12. března 1999 vstoupila Česká republika do NATO. 24. března začalo bombardování Bělehradu jednotkami NATO - Operation Allied Force. Ačkoliv byla tato operace NATO vydávána za akci "mezinárodního společenství", byla porušením Charty OSN i vlastní charty NATO. Deklarovaný důvod celé operace pak byl zpochybněn mimojiné knihou německého brigádního generála ve výslužbě Heinze Loquaie publikované v dubnu 2000, která podává svědectví o tzv. operaci Koňská podkova a jejím zneužití jako casus belli pro bombardování Jugoslávie. Generál Wesley Clark prohlašoval, že NATO útočí na vojenské cíle. Byly ale bombardovány i civilní objekty jako elektrárny a trafostanice, automobilka Zastava v Kragujevaci, továrna na elektrospotřebiče Sloboda v Čačaku, rafinérie v Novim Sadu, továrny na umělá hnojiva v Pančevu a mnoho dalších závodů. Bylo provedeno několik útoků na města i vesnice, kde se nenacházeli ani příslušníci jugoslávské armády, ani tam nebyla žádná vojenská výroba. ... Předpokládaná výše škod na jugoslávské ekonomice se pohybuje kolem částky 30 miliard dolarů. Celkové číslo obětí bombardování nebylo oficiálně oznámeno, nicméně jugoslávská strana uvádí odhady 1200 až 2500 mrtvých a kolem 5000 zraněných.

Operace Spojenecká síla - Wikipedie ZDE

9. -11. dubna 1999, krátce poté, měla ČSSD v Praze také sjezd. XXIX. Tehdy delegáti shromáždění ve Veletržním paláci ostře odmítli politiku své vlastní, sociálně demokratické vlády Miloše Zemana. Tehdy čelil ministr zahraničí Jan Kavan rozhořčeným, vášnivým reakcím od mikrofonů sjezdu. Tehdy mu připomínali delegáti srbskou krev na rukou a v přímém internetovém přenosu sjezdového jednání do celého světa, ze kterého citovaly i zahraniční agentury, vyjadřovali stud za nedobrovolné spojenectví s americkými vrahy. Tehdy Kavan musel během dvou hodin odpovědět jediným myslitelným způsobem - přehodnotit vládní zahraniční politiku a změnu ohlásit ještě ze sjezdové tribuny. Tehdy delegáti odmítli americkou válku na Balkáně, válku Madeleine Albrightové. Tehdy se předseda vlády Miloš Zeman choval jako americký sluha, a to i vůči svým ministrům. Tehdy se delegáti chovali jako opravdoví sociální demokraté. Jako levicová strana.

Teď se delegáti chovali jako ovce. Co se to stalo za deset let s českou sociální demokracií?

Ptal jsem se Srba Jaroslava Foldyny, co říká drzosti amerického generála, který mluvil o solidaritě zemí NATO při naplňování její afghánské mise. Co říká té drzosti, které delegáti zatleskali. Foldyna byl před deseti lety nejvášnivějším obhájcem Srbska. Je odpůrcem americké politiky a amerického radaru. Teď bezmocně sledoval pódium a nuceně vtipkoval, že po Clarkovi hodí botou. Když Clark domluvil, ptal jsem se ho, kde má botu. V ruce žádnou neměl. Bylo mu do pláče. "Myslím, že za agresi vůči Jugoslávii by se měl zodpovídat v Haagu, než na sjezdu ČSSD," řekl Foldyna. Botou nakonec po Clarkovi nehodil nikdo. Taková je česká holubičí politika.

Ptal jsem se bývalého ministra zahraničí Jana Kavana, se kterým jsem se ostře střetl v roce 1999, když jsem na protest proti souhlasu ministrů sociální demokracie s bombardováním Jugoslávie sepsal a mezi delegáty rozšířil k podpisu dopis tehdejšímu jugoslávskému velvyslanci, básníku Djoko Stojićićovi s omluvou všech slušných Čechů za vybombardovaný Bělehrad. Psal jsem ho tehdy za sebe a za ty členy redakce mnou vydávaného listu, kteří sdíleli nechuť válčit za Německo, Spojené státy a albánskou mafii ve špinavé válce proti srbskému národu.

31. 1. 2003, Štěpán Kotrba: Dopis jugoslávskému velvyslanci: omluva českých sociálních demokratů za bombardování Srbska ZDE

Tehdy, v roce 1999, mne Kavan obvinil z politického romantismu. Z diletantismu. To byl ministrem zahraničí, který se snažil o diplomatické řešení, přestože k němu už nebyl prostor. To byl ministrem zahraničí vlády, jejíž předsedovi Miloši Zemanovi jsme nechali na sjezdovou tribunu vzkázat, že necháme kabinetu vyjádřit nedůvěru za nepřijatelnou zahraniční politiku. Nicméně se Kavan tenkrát slušně a čestně omluvil za to, že nemůže podepsat onen dopis, neboť je jako ministr vázán kolektivním usnesením vlády. Poslal mi ale své náměstky se slovy, že oni oním usnesením vázáni nejsou... A ti podepsali. I tak se dá diplomaticky vyjádřit postoj. Kompromis se v té emocemi rozjitřené chvíli hledal stejně těžce v sále, jako v předsálí. Nicméně se našel a hledat ho tehdy se snažil jak Kavan, tak i Zaorálek a Foldyna. Teď to byl bývalý ministr zahraničí, který si trpce stěžoval. Diskuze k vystoupení se totiž nevedla. Kompromis se nehledal. Delegáti byli postaveni před hotovou věc. Nebylo možné reagovat jinak, než hosta z temné strany světa z příšeří sálu vypískat. Nebo mlčet. Bývalý ředitel zeměkoule, předseda Valného shromáždění OSN, ke sjezdu mluvit nemohl. K vypískání generála Wesleyho Clarka nenašel ani Foldyna, ani Kavan, ani jiní delegáti odvahu. Zapomněli? Změnili se? Rezignovali? Myslím, že ne, nicméně v tu chvíli mlčeli.

Jednotliví sociální demokraté ovšem protestovali proti americké politice jindy - třeba při vyhlášení Kosova samostatným státem a jeho uznání českou vládou. Kriticky se k tomuto kroku schwarzenberské diplomacie vyjádřila i ČSSD. Tentokrát ale v opozici. Rozumné a lidské řešení nelehké a tragické situace se nenašlo, protože u moci byli ti, kteří vždy nadržovali Američanům a tím i Albáncům, oněm přátelským zkurvysynům, jak spojence USA nazval kdysi jeden významný americký politik. Pro byl Vondra. Schwarzenberg. Proti byl kupodivu Klaus. Proti byl i Zaorálek. Za chyby vlády se platí opozicí. Za chyby zahraniční politiky se ale platí válkou. Čest, spravedlnost a mezinárodní právo jsou totiž v tomto postmoderním světě méně, než síla - bombardéry a tanky. Za prohru ve válce se platí pokořením. Srbsko bylo donuceno zaplatit. Kosovo a Metochie nicméně je a zůstane pro mnoho Čechů i nadále Srbskem. A tak to bude, ať už administrativní hranice povedou kdekoliv. Odpor vůči nespravedlnosti vždy byl a je silnější, než tanky. A budoucí Evropa nezná hranice, ani železné opony.

24. 5. 2008, Štěpán Kotrba: Otevřený dopis srbskému velvyslanci: Kosovo je Srbsko - navzdory české vládě národní zrady ZDE

Kavan je dnes bezmocný. Zaorálek evidentně zaskočený. Paroubek soustředěný pouze na souboj s ODS a na Lisabonskou smlouvu, kterou evropská levice odmítá a evropští liberálové vítají. Nicméně ve svém projevu na sjezdu za klíčový moment současné politiky ČSSD označil předseda ČSSD i odmítnutí amerického radaru. "Rozhodujícím poselstvím bylo záporné stanovisko k umístění amerického radaru v České republice a závazek nedopustit další oklešťování sociálního státu vládní politikou. ", konstatoval Paroubek . Během svého vystoupení bilancoval předseda zahraniční politiku ČSSD několikrát a pokaždé neopomněl zmínit americký radar:

Proti vládnímu kontroverznímu řešení naší bezpečnosti vycházejícího z bilaterální smlouvy mezi ČR a USA o umístění amerického radaru na našem území, jsme postavili koncept jištění bezpečnosti země vycházející z širšího kolektivního konsensu v rámci NATO, EU a na multilaterálním globálním základě. Reagovali jsme také kriticky na uznání nezávislosti Kosova proti vůli Srbska, jež jen sotva uklidní situaci na Balkáně, odstraní rizika etnických konfliktů v této oblasti a navíc zakládá nebezpečný precedens pro vytváření konfliktních separatistických aktivit v jiných rizikových částech světa. Tyto obavy se zjevně potvrdily v rusko-gruzínském konfliktu, ve kterém jsme vládu důsledně nabádali, aby postupovala s rozvahou při hledání jeho příčin a možných řešení a nezastávala jednostranné postoje. ...

...Proto se i obsah zahraniční politiky ČSSD zcela principiálně liší zejména od zahraniční politiky Občanské demokratické strany a jí vedené vlády, která je založena na nebezpečném, krajně zjednodušujícím a hlavně zcela falešném názoru rozdělování světa, na "jedině správný svět budovatelů radarů a raketových sil" a "zásadně chybný svět" těch, kteří chtějí mír, konsensus a dialog a jsou přesvědčeni, že žádný národ ani stát či jejich uskupení nejsou povoláni k tomu, aby jiným vnucovali své představy a že politické a vojenské rozdělní na Západ a Východ je jednoznačnou relikvií minulosti. Jsme proto jednoznačně proti vybudování amerického radaru, jenž ve svých důsledcích by byl jen dalším příspěvkem k narůstání napětí mezi Evropou a USA na jedné straně a Ruskem na straně druhé. Základ své mezinárodní síly spatřuje ČSSD ve svém členství v Evropské unii. Toto členství je přes všechny současné potíže EU a přes mnohou a zcela oprávněnou kritiku metod bruselské administrativy nejvýznamnějším a nejúspěšnějším ekonomicko-sociálním projektem světa, založeným na konceptu moderního sociálního státu. ...

Zpráva předsedy ČSSD k XXXV. sjezdu ČSSD ZDE

"Nepřijíždím se vměšovat do vnitřních věcí jiné země," řekl Clark novinářům. Když ale seděl v sále, mluvil jinak. Luboši Zaorálkovi řekl potichu, že je jedno, co Češi nyní říkají na americký radar. "Stejně tady bude". Řekl to ale tak tiše, že to mikrofony nezachytily, jen okolo sedící lidé... Důležitá a temná poselství se říkají šeptem. Během potlesku. A pak se přenášejí od úst k ústům.

Vnitrostranická anketa ČSSD k otázce další existence či ukončení české vojenské mise v Afghánistánu po roce 2009 klade ovšem otázku, která naprosto neodpovídá tónu vystoupení generála Clarka. Souhlasíte s ukončením české vojenské mise v Afghánistánu po roce 2009? Pokud ukončení české vojenské mise v Afghánistánu po roce 2009 nebude z vážných důvodů možné, souhlasíte s omezením členů mise na počet odpovídající poměrově misi Slovenské republiky (v roce 2008 175 vojáků) ? Souhlasíte s tím, aby ČSSD vyzvala Vládu ČR k neprodlenému zahájení zásadní rozpravy v orgánech NATO ke stanovení cíle operace NATO v Afghánistánu směřující k jejímu výraznému omezení či ukončení? Na všechny tři otázky nejspíše dostane vedení strany odpověď ANO. Česká levice nevidí ráda žoldáckou válku za americké zájmy na uchvácení jedné důležité ropné trasy. Česká levice je pro jednotnou evropskou zahraniční politiku. Česko pode ní není nejnovějším státem USA v Evropě, ale evropským státem. To ovšem nechápe současné vedení ministerstva zahraničí, budující evropskou politiku dle záměrů amerického Council for foreign relations a dle Projektu pro nové americké století.

Vnitrostranická anketa ČSSD ZDE

Koncepce zahraničně politické orientace ČSSD připravená Lubomírem Zaorálkem, kterou tento sjezd takřka jednohlasně schválil, ovšem říká pravý opak toho, o co se snažil generál Clark.

Zahraniční politika musí být vyváženě orientovaná jak na EU tak i USA. Odmítáme radar, vítáme snahu nastartovat proces jaderného odzbrojení
Rezoluce XXXV. sjezdu ČSSD ZDE

Kdo pozval amerického válečného zločince, zodpovědného za tisíce mrtvých v Srbsku, do Prahy na sjezd ČSSD, jsem se nedozvěděl. Kdo sjednal jeho vystoupení na sjezdu, jsem se nedozvěděl, i když jedno podezření mám. Oficiálním vyslancem Baracka Obamy bývalý náčelník NATO ale nebyl. Nebyl totiž ani v jeho týmu, protože Obama se důsledně distancuje od jestřábí, militaristické politiky George Bushe. Američané jsou unaveni z války, která je ekonomicky vyčerpala, až zruinovala. Clark v amerických prezidentských volbách podporoval Hillary Clintonovou. Stejně jako Čechoameričanka Madeleine Korbelová-Albrightová, přítelkyně Václava Havla a Alexandra Vondry. Ale Clintonová prohrála. Její tým však přežil. Jako Fénix, který vždy vstane z popela, ať je u moci kdokoliv.

Kdo souhlasil s takto kontroverzním hostem na sjezdu ČSSD a s jeho drzým vystoupením, tleskal. I když mnoho z tleskajících nerozumělo, protože si nevzali překladatelské sluchátko. Ten kdo však tleskal, tleskal tím vrahovi tisíců občanů bývalé Jugoslávie. Tleskal tím genocidní politice, která rozbila křehké soužití národů Balkánu a způsobila tak po dlouhá desetiletí trvající utrpení a etnickou a náboženskou nenávist. Tleskal tím podpoře státu kosovské narkomafie. Tleskal tím vypáleným křesťanským kostelům v Kosovu. Tleskal tím porušení mezinárodního práva. Tleskal tím pošlapání rezolucí Rady bezpečnosti a bezectným mnichovanským dohodám z Rambouillet. Fico nejspíše nepřijel, protože by se neudržel a musel by k mezinárodní politice říci něco od plic. Nedivil bych se mu.

Mlčící sociální demokraté by si měli co nejdříve ujasnit, s kým se přátelit a s kým ne. Ty volby jsou evropské, nikoliv americké. A Češi mají nejen dobrý čich, ale i dobrou paměť. I když delegáti sjezdu ČSSD nejspíš ne.

Ze Sjezdového paláce v pražských Holešovicích po skončení prvního dne sjezdu ČSSD, Štěpán Kotrba, Britské listy. Dobrou noc a sladké sny, Ameriko.