29. 2. 2008
O Markétě Irglové, Janu Kaplickém, českých novinářích a jedné (ne)demokratické zemičcePojďme bojovat za demokraciiCelý národ se stal svědkem toho, jak skromná a nadaná dívka z Valašského Meziříčí dokázala bez protekce dobýt svět. Ještě na podzim loňského roku téměř nikdo nevěděl, kdo je Markéta Irglová. Do povědomí se dostala především nominací na prestižní hudební ceny Grammy a Oscary. Nominace Irglové a irského zpěváka Hansarda byla ohrožena poté, co čeští novináři iniciativně telefonovali do USA, že pravděpodobně nesplňuje pravidla. Americká akademie filmových umění a věd tuto informaci vyvrátila a balada Falling Slowly z nízkorozpočtového filmu Once nakonec získala Oscara za nejlepší píseň. Od samého počátku jsem věřila v její úspěch. Snad to bylo i tím, že rozhodovala americká (ne česká) komise. |
Z trochu jiného soudku je Jan Kaplický. Vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze a v roce 1968 se vydal do Velké Británie. Patří k nejznámějším architektům českého původu. Stal se vítězem architektonické soutěže na projekt nové budovy Národní knihovny na Letné. Také se stal obdivovaným v celém světě, ale u nás bohužel narazil na českou malost a závist některých lidí. A také možná na to, že za odmítáním knihovny je ve skutečnosti jiný zájem, který se veřejnost nemá dozvědět. Zatím tedy veřejnost ví, že do doby, než prezident republiky řekl, že knihovně zabrání vlastním tělem, bylo vše v pořádku. Poté se na jeho stranu přidal primátor. To vzbudilo reakci veřejnosti, vznikly petice, webové stránky i různé akce na podporu pana Kaplického a Národní knihovny. Řekla bych ale, že zde hlavně média selhala. Uvedu jeden příklad. Na pražském koncertě "Chci to na Letné" jsem zaznamenala desítky novinářů, kteří koncert natáčeli, fotografovali, nahrávali na diktafon, dělali rozhovory. Další dny jsem ale zjistila, že (kromě asi dvou internetových zpravodajství) o koncertu téměř nikdo neinformoval. Ani v televizi jsem nic neviděla. Nemůžeme podezřívat řadové novináře, ti určitě natočili vše jak měli. Nabízí se ale otázka co se potom děje dál a proč šéfové zpravodajství nepustí informace na veřejnost. Jakou roli v tom, co vyjde v tisku či televizi, hrají inzerenti reklam, se můžeme jen domnívat. Jakou roli v ní hrají politické strany? Co je pravdy na tom, že změna podoby Radiožurnálu a výpověď komentátora Hoffmana byla na politickou objednávku? Toto nebyl jediný příklad. Navštívila jsem téměř všechny akce iniciativy Ne základnám, viděla jsem opět spoustu novinářů a kameramanů, ale v tisku či v televizi se pak objevil jenom zlomek toho, co natočili. Stejné je to i s nevládními organizacemi -- za rovnoprávnost žen a mužů a další. Rovněž malé politické strany mají problém dostat se do médií. Ani opoziční strany na tom nejsou lépe kromě několika politiků, které nám média pořád předkládají v negativním světle. Například na stránkách sociální demokracie v tiskových zprávách se několikrát objevuje varování před privatizací nemocnic, zvyšováním marží, poplatky u dětí a u starobních důchodců, které takto nastaveny údajně neexistují v žádné zemi EU. V médiích jsem tyto informace zaznamenala až nyní - když se bouří koaliční partneři z KDU a SZ. Ptám se, k čemu vlastně nám jsou média, když neinformují objektivně, pluralitně a o všem, co lidi zajímá? K čemu máme ČT1, ČT2 a ještě ČT24, když se spoustu informací vůbec k lidem nedostane? Ještě bych se zmínila k poslednímu tématu, který mě nepříjemně překvapil. Nechápu, jak média vzala výsledek volby prezidenta jako holý fakt. Na vše kolem volby(korupce, vydírání, vyhrožování, úplatky) se zapomnělo. Ani informaci BBC, že byl prezident zvolen na základě mafiánských praktik, jsem v televizi nezaznamenala. Opravdu nemají média zájem vyšetřit proč nerozhodnutí poslanci hlasovali nakonec pro Václava Klause? V době kolem volby se objevovaly na internetovém zpravodajství informace i o dalších tlacích, výhružkách či nabídkách, kromě senátora Novotného byla zmiňována další jména(Zoser, Petrov, Zlatuška, Čunek...)a tak se ptám -- proč média nemají zájem toto prošetřit, čeho se bojí? Senátor Novotný vyslovil v rozhlasovém pořadu Pressclub domněnku, že za přísnou ochranou Snítilého může být strach někoho z toho, aby novináři se k němu nedostali a nezjistili pravdu okolo volby prezidenta. Proč ale lidé mají žít v neinformovanosti a ve lži? Na to jsme nemuseli mít rok 1989. Mám takový návrh k ostatním pisatelům Britských listů jak čelit aroganci vládní moci: 1.Navrhuji, aby každý, kdo má možnost, vytiskl články, které vychází na Britských listech a rozdal je svým blízkým a známým, kteří nemají přístup k internetu. 2.Chtěla bych vyzvat všechny, kteří vidí, že se naše země neubírá demokratickým směrem - umělce, odboráře, podnikatele, kteří chtějí zachování stravenek, příznivce Ne základnám, příznivce Kaplického knihovny, rodiny s dětmi, zdravotně postižené a důchodce, ke kterým je tato reforma zvláště krutá, nekuřáky, kterým vadí, že někteří poslanci bojkotují protikuřácký zákon a všechny další, abychom se spojili, domluvili se na stávkové pohotovosti, která posléze vyústí v generální stávku. |