šourají k zábradlí u vedlejšího kolejiště. Tramvaj neujede ani dva metry a někdo pronese nahlas: "Vona mi šlohla peněženku."

Druhá v davu totiž hbitě prošacovala nastupující, první obstarala tlačenici. Obvyklý postup. Někdy bývá ještě v davu rozptýleno několik vypasených cigánských chasníků. To kdyby okradený náhodou protestoval. Útočí pak většinou z boku nebo ze zadu, odvedou pozornost a zmizí.

Větrání tašek

O dva dny později přichází zachmuřená spolubydlící. Její první slova "já se na to vyseru", signalizují pro ni neobvykle nedobrou náladu. Před pár týdny zašité díry prořezané zlodějem v batůžku spořádaně opravila. Od té doby nastoupí, sundá ho ze zad a strká pod nohy, pokud možno pod sedačku a hlídá. Dneska přibyla další díra. Je nazašitelná, vypadalo by to hnusně. Nový batoh bude stát minimálně pět stovek.

Neztratilo se nic, protože zcizitelného tam ani nic nebylo.

Do třetice všeho dobrého a o den později žena po příchodu z práce vypráví: "Viděla jsem ve čtyřce babičku, takovou tu klasickou s šedivými kudrlinkami, jak se přehrabuje v rozříznuté kabelce." Rezignovaně pak vystupovala na Karlově náměstí. Neříkala nic. Možná jí tam nechali klíče a jídlenku.

Ztrácet čas dvou až tříhodinovým vysedáním na policejní stanici a o měsíc později dostat zprávu o odložení případu už nikdo nehodlá. Policisté ho často ani nepošlou. Na místním oddělení Prahy 5 -- Košíře stejně před nedávnem několik policistů skončilo za zlodějnu za katrem a další museli převelet, aby nedopadli podobně. To znamená, že místní oddělení stejně nefunguje. Lepší je zablokovat kartu, dojet domů, vyměnit zámek a doufat, že parazit doklady odhodí a poctivý nálezce se ohlásí.

Kde jsou bílí hrdinové?

Nechuť nebo neschopnost kriminalistů k akcím mimo Václavák a turistické centrum otravuje život všem. Proč nejezdí po dvou, po třech v civilu na linkách 22, 9, 7 nebo 26 ? Neradi se mačkají, je na ně zima a proto jezdí autem? Možná tam jsou, ale jsou tak tajní, že ani zasahovat nemůžou.

Problém Anděl řeší dnes a denně rodiče školáků. Než aby pro ně vybrali po školce nebo páté třídě školu na druhé straně Anděla, dají přednost klidnému, ale horšímu ústavu jinde.

Romská komunita určitě také není nadšená, čas od času si je totiž někdo splete a zmydlí i jinak normálního občana snědé pleti. Ten se přitom pachtí za denním chlebem stejně jako my, hlídá si nákup a ještě musí dávat pozor na vesměs podmračené Čechy.

Cikáni si pod sebou prostě řežou větev. Cynicky zneužívají toho, co je slušným lidem tlučeno do hlavy. Jsem slušný = nejsem rasista. I když pak takový slušňoch přistihne snědou pazouru u nějaké kapsy, pečlivě váží reakci. Pachatel naopak spustí palbu: "To jako týý vole kradu, když sem černej, jo? Co si vo sobě mysliš?" Ty věty nejsou vymyšlené, jsou z Malostranského náměstí, linky 22 a konce léta 2002. Co takhle léčivo v podobě poznávacího zájezdu partičky skinheadů? Proč se trapně flákají s pochodněmi u Maizlovky? Mohli by vyřídit čórkaře u Anděla a pak se nechat sebrat za výtržnost. Byl by pokoj.

Poznámka: Autor nesnáší smradlavá, drzá a olezlá individua jakékoliv barvy pleti a národnosti.