I když nechci podrobněji psát o volebních výsledcích, ani pokračovat se svým zamýšlením nad novým systémem hamburské volební aritmetiky (viz: "Volby v Hamburku, neboli jak ovlivnit postavení kandidátů z jiných stran"), některá čísla použiji, abych pak přešel k vlastnímu tématu. Kdo by se ale chtěl dovědět o těch volbách víc, může si v BL přečíst článek Richarda Seemana "Strana Levice se dostala i do hamburského parlamentu".

Ale začneme od výsledků voleb, a půjdeme přes vznik uměleckého díla v hlavě pozorovatelů rozmanitosti pohledů na dnešní svět. Vítězem v hamburských volbách byla strana CDU s 42,6% hlasy, ačkoli ve srovnání s volbami v roce 2004 přišla o 4,6 procent voličů. Zástupci SPD mluvili taky o vítězství, ačkoli dostali jen 34,1%, co byl pro tu stranu druhý nejhorší výsledek vůbec, na druhé straně ale dostali o 3,6 procent víc než v roce 2004. Die Linke údajně "zvítězila" s 6,4% hlasy, protože se dostala do parlamentu, ačkoli předtím tvrdila, že by chtěla dostat víc než 10%. A FDP prý "neprohrála", ačkoli se zase nedostala do parlamantu, protože měla s 4,7% hlasy víc než oněch 2,8% z roku 2004.

Dostat víc hlasů u voleb než posledně (dazugewinnen) může ale být něco úplně jiného než volby vyhrát (gewinnen). Zajímavé je na tom, že mezi opravdovým vítězstvím a prohrou existuje něco, co může být a bývá také interpretováno jako "vítězství", nebo "prohra", a nezávisí to na výsledku, ale na tom, zda je pozorovatel členem dané strany. Vítězství CDU je dobrým příkladem, toto "vítězství" bylo spojeno s úbytkem hlasů. Ten ale někteří členové SPD interpretovali jako prohru, protože někdejší nadpoloviční většina strany CDU už neexistuje.

Když jsem nad tímto vším uvažoval, napadlo mě, že jsem před časem napsal v Britských listech poznámku s titulem "Umělecké dílo v očích pozorovatelů, neboli Od jediného díla k neočekávané rozmanitosti dojmů". Zjišťuji nyní, že se jev, který v této poznámce popisuju, dá najít i u těch členů politických stran, kteří mluví nezávisle na výsledku o "vítězství", a pak také i v pohledu lidí na dnešní světa i na minulost. A když už se u uměleckých děl může vycházet z neočekávané rozmanitost dojmů, oč víc se o tom může mluvit v souvislosti s pohledem lidí na svět. Oni však opravdu věří, že v tom svém světě žijí.

Někdy s lidmi člověk o jejich názorech může diskutovat a předložit jim jiné poznatky. Když jde ale o světový názor nebo o víru, tak se všechny argumenty zdají být zbytečné.

Pamatuju si například, že jedna mladá paní v televizi děkovala všemohoucímu Bohu za jeho nekonečnou lásku, že ji zachránil před utopením při záplavách, přestože téhož dne se utopily desítky jejích spoluobčanů. Pro ni byl Bůh milostivým, dobrým a aktivním pomocníkem. S tímto jejím názorem by ale asi nesouhlasili ti utopenci, kdyby ještě mohli mluvit.

V souvislosti se světovým názorem a s vírou se proto často dá argumentovat jen poukazem na rozpory mezi použitými výroky, ale to taky většinou jen teoreticky.

A ačkoliv nemá analýza hamburských voleb nic co dělat se světovým názorem ani s vírou, členové různých hamburských politických stran si prostě nedají vzít pocit svého vítězství.

Nebo jste snad jiného mínění?