Někde voda stoupla výš než zachytily nejstarší kroniky, někde se podařilo - s využitím všech dostupných technických i lidských možností - i takovéto vodě odolat. Ve většině případů ale plavalo všechno, dokonce i panely, z kterých byly konstruovány stropy garáží. Plavaly i mnohatunové barely, plavaly i vagóny s cisternami na chemikálie. Ve Spolaně Neratovice se skladovalo do minulých dnů 50 druhu chemikálií. Většina z nich není mísitelná s vodou. Většina z nich je škodlivá lidskému zdraví i zdraví přírody. Některé z nich jsou prudkými jedy, žíravinami, karcinogeny či defolianty... Nikdo nepočítal s tím, že řeka by mohla překročit hladinu stoleté "plánované" vody, nikdo nepočítal - a to ani při krizovém plánování a hydrologických projektech - s tím, že by Labe mohlo téct proti proudu. Stalo se. Stalo se i ve slepém ramenu Labe, které se přimyká ke Spolaně Neratovice. Výsledek označili odborníci za katastrofu.

FOTOREPORTÁŽ Jana Papeže z areálu Spolany a zevnitř skladu, ve kterém došlo k úniku chlóru.

Jan Papež, prezident České asociace zpracovatelů povodňových plánů, se rozhodl podat trestní oznámení na (primitivního) reportéra televize Nova Tunu za to, že navzdory varování zkreslil Papežovy informace z tiskové konference ve Spolaně a rozšířil tak "nepodloženou poplašnou zprávu". "Žádnému redaktorovi nedovolím, aby zkresloval mé vysoce profesionální hodnocení a vytrhával věci ze souvislostí," píše Jan Papež.

Nepřekvapuje, že "reportér" Tuna zřejmě zkreslil informace z tiskové konference, dikci Jana Papeže přesto považujeme za nepřijatelnou. Víme, že televize Nova svou manipulativní praxí systematicky a dlouho škodí v České republice veřejnému zájmu.

Přesto však musejí existovat i v krizové situaci jiné, "méně vojenské", způsoby nápravy. (I údajné řešení problémů ve Spolaně rozhodnutím zavést tam "stanné právo" připomíná trošku operetní vojenský puč. Jestli neprojevují sociálně demokratičtí ministři někdy trochu chlapecké tendence hrát si na vojáky...:) Jak by zrovna vojáci vyřešili tamější chaos?)

Je alarmující, pokud by vláda chtěla bránit pluralitnímu a nezávislému hodnocení situace a projevila tendenci vnutit národu jen svou jedinou, "vojenskou" interpretaci. To i v krizích veřejnému zájmu škodí, stejně tak, jako mu škodí nekvalitní sdělovací prostředky. Vláda nemá patent na rozum.

Jan Papež je nyní, naštěstí, v této věci zjevně "silou dobra", avšak není přece vyloučeno, že by o obdobné potrestání novináře mohl usilovat někdo, kdo by zamýšlel pravý stav v podniku Spolana před veřejností zamlčet.

Parlament měl ovšem dávno vybudovat struktury, které by - nikoliv trestním stíháním - od médií, zejména od televize, vynucovaly pluralitní, kvalitní a odpovědnou, nezávislou žurnalistiku.

Musí existovat možnost, aby byla média potrestána za zveřejnění prokazatelně nepravdivých informací, například pokutou či civilním soudním sporem. Trestní stíhání za publikaci poplašné zprávy je však, zejména v postkomunistickém prostředí, ale i jinde, zneužitelné proti demokracii.

Prezident České asociace zpracovatelů povodňových plánů Jan Papež podal trestní oznámení na redaktora Novy Tunu mimo jiné proto, "aby se již jednou provždy definovaly způsoby práce médií při informování obyvatelstva v době stavu nouze a jiných krizových stavů." To mi připadá stejně komické, jako kdyby požadoval, aby ženy prostitutky na vojnu odchodivší vojáků byly pro jistotu vybaveny pásy cudnosti, které by jim znemožnily pohlavní styk. Jakkoliv chápu jeho rozezlení nad neúplným podání informací TV Nova, jeho výchovný polovojenský apel ("Žádnému redaktorovi nedovolím, aby zkresloval mé vysoce profesionální hodnocení a vytrhával věci ze souvislostí") však lehce smrdí totalitou, v níž řízená a moderovaná osvěta měla tzv. nezastupitelnou roli.

Zatímco média donekonečna omílala informace o tom, jak se velká voda v Praze řítí na Staré Město a Malou Stranu, byla už dávno tiše zaplavena Libeň. Tamní se o blížící se velké vodě dozvěděli až v poslední chvíli, kdy už nestihli ze svých domovů a firem zachránit to, co by se zachránit dalo, kdyby byli informováni včas.

V ulici Voctářově zástupcům nakladatelství Ivo Železného představitelé města do poslední chvíle tvrdili, že velká voda nehrozí a vše je pod kontrolou, jak nám sdělila Eva Kaiserová. Zde se můžete podívat, jak dopadl jeho knižní sklad... Prý v důsledku tahanic s - neefektivní - pojišťovnou nebyl pojištěn...

"Povodně těžce zasáhly i řadu nakladatelů, mezi nimiž je i nakladatelství Ivo Železný, píše jeho ředitel v dopise, datovaném 25. srpna a pokračuje:. Podle prvního odhadu škoda v naší distribuční firmě Distri Železný činí přes 6 000 000 Kč. Kromě počítačů a asi třetiny zásob jsme nezachránili ani papírek - sklad byl ve Voctářově 18 v Libni, tudíž až pod střechu pod vodou.

Nakladatelství Ivo Železný je doposud bez proudu a telefonu," uvádí dále Ivo Železný: "Podstatnou část zničených zásob ze zatopeného skladu tvoří právě nejaktuálnější nejprodejnější knihy nakladatelství v hodnotě přes 5 000 000,--. Za milion byly zničeny knihy další téměř stovky nakladatelů. Obdobně byla postižena nakladatelství Pragma, Slon, Freytag a Berndt, BB-art, Gallery a další. Navíc byla postižena i řada knihkupců, ať už přímo povodněmi jako knihkupectví U slona v Písku, Fišer v Praze a další, nebo značným poklesem obratu. "

James Baker, americký ministr zahraničních věcí za vlády George Bushe seniora, varoval v nedělním vydání listu New York Times, aby se Spojené státy nepokoušely vést samy válku proti Iráku. "Pan prezident by měl odmítnout rady těch, kdož mu to doporučují," uvedl. Před ním varovali před vojenskými akcemi proti Iráku Brent Snowcroft, poradce pro národní bezpečnost v první Bushově vládě, Lawrence Eagelburger, který byl americkým ministrem zahraničních věcí po Bakerovi, a dokonce i Henry Kissinger, americký ministr zahraničních věcí za Nixona a Forda, se mlhavě vyjádřil ve prospěch "mezinárodní spolupráce". (Podrobnosti v angličtině jsou např. zde.)

Baker argumentoval, že je sice správné snažit se svrhnout Saddáma Husajna, ale varoval, že operace nebude rychlá, levná ani nekrvavá a že by o ní Spojené státz neměly uvažovat, dokud nepožádají OSN, aby donutila Saddáma Husajna přijmout nový, přísný program inspekcí, zda nevyrábí zbraně.

Ani jeden ze štábů (včetně ekologů), které doposud navštívily nucený přístav velkoobjemových přepravních kontejnerů u Štěpánského mostu v obci Obříství u Neratovic, neuhodila do očí podivná věc. Zatímco většina sudů má předpisové označení obsahu pomocí mezinárodního kódování CAS a ještě doplňkovou textovou informaci, tři sudy ji nemají...

Jaké označení nesl původně sud č. SPOU 100-258-9 / CS 2276, sud SPOU 100-274-2 / CS 2276 a sud SPOU 100-292-7 / CS 2276?

Jinými slovy: jakou chemikálii obsahovaly tyto sudy původně, než se dostaly nedobrovolně z areálu Spolany do rozvodněné řeky? Kdo byl první v jejich novém "přístavišti" a kdo je uvazoval ke stromům tenkým řetězem a horolezeckým lanem? Je o této zabezpečovací návštěvě nějaká fotodokumentace či video?

Tyto kontejnery byly 20. 8. v době, kdy jsem je já fotografoval, bez označení obsahu i jeho nebezpečnosti, které bylo pečlivě strženo, nikoliv smyto povodňovou vodou. Na informaci může odpovědět pouze vedení Spolany Neratovice a já doufám, že odpoví rychle a přesně...

Lidem v promočených montérkách pak ve smradlavou vodou zatápěných tunelech šlo doslova o kejhák, když napravovali jejich hru na krizový protipovodňový štáb.

Z bojovky bylo drama

A z dramatu potupná porážka. Podle dostupných informací začala během středy voda přes povrchové protipovodňové stěny pronikat nejprve do stanice Invalidovna. Když začala po schodech téct dolů, obsluha nečekala a vysunula tzv. atomový uzávěr pod eskalátory. Povídá se, že příslušný dispečer okamžitě obvinil příslušné pracovníky z anarchie, z překročení pravomocí a přikázal jim uzávěr znovu otevřít. Naštěstí neposlechli a poslali ho do háje.

Stejná tragikomedie se odehrávala na stanicích Křižíkova a Palmovka. Tu zradil proud špinavé vody od supermarketu Delvita. Čas běžel a dispečeři stále odmítali aktivovat a zatáhnout traťové i staniční předěly. Jako první byl pak spuštěn předěl mezi Palmovkou a Invalidovnou. Ale do té už vnikala voda kabelovými průchodkami zpod eskalátorů a kolem atomových vrat stříkaly vodorovné proudy vody. Křižíkova dopadla stejně.

To všechno přes maximální výkon automatických čerpadel řízených plováky.

Poznámka JČ: Děkujeme všem očitým svědkům, současným i bývalým zaměstnancům pražského metra, kteří nám poskytli tyto informace. Zachováváme jejich anonymitu, protože si uvědomujeme, že by se při své práci mohli octnout v pracovněprávním ohrožení. Dodnes někteří jejich nadřízení mohou klást loajalitu k vedení firmy nad občanskou povinnost a potřebu objektivně informovat. (Viz též zde a a zde.)

O tom, kdo a kde bude čerpat vodu ze zaplaveného pražského metra, nerozhoduje výkonnost čerpadel daného záchranného týmu. Místa, kde se bude čerpat nejdéle, obsazují společnosti vlastněné politicko-ekonomickými bratrstvy 90. let dvacátého století. Tak byli minimálně z nejhlubší stanice Florenc vykázáni dánští záchranáři. Nejlukrativnější místa obsadila společnost Subterra s méně výkonnými čerpadly, kterou podle obchodního rejstříku dosud ovládá stejná finanční skupina jako již zaniklý deník Super.

Na internetových stránkách ČHMÚ (jinak samozřejmě díky za ně, třeba za takové satelitní snímky z NOAA, radarové snímky ale i grafy meteorologických veličin z Prahy Libuše či vertikální profily teplot tamtéž) se můžeme dočíst, že ústav během své existence vyprodukoval dvě "stěžejní díla": Atlas podnebí (vyšel r. 1958) a pozdější Hydrologický atlas (r. 1976, pamatuji-li se dobře).

Jsa šťastným majitelem prvního díla, nalistoval jsem si tedy pro srovnání stránku "Srážky v srpnu". Jde zřejmě o průměr za léta 1908 - 1958. Koukám na ty dvě podrobné mapy, padesátiletý průměr versus úhrn za týden od 6. 8. 2002, srovnávám jejich údaje a nemohu se ubránit několika jednoduchým otázkám. Možná bude odpověď na ně zajímat i další čtenáře.

Studenti Univerzity Karlovy zřídili Centrum pro dobrovolníky, kde je možné hlásit se s pomocí, píše Barbora Osvaldová. Telefon (02) 7191 4217 nebo (02) 7191 4218. Bohužel se jim hlásí málo lidí, a co je ještě smutnější, málo studentů. Praha přitom potřebuje stále ještě spoustu dobrovolníků.

se vám zobrazí, když si ve svém prohlížeči zakliknete češtinu. Např. v Internet Exploreru: Nástroje (Tools), Možnosti (Internet Options), pak Jazyky (Languages).

Nový správce redakčního systému Britských listů Dominik Joe Pantůček nyní energicky dokončuje různé dosud nedodělané funkce redakčního systému, za což mu velmi děkujeme. Právě byl zprovozněn seznam článků podle autorů, zatím od 1. 10. 2001. Klikněte na Autory Britských listů a v seznamu pak u každého jména na uvedený počet článků: zobrazí se vám odkazy na všechny texty, které jednotliví autoři pro BL napsali od loňského října.

Dominik Joe Pantůček zprovoznil chronologický archiv, obsahující jednotlivé články starších vydání Britských listů, viz zde a pravý horní roh stránky BL nad kalendářem (který vám umožňuje, kliknutím na jednotlivá data, také přístup ke starším vydání časopisu).

Hledáme spolupracovníky, kteří by byli ochotni v zájmu nezávislé, investigativní, neúplatné práce ve prospěch české společnosti věnovat Britským listům několik hodin práce týdně, zejména psaním článků o nejrůznějších aspektech života české společnosti, o těch tématech, které se týkají obyčejných lidí (nezajímá nás příliš, co tvrdí politikové a "profesionální" novináři). Usilujeme o získání nezávislých financí z mezinárodních zdrojů, a tak doufáme, že práce případných spolupracovníků bude v dlouhodobější perspektivě honorována.

Pište prosím na tuto adresu redakce. Děkuji.

Šéfredaktor.