Neexistuje příliš mnoho odborné literatury, která by se zabývala rolí sdělovacích prostředků při přechodu někdejších autoritářských zemí k demokracii, míní Laura Belinová v recenzi výše zmíněné knihy na stránkách Transitions Online. Právě proto je Miltonova kniha cenná. Milton argumentuje, že vytváření nových institucí, včetně tvorby zákonů pro pluralitní, demokratické volby, je úplně odlišný proces než je restrukturalizace existujících institucí, včetně sdělovacích prostředků. Na to, aby se staly demokratickými, vyžadují mnohé existující instituce rozsáhlé reformy.

Avšak když politikové vyjednávají ohledně demokratických procedur, věnují jen málo pozornosti už existujícím institucím a zabývají se především vytvářením nových institucí. A vytvořit zákony a pravidla pro demokratické volby je pro politiky přirozeně důležitější než rozhodovat o tom, jak by měly fungovat sdělovací prostředky.Přitom během období tzv. "demokratického mezivládí", tj. v době, kterou Milton definuje jako "období mezi prvním schválením demokratických principů a prvotní realizací těchto principů" spolu sdělovací prostředky navzájem dál spolupracují, což vede k zakonzervování existujících vztahů a vzorců chování. Mnoho autorů poznamenává, že ve střední Evropě užívají politikové z opačných politických táborů, když jsou u moci, obdobných metod jak ovládat sdělovací prostředky. Miltonovi vysvětluje teorie o racionální volbě a organizační analýza, proč se oficiální politika vůči sdělovacím prostředkům i chování sdělovacích prostředků změnily od pádu komunismu tak málo. Milton poukazuje na to, že racionální politikové, kteří ovládají instituce, sloužící jejich kariérním zájmům, nebudou usilovat o reformu těchto institucí.

Tento článek vyšel včera v důsledku technické chyby v neúplné verzi, omlouváme se, chybu jsme napravili.

Do určité míry, poznamenává autor, odrážejí tyto debaty obdobné diskuse ohledně pedagogických fakult, a pravděpodobně i ohledně jiných oborů.

Celou diskusi vyvolal Lee Bollinger, nový prezident Columbia University, který suspendoval hledání nového děkana pro tamější školu žurnalismu, dokud její fakulta (a sám Bollinger) nebudou schopni definovat, co by měla tato elitní škola vlastně dělat - v globalizujícím se světě, plném informací, jsou totiž problémy demokracie přímo spojeny s problémy sdělovacích prostředků. Rosen pokračuje:

Jenže novinářská práce závisí na lidech bez kvalifikace, na propadlících, na outsiderech, na diletantech, na frustrovaných právnících, na otevřených alkoholicích - a ano, na psychopatech s tvůrčími schopnostmi - má-li si zachovat krev a energii.

Také bych od studentů žurnalistiky vyžadoval, aby usedli na tvrdou židli a ke klávesnici (ale nikoliv k počítači, nýbrž k psacímu stroji, aby texty nemohli počítačem zkopírovat) a opsali vlastnoručně několik velkých klasických žurnalistických děl, aby se 1. naučili rytmu a stylu významných žurnalistických textů (v ČR by stačilo opsat komentáře např. Ferdinanda Peroutky, nebo eseje Josefa Škvoreckého či Josefa Jedličky, mnoho velkých novinářů v současné době nemáme, pozn. JČ) 2. a aby si uvědomili, jak únavnou prací je skutečná novinařina.

Když psal kdysi známý americký novinář A. J. Liebling ve svých memoárech o svém studiu na žurnalistické škole Columbia University, dal té kapitole nadpis "Jak se nenaučit nic," napsal Jack Shafer v časopise Slate a pokračoval:

Zde navrhuji čtvrtý krůček:

V ní by měli být nahrazeni co nejrychleji soudci a prokurátoři, kteří spolupracovali na korumpování zákonů "zločineckého režimu" a ti, kteří podle těchto zákonů soudili.

Je příznačné, že od listopadu 1989 se z celé plejády politiků všech směrů nevyklubala jediná osobnost, která by mohla být pokládána za nepopiratelně věrohodného zastánce poctivosti a spravedlnosti. Důkazem toho je dlouhá listina kandidátů na prezidentský úřad bez zřejmého favorita.

PŘEDCHOZÍ DÍLY:    I.     II.     III.

Vilém Hejl, Zásada sporu. Sixty-Eight Publishers, Toronto, 1979. ISBN 0-88781-065-9. 288 stran.

Zajímavé je, že nejlepší knihy proti komunismu neobsahují antikomunistické nadávky, ale jsou o morálce. Tak jsou dodnes daleko aktuálnější než mnohá literatura, která vychází v ČR v současnosti.

Budeme vděční za každý drobný příspěvek, který je možno zaslat na účet č.: 431349001/2400 (2400 je kód banky), eBanka, a. s. Ovocný trh 8, 117 19 Praha 1. Variabilní symbol pro příspěvky 2002 (ti, po nichž chce banka konstantní symbol, mohou použít 0558).Finanční dary Občanskému sdružení jsou odečitatelné od základu daně z příjmu.

Všichni spolupracovníci Britských listů pracují pro časopis bezplatně; dotují časopis podstatným pracovním popř. i finančním nasazením z vlastní kapsy.

V rámci plnění slibu, že o stavu hospodaření Vás budeme pravidelně informovat, předkládáme přehled o hospodaření OSBL za září 2002.