Dědictví lhostejné minulosti a dědictví lhostejné přítomnosti

Jako u každé staré chemické výroby jsou v areálu závodu pozůstatky minulých dob. Můžeme je nazývat jakkoliv, můžeme své otce i dědy obviňovat z čehokoli, minulost nevrátíme. Můžeme ji dnes, jsme-li alespoň o trochu moudřejší, odčinit. Inteligencí a prací. Nejjednodušší i nejhloupější zároveň je říci, že chemickou výrobu nepotřebujeme. Laciná demagogie ale nevede k zodpovědnosti ani k realitě. Chemickou výrobu potřebujeme, potřebovat ji budeme i nadále. Dovozem nic nevyřešíme, neb ten se musí něčím jiným platit. Musíme tedy umět vyrábět. Kvalitně i bezpečně. Musíme se naučit (pokud to ještě neumíme) nepodceňovat strohou řeč vzorců, výpočtů a nákresů, nepodceňovat techniky, inženýry či "bezpečáky". Abychom už neopakovali "politické" rozhodovací procesy minulých desetiletí.

V některých případech starých chemických hříchů ve Spolaně se jedná o objekty s technickým zařízením, někde se jedná o skladované látky různé až hrůzné chemické povahy, jinde jde o kontaminovanou zeminu či nebezpečné kaly. Ze známých zátěží Spolany jde především o zeminu kontaminovanou sloučeninami rtuti, terén u dvou starých budov s významnou koncentrací dioxinů a dvě budovy dioxiny "promořené". Zároveň je v tomto podniku i bezpočet kalových jímek, chemické kanalizace, množství zásobníků, včetně dvojice skladů se strategickými zásobami chlóru. Podle vyjádření vedoucího zásahu plukovníka Jana Žižky z Hasičského záchranného sboru se právě zde ukázaly hranice krizového plánování. Stoletá voda v plánech je. Vyšším stavem, případně vodou přitékající proti proudu Labe, se nikdo v plánech nezabýval. Tentokrát byla voda o metr výš než inženýry "plánovaná" voda stoletá. Tedy prakticky všude. V takové situaci má například prázdný zásobník chlóru po zaplavení skladu vodou tak velký vztlak, že je prakticky nemožné jej ukotvit.

Při jednoduchém výpočtu je nám to jasné. Osmdesát tun výtlaku je osmdesát tun. Pokus o zabezpečení "plovoucích" zásobníků jejich podepřením o stropní konstrukci ocelovými trubkami skončil protržením stropu skladu.

Povolilo nejslabší místo - obslužné lávky nad zásobníky a jednotlivá propojovací potrubí. Uhlíkatá ocel, ze které jsou lávky i konstrukce vyrobeny, má své limity pevnosti. Přečerpávání z jednoho do druhého zásobníku velmi rychle ukázalo netěsnosti...

Následoval únik plynného chlóru do prostor skladu a vzápětí do ovzduší. Oblak, jehož charakteristické žlutozelené zbarvení bylo dobře patrné, nebylo možné nepozorovat, a to již při relativně malém uniklém množství... Uniklo ale daleko více. V plynné i kapalné formě. V jedné nádrži bylo při záplavách přes 80 tun chlóru, ve druhé 14 a ve třetí cca 12 tun. Ostatních sedm bylo skoro prázdných, obsahovaly ale plynný chlór. Znamená to, že do dnešního dne uniklo nebo bylo povodňovou vodou "zpracováno" na chlornany a chloridy cca 90 tun prudce jedovatého chloru!

Problémy druhu Homo sapiens chemicus

Mediálně se jedná o jistě daleko jímavější záležitost než u suchého konstatování, kterým směrem byla odplavena kontaminovaná zemina, případně jestli velká voda nemohla v některých místech zasažených nebezpečnými chemickými látkami tyto látky odplavit. Chemie slouží lidem doslova pohádkovým způsobem, pokud je pod kontrolou.

Pokud pod kontrolou není, začínají lidem problémy. Zvláště, mají-li odpovědnost za evidenci množství chemických látek a jsou-li zodpovědní za technologické procesy jejich zpracování. Každý závod či podnik má a musí mít pečlivou evidenci vlastních kontejnerů na jakékoliv látky, včetně přesných záznamů o jejich pohybu.

Je nepochopitelné, že nebyla dosud podána jasná informace o uplavaných kontejnerech, nalezených v okolí Neratovic. Je v evidenci nepořádek?

Bylo v kontejnerech něco jiného, než říkají popisky?

Plaváček je krásnou postavou našeho dětství. Plaváček v podobě kontejneru - třebas prázdného s obsahem zbytku neidentifikovaných chemických látek - se může stát noční můrou.

Bylo by asi žádoucí - tak jako se podařilo zevrubně a uspokojivě zodpovědět otázky spojené se zásobami chlóru - vyjasnit urychleně i záležitost všech nalezených kontejnerů.

Pokud nejde o záměr, je zbytečné nechávat veřejné mínění bez odpovědi. Pokud o záměr jde, je načase s tím něco dělat.

Má příroda paměť? Tak to nám buď Bůh milostiv...

O dioxinech obsažených ve zdivu dvou budov závodu se již psalo několikrát a řešení tohoto problému je možné. Otázkou je, jaké jiné staré ekologické zátěže Spolana ohlásila či neohlásila příslušnému ministerstvu s tím, že by měly být i likvidovány před dalším postupem nedaleké privatizace. Logickou navazující otázkou je, jak výsledek povodní ovlivní práce na likvidaci těchto starých ekologických zátěží.

Na rozdíl od laiků nepovažuji za žádný problém mediálně prezentovanou plující cisternu. Naopak hluboce smekám před tím vedoucím pracovníkem, který vagóny plné chemikálií předisponoval do vyšších poloh závodu a prázdné ponechal na níže položených kolejích. Plavaly pak (snad) jen ty prázdné...

Otázek, které se vynořují, je samozřejmě řada a některé by měly v nejbližší době ovlivnit zákonné a podzákonné normy či závazné projektové, technické či technologické postupy. Bylo by naivní domnívat se, že povodně, orkány a jiné přírodní katastrofy se tou letošní vyčerpaly. Je čas na úklid - odstranění škod, zhodnocení výsledků, vyhodnocení osobní odpovědnosti všech zúčastněných. I osoby ředitele závodu Spolana Neratovice.

Vzápětí bude čas i na a technickou a legislativní práci. Proto, aby příští orkán či povodeň nebyla tou poslední, kterou zažijeme.

Autor je poslancem Parlamentu České republiky.