Nelze dost dobře ustoupit od presumpce neviny, dané soudy. U kohokoliv, politiky nevyjímaje. Přísné předpisy soudního řízení jsou přísné právě proto, aby byla vina prokázána nade vší pochybnost. Pokud pochybnost existuje, vina není prokázána a není možné - bez důkazů kohokoliv obviňovat. Existuje jen dvojí možnost: vina prokázaná soudně a nevina. Spekulace policajtů i policajtoreportérů jsou k ničemu.

Domněnka, že presumpce neviny v trestním smyslu nelze používat jako "výmluvu" pro "podezřelé" aktivity politiků, je směšná. Spravedlnost nezná "podezřelost" bez důkazů. O potenciálním prohřešku politika lze psát poprvé až poté, co státní zástupce rozhodne o obžalobě, neboť naznal, že argumenty vyšetřovatelů jsou natolik silné, že ustojí kritickou konfrontaci u soudu. Pak až poté, co je vynesen pravomocný rozsudek. Domněnka, že presumpce neviny v právním smyslu - formální vina - je jen legislativní konstrukce za účelem ochrany práv obviněných a se skutečnou vinou či nevinou v reálném světě nemá nic společného, je právní nihilismus. Přímá cesta k soudci lynči. Nelze cíleně diskreditovat kohokoliv - "Aničku" Škrlovou, Grosse či Krause, Čunka či Tlustého bez důkazů, které jsou nezpochybnitelné soudem. Na to by např. v Británii novinář pěkně dojel, nedoplatil by se se na odškodném za pomluvu. V normální demokratické zemi nemohou média skandalizovat politiky bez důkazů, které by přesvědčily soud, aniž by je to stálo miliony na odškodném. Deník Daily Telegraph musel zaplatit britskému levicovému poslanci Gallowayovi odškodné 150 000 liber za to, že napsal, že ho platil Saddám Husajn.