V roce 2005 si Stiglitz a Linda Bilmesová, také hospodářská poradkyně za Clintona, povšimli, že podle oficiálního odhadu rozpočtového výboru amerického Kongresu stála válka v Iráku do té doby 500 miliard dolarů. To se jim zdálo nesmírně málo, a tak se to jali zkoumat. Napsali studii, kterou vydali začátkem roku 2006, v níž náklady války v Iráku ostře zrevidovali směrem nahoru - na 1 - 2 biliony dolarů.

Republikáni na to reagovali, že válku nevedou pro peníze. Stiglitz protiargumentoval, že to je sice možné, ale pokud vláda nějaké země vede válku za svých podmínek, měla by ji vést efektivně. Druhou kritikou Republikánů bylo, že Stiglitz a Bilmesová zkoumali pouze náklady války, nikoliv prospěch, který přinesla. "Jenže my jsme žádný prospěch nezaznamenali. Z našeho hlediska jsme si nebyli jisti, o čem mluví."

Stiglitz a Bilmesová hledali dál a po dlouhých měsících hledání úmyslně zatajovaných kont dospěli ke konzervativnímu odhadu, že irácké dobrodružství bude Ameriku stát - a to jen Ameriku - 3 biliony dolarů. Zaznamenali obraz všeobecného mlžení a pokrytectví.

Příští měsíc bude Amerika v Iráku pět let - déle, než bojovala v obou světových válkách. Denní vojenské operace (přičemž se nepočítají, například, budoucí náklady péče o raněné), už stály více než 12 let ve Vietnamu a dvakrát tak více než za korejské války. Amerika vydává měsíčně 16 miliard dolarů jen na běžné válečné výdaje v Iráku a v Afghánistánu (nad normální výdaje ministerstva obrany) - to je celý roční rozpočet OSN.

Velké množství peněz se ztrácí - například se ztratilo, jak to všeobecně proběhlo sdělovacími prostředky, za koaliční prozatímní správy, 8,8 miliard dolarů z Rozvojového fondu pro Irák.

Méně známo je, že se miliony dolarů ztrácejí i přímo na americkém ministerstvu obrany, které neprošlo bez vady za posledních 10 let žádnou finanční inspekcí. Výdaje amerického ministerstva obrany jsou založené na účetním systému, který je tak nedostatečný, že je často nemožné zjistit, kolik peněz se vydává a na co.

A k tomu ještě se americká vláda snaží šířit zavádějící informace. V lednu 2007 americká vláda odhadovala, že vyslání další vlny vojáků do Iráku ("surge") bude stát 5,6 miliard dolarů. To ale byly náklady jen pro bojové jednotky na čtyři měsíce - nezmínili se o 15 000 - 28 000 podpůrných vojácích, za které se bude muset také platit. Oficiální údaje také nezahrnují poplatky rodinám mrtvých vojáků, či náklady na péči o raněné - i když současný poměr raněných k mrtvým, 7 ku 1, je nejvyšší v americké historii Oficiální seznamy ministerstva obrany obsahují pouze osoby raněné v boji. Kromě toho však existuje ještě těžce získatelný seznam vojáků, zraněných při nebojových operacích - při haváriích vrtulníků, při nehodách při výcviku, vojáci, kteří onemocněli (dvě třetiny evakuovaných vojáků jsou nemocní) - vojáci, kteří nejsou odvezeni letecky a jsou ošetřeni přímo na bojišti, se do seznamů nedostanou. Když se zahrnou i všechni tito ranění vojáci, poměr mezi raněnými a mrtvými je 15 ku 1.

Stiglitz a Bilmesová vypočítávají, co se dalo za každý ten bilion dolarů pořídit: 8 milionů bytů, 15 milionů učitelů, zdravotní péče pro 530 milionů dětí za rok, univerzitní stipendia pro 43 milionů studentů. Tyto tři biliony dolarů mohlyu odstranit problém americké podpory v nezaměstnanosti na půl století. Amerika v současnosti vydává v Africe 5 miliard dolarů ročně a bojí se, že ji tam předstihne Čína. "Pět milard dolarů, to je zhruba cena pěti dnů bojů, takže tímhle se dá posuzovat všechno."

Co považuje Stiglitz za nejvíce znepokojující? "Bylo toho mnoho. Například to, že bezpečnostní stráž, která pracuje na soukromý kontrakt, dostává plat asi 400 000 dolarů ročně, zatímco voják jen 40 000 dolarů ročně. Dalo se jistě čekat, že soukromé stráže budou mít větší plat, ale desetkrát větší než vojáci? Je to v důsledku toho, že je téměř nemožné získat pro práci v Iráku pojištění, a tak to platí vláda.

A pak Stiglitz zjistil, že pojištění, které vláda za vojáka zaplatí, má podmínky: voják, který je zraněn během prvního měsíce války, ho musí vládě vrátit. Anebo musíte platit za výstroj a výzbroj. Voják, který ztratí helmu, ji musí zaplatit. Pokud vás vyhodí do povětří a přijdete přitom o helmu, dostanete za ni stejně účet. Jednoho vojáka vláda žalovala o 12 000 dolarů, i když utrpěl obrovské poškození mozku. Některé rodiny musely svým dětem, americkým vojákům, soukromě koupit bezpečnostní výzbroj. Vojáci, jejichž rodiny byly příliš chudé, aby svým synům koupily neprůstřelné vesty, utrpěli zranění. Až v roce 2006 souhlasilo americké ministerstvo obrany, že nahradí vozidla Humvee modernějšími vozidly, odolnými vůči minám. Mezitím miny usmrtily 1500 amerických vojáků. "Tohle šetření na nepravém místě bylo neuvěřitelné," konstatuje Stiglitz.

Podrobnosti v angličtině ZDE