Že se v souvislosti s dopingem často argumentuje lživě, to asi není nic nového ani pro čtenáře BL. Sportovci, kteří dopují, o tom nemluví, odpovědní funkcionáři, kteří o tom vědí, také ne, a když konečně musejí reagovat, tak to dělají asi vždy s velkou zdrženlivosti. A já ani nevím, jestli to dělají kvůli sportu, kvůli svému postavení v národních a mezinárodních organizacích, z osobnímu pochopení pro sportovce nebo z toho důvodu, že sami taky kdysi dopovali nebo ještě teď berou jiné drogy, které jim pomáhají přežít denní stres v našem nervy právě neuklidňujícím životě. Jasné, tihle funkcionáři asi všichni neberou EPO, ale takový tah z cigaret různých smíšenin, takový lok alkoholu, takový šňupec kokainu je některým z nich možná velice dobře známý a některým možná i pomáhá...

Známé ale přece ten argument, že ve sportu jde nejen o zdraví, ale také o rovnost šancí a fér play... Tohle se říká někdy takovým způsobem, jako by o to v životě mimo sport nešlo. Přece lidé by měli i v 'normálním'životě být čestní a slušní, nebo ne?

A když už je situace v našem světě taková, člověk by mohl užasnout nad stanoviskem mladé německé sportovkyně, kterou citoval Hamburger Abendblatt, že by chtěla, aby byla pro dopingové hříšníky účast na sportovních soutěžích doživotně zakázána. Zajímal jsem se, kdo to řekl, protože s velkým politováním musím přiznat, že jméno Birte Steven mi vlastně zatím nic neříká a protože už při čtení těch hamburských novin jsem se stal obdivovatelem té sportovkyně. Že by to nemusí být jediný důvod, to jsem zjistil na internetu, protože Steven je známá jako držitelka německého rekordu a německá mistryně v plavání na 200m, ale nejen to, ona je taky doktorandka na universitní klinice Eppendorf v Hamburku. A nemyslíte si taky, že nejen sportovci a sportovní funkcionáři, ale i ředitelé televizních stanic by se měli zařídit podle slov této ženy?