Současná etapa války začala útokem proti Afghánistánu v roce 2001. Ten sice neměl oporu v přímém rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN, uskutečnil se ale na vlně obrovské mezinárodní solidarity s USA po teroristickém útoku 11. září. Podařilo tehdy získat téměř univerzální souhlas se zásahem proti organizaci Al-Káida. Ta podle oficiálních údajů stála v pozadí onoho hrůzného teroristického činu. Intervence směřovala proti afghánské vládě hnutí Tálibán, která tuto organizaci a jejího vůdce Usámu bin Ládina chránila.

Bojové operace začalo letectvo plus střely s plochou drahou letu USA a Velké Británie v říjnu 2001. Pozemní operace skončila obsazením Kábulu a Kandaháru v listopadu, následně pak v prosinci 2001 dobytím jeskynního komplexu Tora Bora, kde se Usáma bin Ládin měl ukrývat. Kromě vlastních sil odporu zevnitř Afghánistánu, zvláště pak uzbecké Severní aliance, se pozemních bojů zúčastnilo jen menší množství zahraničních vojáků, z USA především speciální jednotky.

V prosinci 2001 Rada bezpečnosti OSN rozhodla o vytvoření Mezinárodní jednotky pro podporu bezpečnosti (ISAF) v Afghánistánu. Na začátku roku 2002 byl vytvořen sbor o síle 16,5 tisíc vojáků ze 17 zemí, v němž rozhodující postavení mělo NATO. Ovšem i Rusko sehrálo významnou roli při pomoci USA jak poskytováním zpravodajských informaci z Afghánistánu, tak při získávání přístupu na vojenské základny ve středoasijských postsovětských republikách. Tehdejší ruský prezident Vladimir Putin byl také prvním zahraničním státníkem, který po 11. září vyjádřil Bushovi ml. soustrast a slíbil podporu.

Situace se začala komplikovat ve chvíli, kdy se zdálo, že vše směřuje k úspěchu. Podle ministerstva zahraničních věcí USA nabídlo při operacích v Afghánistánu původně pomoc 136 států. Jenže v roce 2002 se od nich podařilo získat pouze 1,8 miliardy dolarů.

■ ■ ■

Vyhrát nad pravidelnou armádou Afghánistánu se ukázalo snazší než zajistit mír. Základním problémem působení NATO v Afghánistánu je skutečnost, že selhávají plány obnovy a modernizace této země. Podle statistik OSN se z Afghánistánu pod správou NATO stal největší vývozce opia na světě. Nejnovější údaje OSN říkají, že se sice loni snížilo tamní pěstování opia (celosvětově je opia nadbytek a cena klesla o 20 %), ale stále se v Afghánistánu pěstuje na 157 tisících hektarech. Pěstování opia napomáhá sociální stabilizaci země a nahrazuje původní naivní plány rekonstrukce. Jenže ten, kdo umí vyvážet a prodávat opium, umí též kupovat a dovážet zbraně. Řečeno stručně, tolerance k pěstování opia umožňuje zásobovat hnutí odporu, a to včetně svrženého Tálibánu a Al-Káidy, penězi a zbraněmi.

Výsledkem jsou rozšiřující se boje, které si vynutily navýšení vojenské síly: v polovině roku 2008 bylo v Afghánistánu přibližně 18 tisíc vojáků USA a 52,7 tisíc vojáků v rámci ISAF. Zdá se ale, že ani tyto zvýšené počty okupačních sil nejsou dostatečně velké pro zajištění vítězství. Profesor Stephen Walt z Harvard University s odvoláním na propočty RAND Corporation v lednu 2009 v časopise Foreign Policy uvedl, že vojenský úspěch v Německu vyžadoval sto vojáků USA na tisíc tamních obyvatel. V Kosovu a v Bosně na začátku operace byl tento poměr 20 vojáků NATO na tisíc obyvatel. V Somálsku, kde operace selhala, to bylo pět vojáků na obyvatele (v Japonsku byl zpočátku stejný poměr, ale odlišný výsledek). Tyto propočty naznačují, že na rok 2010 plánované navýšení vojáků v Afghánistánu, který má 32 milióny obyvatel, na 90 tisíc je nedostatečné: znamená přibližně tři vojáky na tisíc obyvatel. „K dosažení stejné úrovně vojenských sil jako v malém Kosovu – které má pouze 11 tisíc km² ve srovnání s přibližně 650 tisíci km² Afghánistánu – budou Spojené státy a NATO potřebovat více než 600 tisíc vojáků v poli,“ píše Stephen Walt. To by zaznamenalo, že je třeba zvýšit počet vojáků NATO v Afghánistánu na desetinásobek.

A kde je konec?

■ ■ ■

Situaci komplikují zprávy o tisících afghánských civilistů, zabitých při akcích NATO, o nichž veřejně mluví i afghánský prezident Hamíd Karzaí. Zabitý civilista je Bruselem stále vnímán jako plánovaná statistická položka oprávněných válečných operací a nepříjemná mediální komplikace. Zabíjení civilistů lze sice snadno utajit před veřejností ve státech NATO, nikoliv však před veřejností ve státech s převážně muslimským obyvatelstvem. Jaké tam asi panují představy o naší demokratické zemi?

Velmi nebezpečné je rozšiřování operací Aliance na území Pákistánu, které nejen destabilizují další část regionu, ale v daném případě i stát, který je vlastníkem jaderných zbraní.

Poněkud stranou pozornosti oficiózních médií zůstaly dvě skutečnosti z počátku tohoto týdne. Na severu Pákistánu odbojové skupiny vyhodily do vzduchu dva mosty, po nichž probíhalo zásobování jednotek NATO v Afghánistánu. Téměř simultánně pak prezident Kyrgyzstánu Kurmanbek Bakijev oznámil, že jeho země je rozhodnuta uzavřít vojenskou leteckou základnu USA. Ta byla využívána převážně pro zajištění operací v Afghánistánu.

Trestuhodné je, že při všech těchto komplikacích návrhy Šanghajské organizace spolupráce na pomoc při řešení konfliktu v Afghánistánu Washington a Brusel zatím zcela ignorují. Iluze o možnosti vojenského vítězství stále na Západě přetrvávají.

Zdá se ale, že situace se výrazně komplikuje a vyžaduje zcela nový přístup. Jiný, než je prostoduché navyšování počtu vojáků. Přístup, který by zohlednil i některé požadavky domácího odboje. Koneckonců v okolí nového amerického prezidenta Baracka Obamy se pohybují i lidé jako Zbigniew Brzezinski, kteří velmi výrazně přispěli k výzbroji a výcviku bojovníků Talibanu a jistě by mezi nimi mohli nalézt sobě blízké představitele vhodné pro rozumný kompromis. Dokud je čas.

Afghánistán potřebuje mír, ne nové české vojáky.

Autor je profesorem politologie na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze a vedoucím katedry mezinárodních vztahů a diplomacie na Fakultě politických věd a mezinárodních vztahů University Mateja Bela v Banské Bystrici a spolupracuje s Ústavem politických věd SAV v Bratislavě.

Tento článek byl připraven na základě připravované knihy Zahraniční politika USA, kterou na březen 2009 plánuje vydat nakladatelství Professional Publishing.