19. 12. 2007
Český rozhlas: Hrbáčkův špionážní pomníčekVrchní státní zastupitelství v Praze udělalo tečku za jedním z nejpodivnějších případů v dějinách českých zpravodajských služeb. Zastavilo totiž trestní řízení ve věci ohrožení utajovaných skutečností, kterého se měl dopustit někdejší příslušník Vojenského zpravodajství Roman Liener. Těmito větami uvodil svůj příspěvek pod titulkem " Žalobce uzavřel jednu z afér českých zpravodajských služeb" 13. 12. 2007 redaktor Českého rozhlasu Jan Hrbáček. Tentýž Jan Hrbáček, který se jednostranné medializaci případu Liener věnoval v Českém rozhlasu dlouhou dobu. Tentýž Jan Hrbáček, který přinesl do instituce veřejné služby Kubiceho zprávu a vydával ji za pravdivý dokument, který je třeba ve veřejném zájmu zveřejnit. Jan Hrbáček se, stejně jako i v jiných případech, mýlí. Kauza Liener ještě zdaleka neskončila. Teď budou vyšetřováni všichni, kteří způsobili dekonspiraci jednoho českého nelegála, ohrozili operace české rozvědky v zahraničí a ohrozili řadu osob, jednající teoreticky v zájmu české zpravodajské služby, fakticky ale v zájmu "spojenců" - Britů a Američanů. Vyšetřován bude nejspíše i státní zástupce Martin Omelka, jehož práci ve finále "zpochybnil" žalobce Vrchního státního zastupitelství Vlastimil Kraus. Vyšetřován bude nejspíše i sám redaktor Českého rozhlasu za to, že zveřejnil jednozdrojové informace z neověřeného, utajeného pramene způsobem, který zdaleka neodpovídal Kodexu veřejné služby, který je součástí jeho pracovní smlouvy. Kde tu informaci sebral a jak to, že ji redakce zveřejnila, ačkoliv byla v rozporu s Kodexem, by mělo být zájmem nejen jeho nadřízených... Válka politiků, policajtů a tajných agentů o moc a o peníze TÉMA BL |
Britské listy psaly o Hrbáčkových "kauzách" v souvislosti s vyzrazením "tajné části" Kubiceho zprávy, která odstartovala skandál před parlamentními volbami 2006 a způsobila těsnou porážku ČSSD. Britské listy zmínily v té souvislosti i kauzu Liener jako ukázku manipulací tajných služeb novinářským prostředím a prorostlost tajných služeb do prostředí police, státních zastupitelství i soudů. BL 14. 5. 2007: Český rozhlas manipuluje důkazy ZDE Tým Mlýn měl původně vyšetřovat trestnou činnost policistů, zejména v souvislosti s existencí privátní zpravodajsko-bezpečnostní firmy, řízené někdejším policejním specialistou Františkem Tinkou . Ta původně spadala pod struktury, ovládající zkrachovalou IPB - GES Group, ovládající také televizi Prima. GES Group ale ve stejné době poskytovala služby i České produkční, která zajišťovala chod televize Nova pod vedením Vladimíra Železného. Právě válka o vlastnictví Novy, kterou později ovládla Kellnerova skupina PPF, přinesl do české politiky ono "prorůstání politiky, ekonomiky a policejních kauz". Válka o miliardy i mediální moc se vede všemi prostředky. Existence zvláštního utajeného policejního vyšetřovacího týmu Mlýn (semele na co přijde) vedla ale v mnoha případech jeho činnosti k dezinformačním kauzám, které se objevily v médiích a byly zde vždy prezentovány s až neuvěřitelnou kampaňovitostí a jednostranností. V Tinkově firmě nebyli amatéři. Zaměstnáni zde byli bývalí policisté a bývalí pracovníci tajných služeb. Zadání měli a svou práci ovládali stejně dobře jako lidé, kteří stáli proti nim... Tým Mlýn byl nakonec prozrazen a jeho činnost se stala předmětem parlamentních politických hrátek mezi lidmi z ODS a ministerstvem vnitra, řízeným v tu dobu čerstvě ministrem Bublanem. Ten tým Mlýn zrušil. Většina jeho členů pracovala o měsíc později v týmu Vltava, zřízeném ředitelem policejního útvaru odhalování korupce a finanční kriminality... Válka mezi politiky, policajty a tajnými agenty všech možných služeb tiše zuřila dál a zuří dodnes. Žádné informace o spolupráci policistů a zločinců natožpak cizích rozvědek a politiků se nikdy neprokázaly. Šuplíky odvolaného vrchního státního zástupce Dolejšího převzali jeho nástupci pod ministrem spravedlnosti Jiřím Pospíšilem a ministrem vnitra Ivanem Langerem. A stejně jako jejich předchůdci si s podivnými okolnostmi mnoha případů neví rady dodnes. Mlčení Vrchního státního zasupitelství a Policie okolo denunciačního příběhu nelegála vojenské rozvědky Lienera je jedním z takových pomníčků. V mnoha těchto kauzách figuruje jméno redaktora Českého rozhlasu Hrbáčka. Jako člověka, který "zjistil" to, co nechtěl říct nebo potvrdit nikdo jiný. Nejinak tomu bylo v případě Liener. Vojenská rozvědka a policie viní vojenského špiona Romana Lienera z toho, že zpronevěřil víc, jak dva miliony korun, neoprávněně využíval služební auto a počítač s utajovanými materiály. Navíc podle reportéra Jana Hrbáčka šetří i podezření, zda Liener nespolupracoval s Běloruskou tajnou službou. Tato "exkluzivní" ale nijak a nikým nikdy nepotvrzená informace se objevila ve zprávě Českého rozhlasu 28. února 2005. V rozporu s Kodexem veřejné služby, který zakazuje používat neověřené a neidentifikované zdroje. Státní zastupitelství ji označilo za manipulaci. Obhájce Lienera hovoří o některých pracovnícícch služby, kteří se tak chtěli pomstít svému kolegovi. Hrbáček prostě posloužil vojenským rozvědčíkům, kteří se pokusili zlikvidovat svého kolegu, jako tlampač. Bezmyšlenkovitě vyžvanil, k čemu ho někdo někde v hospodě pustil. Představa, jak mladý muž v maskáčích proniká do profesionálně paranoidního prostředí vojenské tajné služby či speciálních jednotek policie, případně do archivu Vrchního státního zastupitelství, zde utajeně pátrá či jinak beztrestně získává informace o vojenském nelegálovi v Bělorusku a ty vzápětí zveřejňuje v rozhlase, je směšná. Kdyby tomu tak bylo, tak by se Hrbáčkova životnost dala počítat na minuty. Omluví se nyní redaktor Hrbáček za nepravdivá veřejná obvinění exšpiónovi Lienerovi? Začne už konečně pracovat poctivě jako novinář? A nebo se bude nadále skrývat za redakční nepostižitelnost a dál bude něčím tlampačem? Samostatně totiž Hrbáček zjistil vždycky hovno, i když vždycky tvrdil, jak moc se snažil. |