Mnoho lidí považuje útok proti Iráku už za nevyhnutelný. Je také zjevné, že ti, kdo se stavějí proti této válce, argumentují intenzivněji - hysteričtěji? než stoupenci války. Z toho taky, zřejmě vyplývá, že už jde o hotovou věc a stoupenci války se nemusejí příliš angažovat, neboť kostky jsou už vrženy.

Takže kdo vytvořil nynější válečné klima? Sdělovací prostředky obecně? Tisk?

Uvažujme nejprve nad statistikami. Čtveřice deníků, které podporují válku - Daily Telegraph, Times, Sun a Daily Mail - mají celkem 19,2 milionů čtenářů. Tři listy, které se jasně stavějí proti válce - Guardian, Indepenent a Mirror - mají celkem 7,3 milionu čtenářů. To přirozeně neznamená, že třikrát tolik lidí je v Británii pro válku než proti válce. Lidi nutně nesouhlasí s tím, co čtou, a kromě toho sledují taky televizi a rozhlas.

Je ale také pravda, že britský pravicový tisk často sdělovacím prostředkům určuje agendu a pokud je to spojeno s nekritickou podporou amerických médií pro vládu George Bushe, je ten vliv ještě silnější. V této situaci tedy není zrovna překvapivé, že se válka proti Iráku už víceméně bere jako hotová věc.

Avšak spiknutí to není. Majitelé a šéfredaktoři listů, podporujících tuto válku, podporují Bushe upřímně. Editor Daily Telegraphu Charles Moore píše logicky v souladu s linií svého listu, který převzal před sedmi lety. Moore otevřeně prosazuje Spojené státy jako avantgardu globální demokracie, která bojuje proti hrozbě světovému pořádku, zejména od arabských despocií.

Stoupenci války jsou přesvědčeni, že Saddam Husajn má nebezpečný arzenál zbraní a že by v blízké budoucnosti mohl získat jaderné zbraně.

Toto přesvědčení je jádrem všech argumentů, že je důležité zaútočit na Irák. Avšak všechny "důkazy", že má Saddam Husajn potenciál vytvářet zbraně hromadného ničení, jsou vlastně jen "tvrzeními". Nakonec si musejí novináři sami rozhodnout, zda důvěřují informacím, které poskytují americké špionážní agentury.

Protiváleční novináři poukazují na to, že alespoň jeden hlavní důvod, proč se měla vést válka proti Saddamu Husajnovi - že prý má spojení s organizací al Qaeda - se už rozložil. A dodávají: jestliže se američtí experti spletli v této věci, jak jim můžeme věřit ohledně tvrzení, že Saddám má zbraně hromadného ničení?

Novináři jsou ve velmi obtížné situaci, jestliže jsou hlavním ospravedlněním plánované války informace, které z bezpečnostních důvodů nemohou být zveřejněny. To poskytuje státům, i demokratickým, příliš mnoho moci. Mohou se vymlouvat na utajování a bránit tisku, aby kontroloval, co dělají.

Všechny britské noviny souhlasí, že je režim Saddáma Husajna nepřijatelný. Všichni britští šéfredaktoři podporují představu, že by měl být Saddám svržen. Avšak editoři, kteří jsou proti válce, nejsou přesvědčeni, že je možno v zájmu svržení Saddáma Husajna učinit "cokoliv". Není také jasné, co se stane po případném svržení Saddáma Husajna.

O tom se skoro vůbec nehovoří. I kdyby bylo vojenské vítězství dosažitelné při velkých ztrátách na životech - to považuje za nemožné i Pentagon - jaká vznikne vláda v osvobozeném Bagdádu? V iráckém exilu nejsou žádní důvěryhodní političtí představitelé. Daily Telegraph podpořil šance Ahmada Chalabiho, londýnského šéfa Iráckého národního kongresu, ale zapomněl napsat, že byl Chalabi v nepřítomnosti odsouzen za zpronevěru při bankrotu druhé největší banky v Jordánsku. Telegraph taky v pátek pominul zprávu, kterou přinesly všechny ostatní britské listy, že totiž jordánský král Abdullah se svěřil Georgi Bushovi, že je Tony Blair plánovanou invazí do Iráku silně znepokojen.