Paradoxní je, že žijeme v době, která si je - snad nejvíc v historii - vědoma, že je zapotřebí udržovat v zájmu zdraví štíhlou linii. Přesto však všichni tloustneme. Lidé na Západě jsou nyní o deset procent tlustší než před dvaceti lety. Lidé v Americe sice pojídají potraviny s nízkým obsahem tuku, ale kompenzují to cukry a fruktózou a rafinovanými syrupy. Pro lidi je nesmírně lákavé pojídat kombinaci tuků a cukru.

Důsledkem démonizace tuků bylo, že se lidé vrhli na konzumaci cukrů a škrobu. Zejména v Americe je hubnutí kontraproduktivní, protože lidi, ze smutku, že se jim nedaří držet dietu, jí víc, než by jedli, kdyby nehubli.

Zajímavé však je, že obtloustlejší lidé nepropadají většinou těžším psychiatrickým chorobám. Těm propadají častěji extrémně hubení lidé. Existují nemoci, které jsou způsobovány tloušťkou - cukrovka a srdeční choroby - ale většina tlustých lidí jimi netrpí. Odmítání tloušťky má kulturní podstatu.

V minulosti tomu bylo často jinak. Tloušťka se dřív spojovala s prosperitou. A v dobách, kdy většina lidí neprosperovala, to bylo hlavním společenským znakem. Tloušťka se také v minulosti považovala za známku zdraví, v době, kdy bylo hubnutí příznakem většiny vážných chorob, jako třeba tuberkulóza. Být mírně obtloustlý se v historii považovalo za známku dobrého charakteru, za známku optimismu, za to, že je člověk vyvážený. Hubení lidé, jak se o tom například hovoří v Shakespearově hře Julius Caesar, byli terčem podezření, neboť vypadali neuspokojení, "nenaplnění".

Tloušťka byla považována za esteticky atraktivní, protože šlo o elitářskou věc. Rubens maloval obtloustlé ženy, Renoir oslavoval celulitidu. Viktoriánská pornografie se zaměřovala na tlusté ženy.

Ve dvacátém století ale začalo být normální být tlustý, a tlustí jsou chudí lidé, a tak se estetika pomalu změnila. Tloušťka je nyní symbolem chudých lidí, lidí, kterým se něčeho nedostává.

Když je člověk členem "středních vrstev", očekává se od něho, že umí ovládat svou chuť k jídlu a dokáže kontrolovat své tělo. Tělo je nyní něco, o čem se očekává, že ho lidé - především ženy - kultivují a utvářejí.

Touha je založena na principu nedosažitelnosti. Vzor štíhlých žen se neustále inzeruje v časopisech proto, že je pro většinu žen nedosažitelný, a tedy atraktivní.

Většina lidí ve Středozemí dosud nejsou tlustí. Mají jiný životní styl - jsou zvyklí si klidně sednout v poledne k obědu a neživí se hamburgery a jinými "fast foods", jejichž pravidelná konzumace právě vede k obezitě. Ve Francii taky dosud většinou nejsou obézní lidé. Jedí tuky, ale jedí je v normální míře. V zemích, kde jsou lidé poslední nutností dodržovat dietu, nejsou lidé s jídlem nikdy spokojeni, a tak se pak přejídají.

Na Západě jsou chudí lidé tlustí a bohatí jsou hubení, v třetím světě to je většinou stále ještě obráceně. V zemích, jako je Indie, není normálně ve městech pro většinu lidí k dispozici ovoce a zelenina, neexistuje efektivní dopravní systém, ovoce a zelenina na venkově shnije. Namísto toho lidé konzumují potraviny s velkým obsahem tuku a cukru, a také soli.

V současnosti se míra obezity nejvíce zvyšuje v třetím světě. V provincii Cape v Jihoafrické republice je nyní skoro stejné procento obézních černošek jako ve Spojených státech.

Mnoho lidí na Západě nyní už vůbec nevaří - kupují si v supermarketech hotová jídla která pouze ohřívají. Důvodem je, že předpřipravená jídla, tzv. "junk food", jsou co do množství kalorií relativně levná, a proto je lidé pojídají. Lidé jsou také zvyklí jíst to, co jedli jejich rodiče. Proto často existuje začarovaný kruh nezdravé výživy, určitě v Británii.

Centralizace potravinářského průmyslu vede k tomu, že několik málo firem lidem diktuje, co jedí. Více než 50 procent potravin a nápojů, které Británie konzumuje, pochází celkem z jediné tisícovky obchodů. 70 procent veškerých potravin, zkonzumovaných v Británii, pochází jen ze čtyř supermarketů. To je neuvěřitelná koncentrace. V oboru potravinářství už neexistuje na Západě tržní ekonomika.

Firmy, které vyrábějí fast foods, umějí velmi dobře využívat trhu chudých lidí. Poskztují jim potraviny, které vedou k okamžitému uspokojení .

Nemá smysl být posedlý potřebou hubnout: lidé by měli mít realističtější očekávání toho, jak mohou vypadat, a nepodléhat nedosažitelně romantickým představám, které jim vnucují média.