Jedno je jasné, dostat se ven z krize můžeme pouze tím způsobem, kterým jsme se do ní dostali. Napadnout samotné základy volného trhu se rovná přímo terorizmu. Musíme tedy co nejvíce spotřebovávat a ničit trvalé hodnoty, a prodávat náhražkové zboží, které musí mít co nejmenší dobu trvanlivosti.

Abychom vyváznuli z krize, musíme investovat nemalé státní prostředky do soukromých bank, obchodních řetězců a společností. Dále je zejména potřeba rozvíjet zahraniční obchod a prodávat mnohem více spotřebního zboží než dosud. Toto musí být co nejméně kvalitní, aby se ho více prodalo, a musí být pokud možno nepotřebné.

Prodej nepotřebného zboží je důležitý, neboť potřebné zboží odpoutává spotřebitele od trhu. Takový konzument se stává víceméně soběstačným a nezávislým na obchodu, přestává tolik nakupovat, a tím klesají ekonomické obraty a krize není zažehnána.

Aby nebyla krize, je tedy nutné, aby občané masivně nakupovali. Kvůli tomu je nutné více zpřístupnit půjčky a případně oživit trh s prodejem jejich nemovitostí. Znamená to však značné investice do reklamy, což úspěšnost reforem snižuje a krizi prodlužuje.

Pro opravdu elegantní řešení bychom se měli obrátit do historie. Jmenuje se rapartimiento. Pochází z dob koloniální Latinské Ameriky. Jeho tvůrci pomocí něj civilizovali Indiány, podobně jako se dnes civilizujeme my. Míra civilizovanosti občanů je totiž přímo úměrná množství nakupovaného a používaného zboží. Takový primitivní a negramotný peruánský Indián si v 18. století musel povinně kupovat zbytečné evropské zboží, které vůbec nepotřeboval -- třeba brýle, ačkoliv neměl vadu zraku; břitvu na holení, ačkoliv mu nerostly vousy, filosofické a náboženské knihy, ačkoliv neuměl číst. Cenu, kterou musel zaplatit, určoval zpravidla libovolně patřičný a odpovědný koloniální úředník.

No řekněte, není to skvělý nápad, když bychom ze zákona museli povinně nakupovat zboží, které nepotřebujeme? A víte, kolik nákladů na reklamu by se navíc ušetřilo! Ceny by byly pochopitelně ze strany globálních obchodních sítí libovolně vysoké. Jistě souhlasíte, že je to osvědčený a výborný způsob, jak vyváznout z krize.

Doufám, že příslušné instituce urychleně vydají zákon o povinném nakupování, a že mnou poskytnutý nápad náležitě ocení vhodnou prestižní cenou udělenou za rozvoj ekonomiky, a že mi samozřejmě přispějí i přiměřenou odměnou.

(Použité údaje: Miroslav Stingl -- Války rudého muže, Mladá fronta 2004)