Po pondělním rozhodnutí vlády, která zájemcům o dobrovolný návrat učinila nabídku úhrady nákladů na cestu a jisté kompenzace vložených nákladů (ve výši 500 eur na osobu), ovšem k žádnému masovému exodu nedojde. Cizinci k nám přijeli kvůli práci a výdělku. O obojí přijdou. Jakkoli je náplast české vlády dobrá, rána pod ní se bude hojit dlouho.

Nemusí tomu tak ale být vždy a mohou na tom svým způsobem vydělat obě strany. Geostrategická poloha jmenovaných zemí by měla české podnikatele lákat k tomu, aby se několik předpokladů zřetězilo do možného ekonomického úspěchu.

Osmdesátimilionový Vietnam, Mongolsko vklíněné mezi obrovské trhy v Číně a Rusku, chudá, ale na suroviny bohatá Ukrajina. Všechny tyto země mají na Česko společnou vazbu: své občany, kteří u nás pracují či pracovali, seznámili se s požadavky na kvalitu, novými technologiemi a duchem moderního podnikání. Vietnam, Mongolsko i Ukrajina jsou současně charakterizovány na jedné straně nízkou silou kupní, na druhé nízkou cenou práce.

Dá se to všechno spojit?

Jistěže dá. Je ovšem třeba změnit optiku. Levnou pracovní sílu využívat pro levnou výrobu, jejíž produkce se na místních a sousedních trzích prodá. Nic pro "podnikatele", kteří se uvrtěli ve své nezažranosti a každoročně si pořizují na leasing nové tanky pro celou rodinu. Avšak ano pro novodobé Bati, kteří se nebojí jít vydělávat do jižních Amerik. Ostatně: kdo by si kdy pomyslel, že ševcovská velmoc bude jednou dovážet boty z Brazílie, ve které jmenovaný Baťa jejich výrobu zavedl?

Češi mají daleko na východ od Uherského Hradiště vytvořené dobré předpolí. Desetitisíce lidí přičichly k lepšímu životu ve střední Evropě a budou si ho navždy tak trochu spojovat s naší zemí. Naučili se (ovšem spíše méně než více) česky. Vědí, kde je Praha, Brno, Plzeň nebo Pardubice. A v mizérii, do které se nyní budou vracet, pro ně může případný zájem českých firem o jejich pracovní angažmá a znalost místního prostředí znamenat přijatelné východisko. Kromě jiného by taková firemní filozofie pro české firmy mohla pomoci k vytvoření jakýchsi pracovních záloh pro dobu, která po krizi přijde. Podle demografických prognóz jich bude určitě třeba.

Myšlenka má jistě spoustu ale -- neexistence relevantních marketingových studií, disponibilní investice, zájem místních úřadů, podnikatelské a legislativní prostředí, orientace na místní trhy či vývoz... Ten, kdo se s ní ale dokáže přes všechna úskalí vyrovnat, vyhraje. Ministerstvo práce a obchodu si vydupalo v závěru loňského roku zelené karty, které jsou dnes k ničemu. Měly pomoci desetitisícům cizinců k rychlému přístupu na český pracovní trh. Jejich angažmá v tomto počtu a kvalifikační struktuře by bylo nezdravé, pomohlo by jen montovnám zahraničních vlastníků produkovat často zbytné zboží. Těžko čekat od MPO politiku s dlouhodobějším výhledem. I tady by však měli brát v úvahu, že těžiště světové ekonomiky se přesouvá do Asie. Kdyby stát tah českých firem na východ podpořil, mohly by na politice regionální výroby pro regionální trhy s akcentem na ekologii vydělávat i další české generace.