Podle Jana Papeže redaktor Tuna hrubě zkreslil obsah jeho brífinku, když zveřejnil pouze hodnocení rizik, ale již neřekl, jaké je řešení těchto rizik, a tím se údajně dopustil trestného činu šíření poplašné zprávy a šíření paniky mezi obyvatelstvem.

Obávám se, že chtít direktivně kultivovat bulvární média ("Žádám o okamžité vyšetřování, neboť je nebezpečí z prodlení a panika okolo Spolany Neratovice by se mohla šířit") je potíž a možná by bylo efektivnější v nich rovnou ustanovit polovojenský krizový štáb a postavit je mimo zákon ("Dal jsem jim lhůtu 15 minut, aby se na mě obrátili a dementi uveřejnili."). Zdá se, že uražená ješitnost je možná tím hlavním zdrojem Papežovy kritiky, vůči reportéru Tunovi.

Úsměvná je také v této situaci argumentace Jana Papeže ve věci vytváření paniky mezi obyvatelstvem ze strany TV Nova a tím možného negativního dopadu na náladu obyvatelstva v České republice. Nebyl to snad ale právě on, kdo mohl učinit totéž veřejným přirovnáním Spolany Neratovice k sovětskému Černobylu?

Není pohrávání si s mediálními ikonami stejně nebezpečné jako zprostředkování jednostranných informací? Domnívám se, že bez ohledu na to, kdo je a není "silou dobra" (což je v našem prostředí velmi nejistá karta), jsou podobná trestní oznámení jen gestem, které ve skutečnosti nemůže demokracii sloužit.